wz

CISTA ENERGIE Z AKTIVNIHO VAKUA

Tom Bearden, leden 2002

Preklad gewo

Ani jedina katedra elektroinzenyrstvi dnes neuci, co jsou sily v elektrickem obvodu nebo jak vubec vznika efektivni elektricka energie, dodavana elektrickou siti. Ani jedina. Neni to ani v jedine elektrotechnicke ucebnici a ani to v nich nikdy nebylo.

Miliardy tun spalenych uhlovodiku, statisice tun spotrebovaneho jaderneho paliva, parou pohanene turbiny a zadny generator nikdy primo nepridal jediny watt do elektricke rozvodne site. Zadne vetrne kolo, jaderna elektrarna, akumulator ci hydroelektricky generator nebo sada solarnich clanku. Nic z toho a nikdy ani watt.

Kazdy elektricky obvod, ktery kdy byl a je navrhovan, je ve skutecnosti napajen elektrickou energii extrahovanou dipolem z lokalne narusene "prazdnoty; vakua", prostoru, ktery je sam o sobe aktivni. Jenze nasi inzenyri jsou skoleni tak, aby realizovali obvody, ktere samy rusi moznost ziskavani nasavane energie drive, nez odevzda svuj vykon.

Hlavy ve vedecke obci netusi, co vlastne sily v elektrickem obvodu nebo elektricke energii jsou. Vedci do klasicke elektrodynamiky a elektrotechniky a do svych vlastnich uvah nevclenili princip narusene symetrie opacnych naboju jako napriklad u bezneho dipolu cili bipolarity prokazany v casticove fyzice od roku 1957 {1,2,3}. Zadna velka narodni laborator apod., neprovedla jeho zacleneni do oficialnich uvah o energetickych soustavach. Misto toho tyto instituce, organizace a jejich vedouci pracovnici, stale doporucuji vladam nevhodne energeticke produkcni postupy. Na zaklade techto rad pak staty v oblasti energetickeho vyzkumu neucelne utraceji penize danovych poplatniku.

Takto jsou rocne promrhany miliardy dolaru na vedecky vyzkum, spocivajici na archaickem a spatnem teoretickem zaklade. Jeste vice miliard je promarneno za energeticke systemy a tezkopadnou, centralizovanou rozvodnou sit, ktera je nejen velice nakladna, ale i velmi zranitelna vuci zivelnym pohromam a do mody prichazejicim teroristickym utokum. Jsou to dinosauri, cekajici na to, az je teroriste znici.

K "napajeni" energetickych systemu je zapotrebi stale vice prehradnich hrazi, elektraren spalujicich uhlovodiky, ropovodu, ropnych vrtu, lozisek zemniho plynu, tankeru, pristavnich zarizeni, rafinerii, jadernych elektraren a mnoha perifernich systemu; napriklad vetrnych elektraren, poli solarnich clanku, nouzovych zdroju atd. Spolek energetickych kejkliru tak vesele pokracuje v realizaci pazravych energetickych vyrobnich postupu zaneradujicich celou planetu, znecistujicich biosferu, jejiz velka cast je jiz znicena. Tento spolek hamiznych podvodniku vyvrazduje cele zivocisne a rostlinne druhy, ma na svedomi kazdorocne znepokojujicim zpusobem rostouci pocet zbytecnych lidskych umrti v dusledku znecisteni vzduchu a zivotniho prostredi a vyznamne prispiva ke globalnimu oteplovani uvolnovanim spalin uhlovodiku do atmosfery. Pritom vydava ekonomiku prumyslovych zemi dokonce i Spojenych statu spocivajici na krehkych zakladech nutne udrzitelnosti plynule stoupajici krivky dosazitelne levne energie z levnych paliv, jako nafty a uhli na milost zemim kontrolujicim vetsinu svetovych zasob levne ropy. Teroristum jsou pritom nabizeny nechranene strategicke cile, ktere lze snadno narusit a znicit.

To male mnozstvi poznatku, tvoricich novou platformu pro prevratnou nauku o puvodu energie v elektrickych obvodech, dodali casticovi fyzici pred temer pul stoletim. Objev, o nemz hovorim, byl ocenen Nobelovou cenou, jiz ziskali Lee a Yang v roce 1957 za prognozu porusene symetrie. Tento obrovsky objev s hlubokym dopadem na celou fyziku ovsem dosud nebyl zaclenen do elektrotechniky, lepe receno do starovekeho MaxwellHeavisideLorentzova pojeti elektrodynamiky, pilne biflovaneho budoucimi elektrotechnickymi inzenyry.

Nasledkem toho je vsudypritomny zdroj veskere elektricke energie napajejici kazdy elektricky obvod a system, at uz je maly ci obrovsky stale jeste dute ignorovan v energeticke nauce i technologii, jak na vysokych skolach, tak i prednimi vedeckymi institucemi. Ani environmentalni aktiviste, usilujici o zachranu biosfery, dosud nerozpoznali skutecny zdroj problemu proto zverejnuji toto sdeleni a nabizim ho vsem, i vedecke obci a ochrancum zivotniho prostredi.

Popisem cinnosti shora uvedenych "chamtivcu" jsem chtel povzbudit vasi zvedavost a pozornost, dovolte mi ted vysvetlit, proc jsou tato prekvapujici a zdanlive blazniva tvrzeni pravdiva, proc by se veci mohly ubirat jinou cestou, a co pro to muzeme udelat.

Strucna historie klasicke MaxwellHeavisideLorentzovy elektrodynamiky

V sedesatych letech 19. stoleti sloucil James Clerk Maxwell elektricka a magneticka pole do spolecneho modelu, a tak odstartoval soucasny system klasicke elektrodynamiky, ktery se v omezene forme vyucuje dodnes. Maxwelluv klicovy dokument {4} byl publikovan roku 1865, ve forme zaznamu, uzivajiciho quaternionu (ctveric). Quaternionova algebra podchycuje mnohem vice charakteristik a funkci nauky, kterou modeluje, nez vektorova nebo tenzorova algebra bezne uzivana v elektrotechnice.

Pro priklad: Za uziti standardni tenzorove ci vektorove analyzy nikdo nemuze "spatrit" ty nejdulezitejsi funkce, kultivovane v Teslovych patentovanych obvodech, zatim co aktualni quaternionova analyza techto patentu je ukazuje {5}. Proto se velice myli drtiva vetsina elektrotechniku, kteri uzivaji pouze standardni tenzorovou analyzu a pritom sebejiste tvrdi, ze porozumeli Teslovu dilu.

Maxwell v dokumentu z roku 1865 specifikoval 20 svych rovnic a jejich 20 neznamych. Kolem dila se rozpoutal lity boj, protoze nekolik z tehdy tri tuctu elektrotechnickych vedcu na svete tehdy jeste ovladalo quaternionovou matematiku. Pred svou smrti, v roce 1879, zacal Maxwell prepisovat svou knihu z roku 1873 pro druhe vydani, s jednodussimi rovnicemi.

 

Po Maxwellove umrti si v osmdesatych letech 19. stoleti zahral hlavni roli v konverzi (redukci) jeho rovnic Oliver Heaviside brilantni vedec, samouk, ktery nikdy nenavstevoval univerzitu. Tak vlastne vznikla soucasna vektorova algebra {6}. Heaviside, ktery z duse nenavidel potencialy, prohlasil, ze by "mely byt v teto teorii vyvrazdeny". Redukovany vytvor, na nemz pracovali Heaviside, Gibbs a Hertz, vedl k extrakci ctyr modernich vektorovych rovnic o nejakych ctyrech neznamych. Tyto rovnice spolecne s Lorentzovym zkomolenim jsou vyucovany na kazde univerzite jako "Maxwellovy". Ve skutecnosti jsou to Heavisideho rovnice, mimo to navic jeste orezane Lorentzovym symetrickym "regaugingem" rekalibrovanim {7}.

V nejranejsich dobach vyzkumu elektromagnetizmu byly potencialy povazovany za matematicke smyslenky, a vsechny elektromagneticke fenomeny pripsany dusledku pusobeni silovych poli. Jakakoliv manipulace s potencialy, ktere nezmenene opoustely sit silovych poli, byla proto pevne a nemenne ustanovena jako vysledek, potvrzujici identicnost vsech systemu. Dnes uz se vi, ze to neni pravda napr. v kvantove mechanice a kvantove elektrodynamice, prave tak, jako u vyssi skupiny v symetricke elektrodynamice jenze hlavy ortodoxniho spolku elektrodynamiku stale jeste zvecnuji prezilou smyslenku.

Jak Maxwellova puvodni teorie tak i jeji Heavisideho zkomolenina stanovi dva hlavni druhy elektromagnetickych systemu: (I) ty, ktere jsou "v rovnovaze" s jejich aktivnim okolim, tedy ty, ktere z nej nemohou prijmout a vyuzit {8} EM energii a (II) ty, ktere byly "vyvedeny z rovnovahy" s jejich aktivnim okolim, takze z nej mohou volne prijimat a vyuzivat {9} EM energii.

Termodynamicky system tridy I (rovnovazny) lze prirovnat k veslici, plovouci na klidnem rybnicku. Nemame tu k dispozici zadnou "sitku pole", takze pokud chceme uvest clun do pohybu, budeme muset "veslovat" a nepretrzite vydavat silu - dodavat energii, abychom ho pohaneli vpred.

Termodynamicky system tridy II (nerovnovazny) muze byt prirovnan k plachetnici na stejnem rybniku za vetru. Zde budeme muset vkladat neco sily ke "kormidlovani", ale silu, energii potrebnou k pohonu, nam volne poskytne vitr. Nyni ovsem nase lod "vykonava pohybem po vode vice prace", nez umoznuje sila (energie), jiz vkladame do ovladani kormidla. Jednoduse nemusime veslovat, staci usporadat plachty lodi a ridit ji kormidlem. Rozdil ve spotrebe energie, hnaci silu, dodava vitr, takze zakon o zachovani energie neni porusen. Prostymi slovy, ziskavame a kontrolujeme pouziti vetsiho mnozstvi energie, nez jsme sami museli dodat.

Takovy system muze byt dokonce zcela "automotivni", podobne jako vetrny mlyn ve vetru nebo vodni kolo pohanejici mlyn na obili. Musime zaplatit jen za postaveni vetrneho ci vodniho kola a udrzbu, ale nemusime uz dodavat zadnou dalsi energii ci silu; jakmile je spustime, pobezi, dokud bude foukat vitr nebo proudit voda.

Totez plati pro elektromagneticke systemy, protoze Maxwellova teorie se vztahuje vyhradne na tekutou materii. Veskere fluidni soustavy tedy mohou byt teoreticky posuzovany jako maxwellovske systemy, protoze rovnice jsou stejne a uzivaji analogicke funkce.

Nez Lorentz prekalibroval MaxwellHeavisideho rovnice, daly se jen tezko resit analyticky. Casto byly vyzadovany numericke metody. Vypocty pripominaly nocni muru kalkulace, uzivane kdysi uprostred 19. stoleti, davno pred nastupem modernich pocitacu i automatizovanych kalkulaci. V dobe pocitacu lze numericke metody prizpusobit mnohem snadneji.

Za ucelem zredukovani obtiznosti reseni techto rovnic, a hlavne vylouceni potreby pouziti pracnych numerickych metod, byly hledany jednodussi "maxwellovske" rovnice. Lorentz je pak dale zredukoval svym "symetrickym prekalibrovanim" {10}. Nove vnucena symetrie omezila miru svobodneho uzivani zakladnich pravidel, podle nichz mohl byt na prani volne zamenen potencial (a jeho energie) v libovolnem elektromagnetickem systemu. V systemech pokrytych Heavisidem redukovanou teorii jeste bylo mozne menit energeticky potencial. Avsak dalo se to provest jen tak, ze musela byt vytvorena dve nova, rovnopravna a protikladna volna pole. Nova pole pak "navzajem souperi o tah", vymenou interniho stresu v systemu, ale nevykazuji zadnou externi praci (ktera vyzaduje pritomnost sitky nenuloveho siloveho pole). To ma za vysledek potlaceni kazdeho prebytku energie elektromagnetickeho pole, ktery by mohl byt prijat systemem z okoli do silyprosteho stresoveho potencialu uvnitr soustavy. Soustavy mohou byt volne nabuzeny prostredim, ktere je stresuje, ale nemohou vyuzit volny potencial stresove energie k vykonani jakekoliv externi prace. Aby vykonavaly praci, musi mit takove systemy nejaky dodatecny vstup energie, odkud se objevi sitka siloveho pole. Zkratka, system musi byt dodatecne asymetricky prekalibrovan, aby tato sitka vznikla. To znamena, ze od doby, kdy si Lorentzem rekalibrovany system sam zakazuje prostredi, ktere by ho vybavilo "energii ze sitky pole", musi systemovy operator nebo experimentator vkladat dodatecnou asymetrickou rekalibracni energii.

Kdyz Lorentz upravoval rovnice, vyvolil z maxvellovskych systemu prakticky pouze mnohem jednodussi "prvni tridu" ty, ktere jsou v rovnovaze s jejich vnejsim aktivnim prostredim, a tudiz nezpusobile z nej prijimat a vyuzivat jakoukoli "volnou energii" {11}. To melo za nasledek, ze rovnice jsou jednodussi a lze je mnohem snadneji resit analyticky. Tim ovsem neumyslne vyradil kompletni druhou tridu maxwellovskych systemu tech, ktere jsou v nerovnovaze se svym aktivnim prostredim, a proto jsou schopny volne prijimat nadbytek energetickeho potencialu a energie ze sitky pole, v dusledku toho odhalit cistou silu, a pak jejim vyuzitim utracet prebytky energie vykonavanim prace pod externim zatizenim.

Aby ulehcil matematicke reseni rovnic, Lorentz svevolne a bezdecne odhodil elektricky vetrny mlyn i plachetnici a ponechal nam jen veslici. A elektrodynamika i elektrotechnika stale jeste oddane pouziva Lorentzovsky rekalibrovanou podskupinu rovnic. Kvuli tomu nase soucasne elektricke systemy navrzene a konstruovane podle symetrizovanych rovnic nebudou a ani nemohou prijimat a vyuzivat energii cetnych "elektrickych vetru", ktere lze snadno udelat elektromagnetickymi {12}. Nasi inzenyri a priori daji dohromady pouze "prvni tridu" maxvellovskych systemu, a nikdy nepostavi system druhe tridy. Vetsina z nich uz nikdy neuveri, ze tato druha trida existuje, protoze proste neni v jejich archaickem, 137 let starem myslenkovem modelu. Je to zkratka klasicky proces, kdy jedno odvetvi vedecke obce horlive obhajuje zastaralou a nedokonalou verzi nejake nauky, trebaze v jinem odvetvi uz byla davno objevena lepsi, ktera ji nahrazuje.

Dva druhy systemu a dva druhy termodynamiky

Mame zde dva hlavni smery termodynamiky (nauky o tom, jak je energie rozptylovana a konvertovana). Prvni je nejstarsi, pro skupinu pro systemy pracujici v rovnovaze s jejich okolim. Tato rovnovazna termodynamika se tyka jen systemu, ktere neprijimaji a nevyuzivaji vyhod {13} vyplyvajicich z energetickych rozdilu v jejich prostredi. Plati zkratka pro veslici, ale ne pro vetrny mlyn ve vetru, plachetnici, vodni kolo, solarni clanek, tepelne cerpadlo, apod. Do takoveho systemu, musime vzdy vkladat vice energie, nez je prace, kterou z nej dostaneme, protoze neco z toho, co vlozime, se promarni v nem samotnem (trenim, vnitrnimi ztratami, atd.). Jeho koeficient vykonu (vysledna prace deleno energii, kterou jsme vlozili) je vzdy mensi nez jedna. Ve zkratce COP<1.0 (coefficient of performance). V realite nikdy nemuzeme pokryt jeho rezii {14}, protoze zarizeni, ktera stavime, maji vnitrni ztraty a jsou neucinna.

Z toho duvodu vsechny nase konvencni energeticke systemy vykazuji COP<1.0, a tak tomu je uz vice nez sto let. Lorentz a vysoke skoly vybavuji nase inzenyry modelem, podle nejz davaji dohromady jen takove elektricke systemy, ktere si nasilim vynucuji rovnovazne podminky, tudiz podrobuji "stare" termodynamice.

Druha skupina termodynamiky zahrnuje systemy, ktere nejsou v rovnovaze s jejich aktivnim prostredim. Napriklad Ilya Prigogine obdrzel v roce 1977 Nobelovu cenu za svuj prispevek k teto termodynamice. Zkratka a dobre, tato skupina termodynamiky je aplikovatelna na vetrne a vodni kolo, plachetnici, solarni clanek, tepelne cerpadlo, atd. Vztahuje se rovnez na jednu tridu maxvellovskych systemu, ale bohuzel prave na tu, kterou Lorentz svevolne odhodil v dusledku symetricke rekalibrace. Protoze tento druh systemu muze volne prijimat a vyuzit prebytek energie z okoli (ma sitku nenuloveho siloveho pole), muze na vystupu odevzdat vice prace, nez by vykonala energie, kterou jsme do nej vlozili. Prebytek energie (s vysledkem odpovidajicim sitce siloveho pole) vykona praci navic, protoze rozdil dany neucinnosti soustavy je vyrovnavan z vnejsiho prostredi (fyzikalniho vakua).

Obycejne domaci tepelne cerpadlo poskytuje nadherny priklad soustavy, pracujici s termodynamickou nerovnovahou okoli (vnejsiho ovzdusi). Ziskava tepelnou energii z okolni atmosfery a pouziva ji k vytapeni domu. Tepelne cerpadlo, podle jmenovitych podminek, dosahuje teoretickeho maxima COP = 8.22 {15}. Pro ochlazeni domu naopak ziskava teplo z vnitrniho a rozptyli ho do vnejsiho ovzdusi. Dokonce i pri vnitrnich ztratach, dosahne dobre domaci tepelne cerpadlo, za rozumnych podminek (neprilis chladny vnejsi vzduch, atd.), COP = 4.0. Takze COP>1.0 systemy jsou dobre zname s vyjimkou elektrodynamiky, odkud je Lorentz jednoduse vyhodil a elektrotechnici i veda v tom pokracuji. Vsechny nase elektricke soustavy jsou uz vice nez stoleti navrhovany a staveny ve shode s Lorentzovym zamernym omezenim puvodni nauky!

 

Sarada okolo "stroje s vecnym pohybem" je procvicovani ve velmi spatnem usudku

Mylny nazor, ze vsechny elektromagneticke systemy (nejen Lorentzem rekalibrovane) jsou "prirozene omezeny" na COP<1.0, v souladu s zeleznym dogmatem vzniklym kolem teto sporne otazky, zapustil za vice nez sto let u elektrotechniku a vedcu hluboke koreny. Toto tvrzeni ovsem hladce vyvraci existence kazdeho jednotliveho naboje a dipolu v univerzu {16}. Velka vetsina elektrotechniku a vedcu pres to vsechno pevne veri, ze zkonstruovat elektromagneticky system, ktery ma na vystupu vice energie, nez do neho vlozime je fyzikalni nemoznost odporujici zakonum prirody {17}. Snaha navrhnout takovy system je mylne povazovana za pokus vymyslet "stroj vytvarejici energii z niceho" a inzenyri i vedci radi zastance podobnych EM systemu mezi "cvoky usilujici o perpetuum mobile". Presto tataz elektrodynamika, kterou sami uzivaji a vyucuji, povazuje za samozrejmost predpoklad, ze kazdy naboj a dipol volne produkuje a nepretrzite chrli vsemi smery EM energii, ktera meni energetickou hustotu casoprostoru a vytvari jeho pridruzena pole a potencialy. Zkratka, podle jejich vlastnich definic a narceni, je kazdy z nich sam o sobe blazen blabolici o "vecnem pohybu" tedy cvok nejhorsiho druhu

Pravdou je, ze je fyzikalne vylouceno sestrojit zarizeni elektromagneticke ci jine ktere doda vice prace (premenou formy energie) nez je vyuzitelna energie, ktera je do neho vlozena ci k dispozici, at uz obsluhou nebo z prostredi, nebo obojim {18}. Priklad pristupu, ktery mam na mysli, demonstruje Bohrenuv experiment {19} opakovatelny v libovolne dobre vysokoskolske fyzikalni laboratori, ktery na vystupu vzdy poskytne vic EM energie, nez do neho experimentator vlozi (temer 18 krat tolik). Jiny priklad: Kazdy naboj a kazdy dipol ve vesmiru nepretrzite poskytuje EM energii a nemusime vynakladat vubec zadnou energii, jakmile je jedno ci druhe, naboj ci dipol, vytvoreno a pak uz ponechano v klidu o samote.

 

System, ktery nepretrzite ziskava energii z prostoru lze sestavit za par korun

Priroda ochotne poskytuje bohate zdroje nekoncici EM energie, volne k prevzeti a pouziti kdekoli a kdykoli. Rika se jim "naboje" a "dipoly" nezridka zdrojove naboje a zdrojove dipoly. Udelejte pokus a jednoduse polozte elektretovy ci nabity kondenzator na permanentni magnet tak, aby se elektricka pole elektretu nebo kondenzatoru a magneticke pole magnetu krizila v pravem uhlu. Ta hloupa vec tam bude lezet a vylevat EM energii vsemi smery, rychlosti svetla, pokud ji ovsem nechate byt a nezrusite to. Po roce presahne vyron energie vaseho zarizenicka polomer jednoho svetelneho roku daleko mimo slunecni soustavu vsemi smery. Vyzarena energie v obrovskem objemu okolniho prostoru o polomeru jednoho svetelneho roku bude mit samozrejme zmenenou energetickou hustotu. A to je klidne vylevani energie pri stejne davce, neustala vymena energeticke hustoty s klidnou, vetsi casti prostoru.

Dokonce i "konvencni" elektrodynamika souhlasi s tim, ze takovato soustava nepretrzite emituje tok elektromagneticke energie {20}. Tataz elektrodynamika nicmene "mnohomluvne mlci" pokud jde o otazku, odkud tento trvaly vyron EM energie prichazi a proc vlastne vstupuje do naboje nebo dipolu. Neexistuje detekovatelny prikon EM energie k naboji ci dipolu, ale je zde zjistitelny jeji trvaly vystup. Kazdy naboj i dipol zdanlive vytvari energii z niceho, coz pochopitelne dokonale popira zakon o zachovani energie, pokud tomu skutecne tak je {21}. Protoze to klasicka elektrodynamika nebyla schopna vyresit, jeji ucebnice zustavaji vuci tomuto elementarnimu problemu a jeho hlubsimu smyslu velmi mlcenlive. Pres sve rvouci mlceni, klasicti elektrodynamici implicitne predpokladaji, ze kazdy zdrojovy naboj a zdrojovy dipol ve vesmiru je perpetuum mobile, volne a nepretrzite vytvarejici energii z niceho. Toto bud naprosto popira platnost zakona o zachovani energie, anebo kdosi bude muset vysvetlit otazku puvodu zdrojoveho naboje. Stredni cesta neexistuje, protoze zdrojovy naboj je realny a vsudypritomny. A to vsudypritomne vyleva na vsechny strany energii.

Ukazme tedy prstem zpet na samozvane kritiky a zeptejme se jich slovy jejich oblibeneho slovniku:

"Kdo tedy vlastne je skutecny cvok, blabolici o perpetuum mobile? Jak chcete hovorit o logickem uvazovani, jsteli sami ochotni implicitne akceptovat kazdy naboj a dipol jako perpetuum mobile, volne vytvarejici energii z praniceho, a pak jednim dechem vznaset namitky, ze nemuze existovat takova vec, jako COP>1.0 dosahujici elektromagneticky system!"

Veskera elektromagneticka energie v libovolnem elektrickem obvodu nebo zarizeni pochazi ze zdrojovych naboju a dipolu. Jestlize nekdo nemuze vysvetlit, kde a jak tyto naboje ziskavaji energii, kterou vylevaji ven, pak nevi absolutne nic o tom, co doopravdy uvadi do chodu vsechny elektricke obvody. Protoze prijem energie nelze pozorovat (merit), musi byt prijimana v nejake zvlastni a za normalnich okolnosti nepouzitelne forme. Naboje pak musi prevest prijatou energii do pouzitelne a pozorovatelne (meritelne) podoby a reemitovat je v nove forme, aby tak okruh mohl nejake z nich zachytit a byl jimi "vybuzen".

Otazka zdrojoveho naboje zaostruje pozornost na skutecny problem. Bud musime uplne vyradit zachovani energie nebo musime pripustit, ze kazdy naboj a dipol je COP>1.0 maxwellovsky elektromagneticky system, volne premenujici tvar jakesi pozoruhodne prijimane energie. To znamena, ze nepretrzite vykonava "bezplatnou" praci, jiz je premena formy energie. Kazdy naboj a dipol volne prijima virtualni elektromagnetickou energii a nepretrzite meni jeji podobu na pozorovatelnou elektromagnetickou energii. O dilematu zdrojoveho naboje a jeho nepretrziteho vylevu realne elektromagneticke energie se hovori jako o "nejobtiznejsim problemu klasicke a kvantove mechaniky" {22}.

Az do roku 2000 se neobjevilo zadne klasicke reseni dlouho znepokojujiciho problemu spojitosti poli, potencialu a jejich energie, rozprostrene napric celym kosmem, se zdrojovym nabojem, ktery je produkuje. Zaklad pro reseni byl prezentovan ve fyzice castic uz v roce 1957, kdy byl predlozen dukaz existence porusene symetrie. V roce 2000 navrhoval autor tohoto clanku formalni reseni {23} v souladu s kvantovou teorii pole {24}, casticovou fyzikou {25}, kvantovou elektrodynamikou {26}, a prehodnocenim {12} Whittakerovy dvouvlnove dekompozice skalarniho potencialu {27}. V tomto reseni byl pouzit termin "giant negentropy" (obri zaporna entropie), protoze naboj a dipol trvale a volne vstrebava, udrzuje pohromade, organizuje, a pak, v pozmenene forme, opet vysila energii ziskanou z fyzikalniho vakua.

Protoze kazdy naboj v kazdem okruhu je kontinualne zaporne entropicky, pak myslenkova konstrukce entropie obvodu vyuzivajicich negentropicke naboje musi obsahovat nejakou vlastnost, jiz tuto zapornou entropii potlacime. Tento aspekt zde chceme ve zkratce vylozit.

Univerzity by se mely, coz nedelaji, zamerit na hlavni spornou otazku: Co udelat pro zachyceni, odkloneni a jimani casti volne proudici elektromagneticke energie, snadno ziskatelne z kazdeho naboje a dipolu, a jak vyuzit teto volne vykonove kapacity, aniz bychom pritom narusili nebo zlikvidovali skutecny "zdroj energie"? Zadna univerzita, zda se, nepracuje na tomto problemu a take ne zadna z velkych laboratori ci vyznamne odborne sdruzeni. V uvedenem problemu se nicmene skryva absolutni zaklad, naprosto nezbytny k pochopeni puvodu elektriny. Celebrovany zbytek "odhalenych zahad" slouzi pouze jako psychologicka zasterka k tomu, aby nebylo ruseno pohodli Lorentzem rekalibrovane, zmrzacene klasicke elektrodynamiky.

Neexistuje vubec zadna prekazka branici v ziskavani velkych proudu a gejziru elektromagneticke energie z vsudypritomneho vakua. Levne, snadno a trvale. Kazdy naboj a kazdy dipol to tak dela. Neni zadny problem vytvorit vitr volne "elektromagneticke energie" potrebny k pohonu i tech nejvetsich zarizeni, na kteremkoli miste v kosmu, kdykoli. Ten jediny problem spociva v konstrukci spravneho "elektrickeho vetrneho kola", prevadejiciho, jimajiciho a vyuzivajiciho cast energie trvaleho elektrickeho vetru aniz bychom vyrovnali porusenou symetrii jeho zdroje (zdrojovy dipol) a mohli pouzivat (rozptylovat) takto soustredenou energii pri uzitecne praci. Vsechny nynejsi obvody s uzavrenou proudovou smyckou jsou navrzeny {28} tak, ze polovinou nashromazdene volne energie zrusi zdrojovy dipol (generatoru i baterie). Druhou polovinu teto energie tvori elektrina v externim obvodu, jiz jsou nahrazovany ztraty ve vedeni a uzitecne zatezi. Vetsi mnozstvi nashromazdene volne energie je tedy vyuzivano k neustalemu niceni zdroje "vetru", drive nez ziska potrebny naboj. Musime tedy ustavicne vkladat prinejmensim tolik energie k obnoveni zdroje (dipolu), jako je potrebne k jeho zruseni. Jeste jednou, jinak: Musime ustavicne vkladat dalsi a dalsi energii k obnoveni dipolu jelikoz inzenyri nevedomky navrhuji a konstruuji obvody, ktere ho zamerne zrusi, drive nez se okruh sam postara o napajeni naboje. Ergo: Nasi technici navrhuji a staveji elektricka zarizeni, ktera sama zrusi stedry zdroj elektrickeho vetru, rychleji nez naboj staci nacerpat vlastni energii. Natolik stupidni energeticke systemy pochopitelne maji COP<1.0, diky zpusobu uvazovani tech, kteri je navrhuji.

Podoba se to stavbe velkolepe, ale ponekud kuriozni plachetnice, ktera jakmile se ocitne ve vetru, ustavicne rychle spousti dolu plachty, drive nez ji vitr muze zacit pohanet. Aby lod zustala v pohybu, musi clovek porad platit za neustale rozvinovani plachty, kterou lod vzapeti opet sama skasava. Tristni. Zatim co elektroinzenyri a vedci jsou pilne zaneprazdneni tim, aby zachranili pred vymrenim elektrotechnickou technologii podobnou tomuto prikladu, vedecka obec nas horlive ujistuje o tom, ze to, co praktikuje, je "velmi pokrocila elektrotechnicka nauka".

Ve skutecnosti elektrarny uvnitr svych generatoru poradaji giganticky zapas sumo, umyslne na nem prodelavaji a ztraty kompenzuji nasimi penezi.

 

Moderni pojeti vakua: "Prazdny prostor" obsahuje neomezene mnozstvi elektromagneticke energie

O "vakuu" obvykle uvazujeme jako o prazdnem prostoru, z nehoz je odstranen vzduch. Moderni fyzika ovsem vi, ze "prazdnota" v prostoru vubec neexistuje. Misto toho je naplnen aktivnimi casticemi, ktere se objevuji a zanikaji s neobycejnou rychlosti. Fyzikalni "vakuum" proto spise pripomina divoce klokotajici kotel {29}. Hustota energie tohoto kypeni je tak velka, ze doslova desi mysl {30}. Kousek "prazdneho prostoru" o velikosti kostky cukru obsahuje tolik "klokotajici elektromagneticke energie", ze by mohla dodavat veskerou na Zemi potrebnou elektrickou energii po miliony let. Pokud bychom z teto energie mohli extrahovat jen malicky zlomek v jeji elektromagneticke forme, mohli bychom ji pouzit k elektrifikaci zdarma, nebo temer zadarmo. Potrebujeme jen "vtokovou soustavu" nebo "prepinac" toku energie, ktera pak vykona hodne prace, trebaze sami vynalozime jen malou nebo zadnou energii.

 

Muze byt elektromagneticka energie z vakua "polapena" a extrahovana pro nasi potrebu?

Prevlada siroce rozsirena domnenka, ze pokusy vytahnout z kypiciho vysoce aktivniho vakua velmi mnoho pouzitelne energie jsou zbytecne. O ano! Je prijato, ze malicky nepatrny Lambuv posun {31} trajektorie jednoho elektronu v urcitem atomu nastava v dusledku jeho interakce s energii vakua.

Jenze ackoli u Lambova posunu jde o velmi nepatrny ucinek na jediny elektron v jedinem atomu, energeticka hustota teto interakce je vyssi nez hustota energie na povrchu Slunce {32}!

Nesmime zapomenout ani na Casimiruv efekt {33} vakuem indukovanou pritazlivost dvou vodivych desek, pokud jsou vzajemne izolovany, avsak tesne u sebe rovnez vyvolava interakce energie vakua, ale to je take jen velmi maly efekt, ktery nelze povazovat za pouzitelny {34}.

Casto slychame tvrzeni vetsinou od elektroinzenyru, kteri obycejne nejsou dobre obeznameni s moderni fyzikou ze extrakci a pouziti energie vakua nedovoluje termodynamika. To je zcela nepravdive, coz uz jsme vysvetlili a precizne to demonstrovali Cole a Puthoff {35}. Termodynamika sice nerika, jak to udelat, ale technicke reseni jednoznacne povoluje.

Princip superpozice naboje a vlivu jeho vsudypritomneho, vypocty a nescetnymi klasickymi experimenty overeneho pole, nam sdeluje dalsi velkolepou vec: Tvorba zdrojoveho naboje z pridruzenych poli a potencialu je aditivni a primo souvisi s jeho narustem. Z teto priciny lze usuzovat, ze zdvoj ci ztrojnasobeni mnozstvi energie shromazdujici a prevadejici nabite castice (zdrojove naboje) v danem bode znamena take zdvoj nebo ztrojnasobeni vyslednych potencialu a poli (shromazdene elektromagneticke a energie lokalnich elektromagnetickych vetru) vyprodukovanych prvotnim zdrojovym nabojem, a tak dale.

Prokazana narusena soumernost koncentrace opacnych naboju napriklad na koncich dipolu cili dvoupolarity vubec nemusi mit maly efekt! K nabijeni jednotky "separovanymi opacnymi naboji" na obou stranach dipolu muzeme vyuzivat tolik naboju, kolik si prejeme, pokud je oddelime a udrzime na uzde vhodnym ucinnym dielektrikem. V beznem elektrickem obvodu (mezi pripojovacimi svorkami generatoru nebo baterie), muzeme mit mnoho pozitivnich a zapornych naboju, takze elektromagneticka energie extrahovana z vakua muze byt velice silna. Jinymi slovy, muze byt ihned vytvoren v podstate tak silny dipol, jaky potrebujeme pro bezne specificke ucely. Muzeme docela dobre vyprodukovat megawatt nebo dokonce 1000 megawattu energetickeho toku za sekundu vytvorenim vetsiho dipolu, slozeneho z vetsiho poctu separovanych naboju.

Vsechno, co musime udelat, je jedenkrat zaplatit za vytvoreni dipolu. Pak uz ho ponechame sobe samemu a nedovolime aby byl znicen stejne stupidnim zpusobem, jemuz dnes inzenyri pravidelne vystavuji sve elektricke obvody a jejich naboje.

Druhy problem predstavuje jedinou skutecnou potiz, delici techniky od snadne produkce levne, ciste elektricke energie, bez spalovani fosilnich paliv, jadernych tyci, vystavby ropovodu, prehrad a tak dale, po niz vsichni touzi. Je to absence nutneho velkoryseho financovani a organizace prace, na urovni projektu Manhattan. Jenze ve skutecnosti je tato dokonala teoreticka predstava vystavovana jen pokracujici kritice a vysmechu "strazcu viry". A toto je snad nejvetsi vedecka travestie nasi doby, odhalujici, kde je skutecna "Achillova pata" soucasne energeticke nauky, ktera nevi dokonce ani to, co se deje v jejich obvodech.

 

Muze elektricke zarizeni dodavat vetsi mnozstvi energie nez do neho bylo dodano?

Doufejme, ze ted uz bude ctenar horlit: "Samozrejme!"

Pripravujeme reseni vhodneho preruseni a externiho sberneho okruhu, ktery musi uvolnovat svou soustredenou energii do vykonu, aniz by byl utlumen zdrojovy dipol, drive nez ziska naboj. Mame vse, co k tomu potrebujeme.

Zbyvajici problem je v jedine frazi: "aniz bychom utlumili zdrojovy dipol rychleji nez ziska naboj". Jelikoz to je jediny a posledni problem, branici uplnemu a definitivnimu vyreseni energeticke krize, mela by na nem pracovat kazda univerzita, kazda energeticka spolecnost a kazda vetsi vyzkumna laborator. Pravda je takova, ze o to nikdo nema zajem, nezajima ho to a hlavne nema zajem financovat tento vyzkum.

Je to uloha volajici po "nezabednenem mysleni", mamli pouzit modniho slovniku. Jednoduse uvazujme o nabitem kondenzatoru nebo libovolnem permanentnim magnetu. Ty potvory volne extrahuji a nepretrzite chrli realnou elektromagnetickou energii z aktivniho vakua. Jenze jak zadrzet cast tohoto toku energie, konvertovat zachycenou energii, povezme oscilaci, a pak ji ucelne pouzit aniz bychom znicili magnet nebo zcela potlacili naboj kondenzatoru?

To je ta otazka a vyzva pro bystre mlade postgradualni studenty a doktorandy. Jde o neco, co by narodni vedecke nadace a narodni akademie ved mely financovat jako nejvyssi prioritu. Ale oni dokonce ani nepripusti existenci tohoto zakladniho problemu, natoz aby financovali nejake prace.

Skutecnost, ze tyto agentury nejsou schopny rozpoznat ani primarni problem ve vyrobe elektricke energie, poskytuje sklicujici obraz soucasne vedecke proziravosti.

 

Proc nedodelame a neprezentujeme takovy system sami?

Ted uz jste schopni videt, ze se nase systemy nejsou schopny pohanet samy, protoze jsou specificky navrhovany tak, aby nemohly. Nastaveni mysli vedcu a inzenyru samotnych je nejvetsim nepritelem levne ciste elektricke energie, ciste biosfery a decentralizace energetickych systemu neuzivajicich zadna paliva. Obvody s uzavrenou proudovou smyckou jsou pro energeticke systemy povazovany za tak posvatne, jakoby je snesl sam Mojzis z hory, vytesane do kamennych tabulek. Nebylo to tak.

Mohu zde citovat Nikolu Teslu, jehoz objev otaceni magnetickeho pole umoznil vyrobu pouzitelnych generatoru a elektromotoru: "Dnesni vedci vymenili matematiku za experimenty a potuluji se mimo rovnice a za rovnicemi a nakonec vymysli funkcni konstrukci, ktera nema nic spolecneho s domnele danou realitou."

Chapu, ze dobry model je podstatou technologie. Ale pokud je tento model neadekvatni, pak by mel byt bud korigovan anebo nahrazen novou verzi odpovidajici ucelu. Jenze inzenyri a vetsina vedecke obce rozvinuli smysleni, ktere Lorentzem symetricky rekalibrovane obvody s uzavrenou proudovou smyckou a COP<1.0 povazuje za zelezny prirodni zakon. Samozrejme, ze tomu tak neni. Jde pouze o samy sebou limitovane a samy sebe prosazujici lidske vynalezy.

 

Meli bychom si stale pripominat jedno strohe Evansovo prohlaseni {36}: "Zadna teorie nemuze vyvratit uspesny a opakovatelny experiment, ale jediny uspesny a opakovatelny experiment muze vyvratit jakoukoliv teorii."

Vypujcime si jeste jeden Tesluv citat {37} v nadeji, ze se vyplni s ohledem na soucasne dogma, ze jsou mozna jen elektricka zarizeni s COP<1.0: " brzy to bude rozpoznano jako jedna z nejvyznamnejsich nevysvetlitelnych uchylek mysleni, ktera vubec kdy byla zaznamenana v historii vedy."

 

Co je vyznamneho na vetsine modernich smeru elektrodynamiky?

Lorentzem rekalibrovana MaxwellHeavisideho teorie, stavici na predpokladu netecneho vakua, prekroutila kvantovou mechaniku a fyziku castic na pulku stoleti a vseobecna teorie relativity, jak dnes uz vime, prekroutila temer na stoleti pravy smysl zakriveni lokalniho casoprostoru.

Protoze aktivni vakuum a lokalni zakriveni casoprostoru a jejich dynamika je pro elektricka zarizeni "aktivnim vnejsim prostredim", elektroinzenyri a klasicisticti elektrodynamici uvazuji o jakesi vzdalene jednotne siti v interakci s obvodem. To je duvod proc byly maxvellovske systemy s COP>1.0 svevolne vyrazeny, a jsou navrhovana, stavena a vubec pripustna pouze elektricka zarizeni, ktera si sama vynuti COP<1.0. Nato sto let tloukli do hlav studentu, ze tato absurdni parodie reprezentuje "prirodni zakon". Je to dezinformace, propaganda a dogma a dokonale znesveceni ducha exaktniho badani a vedeckych uvah.

Spravny vedecky myslenkovy ramec je skepticismus, mirneny otevrenou mysli. Pokud je nekdo skepticky a dogmaticky, neni vedcem bez ohledu na rodokmen. Pokud je nekdo pristupny nazorum, ale nepristupuje k nim skepticky, je vedecky naivni.

Mezitim bylo vyvinuto mnohem vice modernich elektrodynamickych soustav, at uz v casticove fyzice ci jinde. V moderni teorii jsou modely velmi silne zalozeny na teorii skupin. Jednotlive skupiny symetrii jsou oznacovany vyrazy jako U(1), SU(2), O(3), a tak dale. Vyssi skupina symetrie uziva algebru pro vetsi rozsah fyzikalnich jevu, u nichz muze byt pouzivana a lze v ni vytvaret modely.

Obzvlast velkou vyssi skupinu elektrodynamickych symetrii tvori elektrodynamika O(3), zalozena Evansem, Vigierem a dalsimi, kteri vykladaji sve nazory podle Evanse {38}. Evans prokazal ze elektrodynamika O(3) je soucasti Sachsovy sjednocene teorie elektrodynamickych poli {39}. Elektrodynamika O(3) tak muze byt pouzita nejen k modelovani "beznych" elektrodynamickych teorii, ale i k modelovani "exoticke" jednotne teorie poli. Mimo to ji lze pouzit i v inzenyrstvi, coz umoznuje vyvoj drasticky rozsirene elektromagneticke technologie, jez pripadne muze rozvinout mnoho novych fenomenu {40}, vcetne antigravitacnich efektu {41}. Prinejmensim jeden vysoce uspesny antigravitacni experiment provedl Sweet {42}. Hmotnost objektu na laboratornim stole byla skutecne redukovana na 90%.

 

Proc se elektrotechnici nepouci z moderni vedy?

V tom jsou univerzitni profesori prakticky jako vsichni ostatni. Po vice nez sto letech je standardni dogma v elektrotechnice tak hluboce zakoreneno, ze nikdo nepochybuje o platnosti pokrivenych a oklestenych rovnic. Einstein rikaval: "Jako kdybychom je vypili s materskym mlekem." V zakulisi samozrejme pusobi i velice silne financni zajmy o nichz Winston Churchill utrousil pouze poznamku jako o "znacnych ukladech" s uvazovanym vynosem nekolika trilionu dolaru rocne. Tyto skupiny si nepreji, aby se na soucasne energeticke nauce a technologii neco dramaticky menilo, a uz vubec netouzi po necem, jako je "bezpalivove elektricke zarizeni ziskavajici levnou energii z vakua". Bylo "dohodnuto", ze cesta takzvaneho "pokroku" v energetickach systemech do budoucna povede pres palivove clanky a obtiznou vodikovou technologii. Tim dostanou ochrance zivotniho prostredi z bojiste a do defenzivy, protoze budou moci ukazat, jakeho "pokroku" bylo dosazeno v ramci ocisty biosfery.

V konecnem souctu je to stale vsechno jen o penezich a moci a o tom "kdo se chysta byt velkou opici". Dominantni postaveni je stale jeste jednou z primarnich motivaci lidstva, prislusniky vedecke obce nevyjimaje.

Ohromna systemova chyba v elektromagneticke vede, tihnouci k defektnimu davnemu energetickemu modelu, preziva zasluhou "setrvacnosti nauky" a netecnosti vuci dogmatu, vytvorenemu pred vice nez stoletim. Veda nemeni sva ochranovana dogmata po pratelske primluve, ale az po zlomyslnem a vytrvalem boji, pripominajicim stret se zlym psem a ten mnohdy skonci az tehdy, kdyz "stari psi" vymrou a navzdy zmizi z cesty. Jak rekl Max Planck {43}:

"Dulezita vedecka novinka si zridka vytvori cestu postupnym ziskavanim a konverzi oponentu z Savla se malokdy stane Pavel. Vetsinou je to tak, ze jeji odpurci postupne vymrou, a narustajici generace se s ni seznami uz od zacatku."

Je soucasti lidske povahy, ze se silne vzpira novym myslenkam, obzvlast prevratnym. Schopenhauer to vypichl temito slovy: "Pravda se uplatnuje ve trech krocich: 1) Je zesmesnena. 2) Je zurive odmitana. 3) Je prijata jako samozrejmy, ocividny fakt."

Prave ted je energeticka nauka COP>1.0 a jeji pojmy jeste na prvnim Schopenhauerove stupni, maly kousek pres jeho hranici, a chysta se prorazit druhym stupnem az do tretiho.

Klicovy problem je, ze kazda veda musi byt podporovana (hlavne financnimi prostredky). Nekdo musi zaplatit laboratore a vedce, vybaveni, provoz a tak dale. Vedecka obec "tanci tak, jak si preje ten, kdo za tanec plati" a je organizovana pod prisnym dohledem toho, kdo ji financuje a kontroluje kolik, kde a za co muze byt utraceno.

Smer vedeckeho vyzkumu je tedy silne ovladan regulaci vyzkumnych fondu. Skutecny duvod, proc se neprovadi prave tento druh vyzkumu spociva v tom, ze akademici dosazovani do administrativniho a kontrolniho managementu jsou odmenovani nezridka velkoryse za udrzovani statu quo a aktivity, slouzici pouze "prirustkovemu zdokonalovani", nez za giganticke skoky. Vedcum, postgradualnim studentum a doktorandum navic hrozi profesni likvidace nebo prisny trest, pokud se "zatoulaji k nesmyslu ze starych casu" domnelemu "perpetuu mobile", nazyvanemu EM system s COP>1.0. Vedecky "spolek" je organizace velmi podobna kartelu, ktery se sam prosazuje a replikuje. Vedci smi pracovat jen na tom, co muze privabit dotace. Jsou ve vetsine pripadu financovani jen tehdy, pracujili na pohodlnych a jiz "pevne zavedenych" zalezitostech.

Hlavni vina spociva na bedrech leaderu vedecke obce, napriklad narodnich vedeckych nadaci a akademii ved, a ve zpusobu jakym informuji sve vlady ohledne potreby financnich prostredku na vyzkum energie. V dusledku toho je napriklad i Americky patentni urad velice ostychavy, jdeli o poskytnuti jakehokoli patentu, ktery zminuje ci obsahuje COP>1.0 EMS. Neco podobneho je jednoduse povazovano za vec odporujici prirodnim zakonum, a proto a priori razeno mezi "nesmyslna perpetuum mobile".

 

Nepredpovida snad soucasna teorie chovani veskerych elektrickych obvodu presne?

Kdepak! Obvody neustale vykazuji abnormalni chovani a nepochopitelne reakce. Dosud dokonce nebyla spravne pochopena ani rada zcela zakladnich jevu. Bylo napriklad rozpoznano asi 200 magnetickych efektu, ale jen necelych 100 z nich bylo zcela pochopeno. Uroven chapani zbytku kolisa od "trochu" do "vubec ne".

Pokud jde o nelinearni obvody, muze byt fenomenologie uplne nezvykla. Viz citace Ogorzalek {45}:

"Veskere realne systemy jsou nelinearni povahy. Tento prosty postreh je pravdivy i pro elektrinu a elektronicke obvody, trebaze mnoho z nich bylo navrzeno k tomu, aby vykonavaly linearni transformace signalu v mnoha pripadech navrzeny obvod po realizaci funguje velmi neocekavanym zpusobem, zcela odlisnym od toho, pro nejz byl navrzen. Ve vetsine pripadu se odbornici nezajimaji o pricinu a mechanizmus chybne funkce; obvod, ktery se nezhosti toho, co se od neho ocekavalo je pro ne nepouzitelny a musi byt vyrazen nebo prepracovan."

" elektricke a elektronicke obvody predstavuji skupinu realnych fyzikalnich systemu, umoznujicich relativne snadna pozorovani a mereni Tento 'experimentalni komfort' umoznuje dukladna studia, potvrzujici existenci neznameho neocekavaneho chovani u vetsiny typu elektronickych okruhu. Postizeny jsou oscilatory, filtry, pristrojove vybaveni, napajeci zdroje, obvody PLL, elektricke stroje, mikrovlnne obvody, elektroopticke systemy a tak dale. Hlavni problem nastava pri interpretaci experimentalnich dat."

Dalsi priklad. Dodnes jeste neni znamo, ze "otevrenou cestu" objevil a vyuzil take Gabriel Kron {46}, jeden z nasich vyznamnych vedcu. Kron nikdy nepripustil zverejneni uplneho expoze sve metody, s jejiz pomoci mohl produkovat proud mezi libovolnymi castmi okruhu, i kdyz nebyly propojeny. Lynn a Russell {47} to popsali takto:

"Kron nikdy nepublikoval detaily sve metody sestaveni samoorganizacniho mnohostenu, ackoli jim publikovane vysledky ukazaly, ze v tomto stavu ma nektere pozoruhodne vlastnosti, souvisejici s harmonickym integralem, na znasobeni spojenych prostoru."

Pro nezasvecene: Ve vicenasobne propojenem prostoru muze byt libovolna energie zdanlive na dvou nebo i vice mistech soucasne. V rozporu s nasim poznanim, nektere casti fyziky opravdu takto funguji. Jde o to, ze pokud nekdo vlozi treba 100 joule energie do nejakeho bodu v prostoru, zustane tam, prestoze se pro pozorovatele souvisleho prostoru soucasne objevi take v jinem bode, coz se mu jevi jakoby se tam "vytvorila". Ale netvori. Misto toho jde o porusenou symetrii zachovani energie v samostatne pripojenem prostoru, ktera ma za nasledek vyssi symetrii v nasobku pripojenych prostoru. Zakon o zachovani energie nemusi mit vzdy tak jednoduchou formu, jak bychom se mohli domnivat v nasich naivnich predstavach, ci jak to stoji takrka ve vsech ucebnicich. Na energii v nasobku spojenych prostoru je casto odkazovano jako na kvantovy potencial. Bohmova ohromna teorie skryte promenne v kvantove mechanice {48} uziva kvantovy potencial, a predklada pripadne inzenyrsky zpracovatelne zalezitosti, ktere jsou dosud povazovany za nemozne. Tato teorie poskytuje vsechny potrebne prognozy i odpovedi na soucasne problemy a experimenty, a je stejne platna, jako dosud uzivany, ale mnohem limitovanejsi Bohruv vyklad. Ve skutecnosti se zda ze Bohmova teorie nabyva prevahy s kazdym dalsim rokem {49}.

 

Proc tedy vedci a inzenyri nevyvinou energeticke systemy, extrahujici elektrickou energii volne z vakua?

Vedci nepatraji po elektricke energii z vakua, protoze vedecky establishment nepripusti, aby byl takovy vyzkum financovan. Nikdo nemuze vyucovat to, co neni povolene. Kdo se do toho pokusi pustit na vlastni pest, neziska zadne financovani, jeho odborne prace se nedockaji publikace a jeho "kolegove" ho znici. Nakonec bude stastny, kdyz najde zamestnani v restauraci s rychlym obcerstvenim.

Stal se z toho vlastne jakysi "uzavreny policejni system" pecujici o ochranu vlastnich dogmat. Posuzovatele s konecnou platnosti odmitnou zajemce o financovani, pokud predlozeny projekt ohrozuje jejich vlastni zajmy. Charles McCutchen, fyzik na NIH, to napriklad stavi takto: "Panstvo [v komisi posuzujici zadosti o prideleni grantu] tezi ze sveho postaveni umoznujiciho vtahovani penez na vlastni pole a z moznosti zamezit provadeni prevratneho vyzkumu, jehoz vysledky by je mohly pokorit a ohrozit jejich profesionalni pozici. V jejich zajmu je tedy schvalovat nakladne, ale prizemni navrhy."

 

Vedecke casopisy ale jiste budou pohotove publikovat pokrokove novinky, nebo ne?

Opet to tak neni. Cituji George {50}: " nejvetsi revoluce ve vede probiha mimo dosah uslechtile areny renomovanych vedeckych casopisu, a to z dobrych duvodu. Filozofie, kterou se tyto casopisy ridi, prakticky predem vylucuje publikaci myslenek, ktere by byly vyzvou danemu soucasnemu konsensu."

Z tohoto zretele bylo uverejneni dvou dokumentu o elektromagnetickych systemech s COP>1.0 {40} Alpha Foundation Institute for Advanced Study (AIAS "Alfa nadace spolecenstvi pro pokrokove studie") ve Foundations of Physics Letters malym zazrakem. Vzhledem k tomu, ze AIAS bylo umozneno zverejnit i nekolik dalsich dokumentu, rovnez pojednavajicich o energii z vakua {51}, se zda, ze se v monolitickem bloku opozicniho odborneho tisku prece jen otevrela nepatrna sterbinka. Pred nami je ale jeste velmi, velmi dlouha cesta, nez budou podobne dokumenty ochotne publikovany, prestoze jsou pedantsky pripraveny a po odborne strance zcela bez vady.

 

Nestaci jen jeden odborny clanek? Proc takove mnozstvi pisemnosti?

Na to dobre odpovida Landauer {52}:

"Kdysi jsme byvali schopni rict veci jedenkrat, a kdyz byl obsah sdeleni rozumny, mel velkou sanci stat se trvalou soucasti struktury. Dnes je jednotliva publikace ztracena; jestlize neco reknete jen jednou, bude kazdy predpokladat, ze jste mezitim zmenili mineni, a proto to musite publikovat opakovane. Krome toho je to pohonnou latkou pompezniho publikacniho objemu, takze i proto je zadouci, abychom se opakovali."

Jde o jeden z ponekud nestastnych aspektu, slouzicich k posouzeni miry vedeckeho uspechu a produktivity. Price pred temer ctyrmi desetiletimi poznamenal {53}:

"Mameli nalezt nejakou rozumnou definici, muzeme rict, ze asi 80 az 90% vsech vedcu, kteri kdy zili, zije dnes. Nyni zalezi jen na tom, jak koho ocenit a zhruba posoudit zda podle skutecne prace nebo podle publikacni cinnosti, inklinujici k tomu, ze se do 10 az 15 let zdvojnasobi."

V naprosto prevazujici hromade jine vedecke literatury a diky jejimu jako nikdy predtim expandujicimu objemu se predmet pojednani, nenili rozsahle publikovan v cetnych novinach a rozmanitych zurnalech a casopisech (jako treba i ve WM magazinu), zkratka muze uplne ztratit v divocine.

V oblasti dostupnych energetickych systemu s COP>1.0 jeste stale zuri boj o misto na slunci, pricemz postup opozice nabyva zlovestneho, talibanskeho charakteru. Zastanci jsou napadani se zlomyslnosti, jejiz obdobu tezko nalezneme v analech historie vedy. Malokdo dokaze psychicky unest takovy tlak.

Zde je priklad jednoho zpusobu zvraceneho utoku primitiva, provedeneho na renomovaneho vedce, ktery se zabyva chladnou jadernou syntezou (fuzi. Doslo k nemu v dobe, kdy rozmaniti vedci v cetnych laboratorich nekolika zemi na tomto poli provedli ci replikovali vice nez 600 uspesnych experimentu:

"Jak stupidni si myslis, ze jsme? Hodnotim tebe i tve kolegy jako spolek naprostych podvodniku nebo uplne dusevne chorych. Neexistuje zadny znamy fyzikalni princip, ktery by podeprel vysledky, kterych, jak tvrdite, muze vase technologie dosahnout, a nezname zadny spolehlivy argument, proc by takova metoda vubec mela existovat."

Ve vede ma clovek duverovat experimentalnim vysledkum a prijimat je, pokud jsou opakovatelne. Nezalezi na tom, zda je pri experimentu k dispozici "znama fyzikalni metoda", nebo zda slo o "spolehlivy usudek, vedouci k dukazu". Bud budeme dodrzovat toto zelezne pravidlo vedecke metody, nebo ji odstranme uplne a praktikujme aplikaci "pravd danych autoritami a dekrety". Mimo to, nazvat vice nez 100 vedcu, kteri provedli uspesne experimenty nebo jejich replikace, podvodniky nebo silenci, je utok naprosto ad hominem, ktery nema zadne misto ve svete vedeckych metod.

Zadny historik vedy nemuze citovat tucty a tucty pripadu, kdy samotna vedecka obec nemilosrdne udusila nove vyznamne vedecke objevy. Veda vzdy mela a neprestava plodit temne skvrny na sve historii.

 

Jak tedy hodlate uvest do praxe nauku o "elektricke energii z vakua"?

Odstartuje to okamzik, kdy jeden nebo vice vynalezcu a vyzkumniku nejakym zpusobem ziska dostatecne financni prostredky a vedeckou podporu (bude muset platit vedce sam) na vyvoj jednoducheho, mozna neotesaneho, ale snadno replikovatelneho elektrickeho zarizeni s COP>1.0 a umisti ho na svetovy trh.

Ale i pak to bude nejspis muset udelat mimo Spojene staty. V opacnem pripade ho americky vedecky establishment znici zneuzitim legalnich ci pouzitim necistych prostredku. Ale nejspis druhym zpusobem.

Jim Watson demonstroval pouzitelny system 8 kW automotivniho generatoru na narodni konferenci a pak patrne prijal "nabidku, jiz neslo odmitnout". On i jeho rodina jednoduse zmizeli z dohledu a prerusili veskere kontakty s prateli, vcetne mne. Jsou nastesti nazivu, ale zustavaji velmi, velmi potichu. Zadne Watsonovy systemy se nedostaly a patrne nikdy nedostanou na otevreny trh.

Steve Marinov byl zabit v cizi zemi a jeho telo bylo shozeno z vrcholu stavby, aby to vypadalo na sebevrazdu.

Ukladny vrah pouzivajici pusku s tlumicem strilel na Sweeta, ktery mel velke stesti. Byl uz stary a klopytl a upadl na schodech, prave kdyz vrah stiskl kohoutek. Kulka hvizdla nad jeho pravym uchem v miste, kde mela byt jeho hlava. Od te doby se choval velmi paranoidne, kdyz jsem zavedl rec na jeho uchvatny agregat ci na pokracovani v jeho vyvoji. Pritom jsem s nim predtim pracoval radu let.

Uzil jsem si svuj dil podobnych zlomyslnych "sprymu", hluchych telefonatu a ustrku, ale nechci tyto incidenty zverejnovat. Jen prosty priklad: Kawaiho patentovany motor {55} by produkoval COP>1.0, pokud metoda bude aplikovana na vysoce vykonny magneticky motor, startujici (jak rikaji lide od Hitachi) se 70- 80% efektivitou. Podali jsme vyklad funkce Kawaiho motoru, umistili ho na internet a Kawai se spolupracovniky nas nato navstivil v Huntsville. Na jeho nalehani jsme zacali jednat o dohode, podle niz bychom vyrabeli a celosvetove obchodovali jeho systemy; Kawai jiz postavil automotivni system s uzavrenou smyckou v Japonsku. Hodlal take financovat cely projekt. Ve ctvrtek jsme pozde odpoledne dosahli ustni formy dohody.

V noci nato dorazilo ve velkem spechu proudove letadlo z Los Angeles, se zastupci Yakuzy na palube. Rano byl Kawai vydeseny a vsichni jeho lide se trasli strachy bylo zrejme, ze Yakuza prevzala uplnou kontrolu. Kawai uz nekontroloval svou vlastni spolecnost, svuj vynalez ani svuj vlastni udel. Netreba dodavat, ze Yakuza neprodlene stornovala predchozi dohodu; tecka a konec. To vse se stalo primo pred myma ocima a pred ocima mych spolupracovniku, takze zde je mnoho svedku. Zastupci Yakuzy pak rychle sbalili dva Kawaiho motory, ktere jsme vlastnili a odesli. Ani Kawaiho motor se tedy nikdy neobjevi na svetovem trhu. Take nekolik dalsich japonskych COP>1.0 elektrickych zarizeni bylo Yakuzou zakazano {56}. K nejednomu podobnemu incidentu vcetne vrazd doslo v poslednich desetiletich prave ve Spojenych statech. Dalsi se teprve prihodi.

Jedina sila, ktera svetu pravdepodobne s konecnou platnosti vnuti COP>1.0 systemy, je internet. Pro zacatek si vyzkumnici mohou celosvetove vymenovat ohromnou skalu informaci a vedomosti. Moje webova stranka, www.cheniere.org, je prikladem toho, jak se vycerpany stary pes pokousi zverejnit dulezitou zpravu o tom, co objevil nebo veri, ze objevil a dava to volne k dispozici studentum, profesorum, vedcum a vyzkumnikum, kteri projevi zajem. JeanLouis Naudin a jeho webova stranka, http://members.aol.com/jnaudin509/, je dalsim prikladem. A je zde i mnoho jinych.

Na internetu je samozrejme i spousta dezinformaci. Ctenar si to musi umet v klidu prosit sam. Co se mne tyce, obsahle cituji odkazy, takze si zainteresovana strana muze sama zkontrolovat zda to, co cituji, odpovida tomu, co citovani skutecne rekli a udelali. Strucne receno, stavim na vzdelavani, ne na slepem prijimani dogmatickych prohlaseni. Rovnez zamyslim predat zainteresovanemu mlademu badateli vse, co jsem odhalil za 30 let velmi tvrde prace, aby takrikajic nemusel znovu objevovat vsechna ta kola. Muze jednoduse zacit tam kde jsem dnes a dojit o moc dale. Je velmi povzbudive, ze se i mnoho dalsich vyzkumniku zacina delit o sve zkusenosti a objevy.

Co se mne tyce, velmi usilovne jsem pracoval na predlozeni platnych zakladu legitimni teorie pripustnych COP>1.0 EM systemu. Me usili vyvrcholi letosni publikaci me knihy {57}. Protoze stale vice vyzkumniku bude mit uspech, nakonec to s konecnou platnosti ziska dostatek hybnosti k definitivnimu "zrozeni". A az pak vedecka obec obrati a dovoli na veci pracovat bystrym mladym postgradualnim studentum a doktorandum s potrebnymi granty, rozvine se nauka i technologie raketovym tempem.

Potom to prirozene bude presne tak, jak rekli Planck a Schopenhauer. Nahle to nejen vsichni budou "vedet po celou tu dobu", ale budou temi, kteri na to prisli mezi prvnimi

Kazda zeme musi brzo dostat levnou cistou elektrickou energii z vakua a rychle vyvinout automotivni elektricka zarizeni, jinak uz zadny narod nikdy nebude zit v bezpeci. Radikalove a teroriste se postaraji o to, abychom energetickou valku prohrali.

Elektricka zarizeni s COP>1.0 se, podle meho nazoru, stavaji mravni i narodni nevyhnutelnosti. Bud je vyvineme a zavedeme celosvetove anebo tato civilizace zahyne, tak jednoduche to je.

Poznamky

[1] Lee and Yang strongly predicted broken symmetry in 1956; see T. D. Lee, "Question of Parity Conservation in Weak Interactions," Physical Review, 104(1), Oct. 1, 1956, p. 254-259; - and C. N. Yang, "Remarks on Possible Noninvariance under Time Reversal and Charge Conjugation," Physical Review, 106(2), 1957, p. 340-345.

[2] Wu et al. experimentally proved broken symmetry in 1957; see C. S. Wu, E. Ambler, R. W. Hayward, D. D. Hoppes and R. P. Hudson, "Experimental Test of Parity Conservation in Beta Decay," Physical Review, Vol. 105, 1957, p. 1413.

[3] So revolutionary to physics was this discovery of broken symmetry that the Nobel Prize was awarded to Lee and Yang in the very same year that Wu experimentally proved it. For Lee's Nobel acceptance speech, see T. D. Lee, "Weak Interactions and Nonconservation of Parity," Nobel Lecture, Dec. 11, 1957. In T. D. Lee, Selected Papers, Gerald Feinberg, Ed., Birkhauser, Boston, 1986, Vol. 1, p. 32-44.

[4] James Clerk Maxwell, "A Dynamical Theory of the Electromagnetic Field," Royal Society Transactions, Vol. CLV, 1865, p 459.

[5] See Terence W. Barrett, "Tesla's Nonlinear Oscillator-Shuttle-Circuit (OSC) Theory," Annales de la Fondation Louis de Broglie, 16(1), 1991, p. 23-41. Tesla was able to shuttle the potential (and the energy) around in his circuits at will. Barrett, one of the pioneers of ultrawideband radar, extended Tesla's method and obtained two U.S. patents for use in signaling science: See T. W. Barrett, "Active Signalling Systems," U.S. Patent No. 5,486,833, issued Jan. 23, 1996; - "Oscillator-Shuttle-Circuit (OSC) Networks for Conditioning Energy in Higher-Order Symmetry Algebraic Topological Forms and RF Phase Conjugation," U.S. Patent No. 5,493,691, issued Feb. 20, 1996.

[6] When Maxwell died, he himself was engaged in converting his own quaternion-like theory into the much simpler vector theory, in a desperate attempt to reduce the objections to it. See Maxwell, James Clerk, A Treatise on Electricity and Magnetism, Oxford University Press, Oxford, 1873, Second Edition 1881 (Maxwell was already dead), Third Edition, Volumes 1 and 2, 1891. Foreword to the second edition was by Niven, who finished the work as Maxwell had dramatically rewritten the first nine chapters, much new matter added and the former contents rearranged and simplified. Maxwell died before finishing the rest of the second edition. The rest of the second edition is therefore largely a reprint from the first edition. The third edition edited by J. J. Thomson was published in 1892, by Oxford University Press, and later was published unabridged by Dover Publications, New York, 1954. J. J. Thomson finished the publication of the third edition, and wrote a "Supplementary Volume" with his notes. A summary of Maxwell's modified equations are given in Vol. II, Chapter IX of the third edition. However, Maxwell had gone (in his second edition) to some pains to reduce the quaternion expressions himself, and therefore to not require the students to know the more difficult calculus of quaternions (so stated on p. 257).

[7] Actually the first "symmetrizing" truncation of Maxwell's equations was by Ludwig van Lorenz, shortly after Maxwell's 1865 definitive paper was published. See Ludvig Valentin Lorenz, "On the identity of the vibrations of light with electrical currents," Philosophical Magazine, Vol. 34, 1867, p. 287-301. In this paper L. V. Lorenz gave essentially what today is called the Lorentz symmetrical regauging. However, when H.A. Lorentz (a different individual with a similar name), then perhaps the greatest electrical scientist, regauged the Maxwell-Heaviside equations in the 1880s, the H.A. Lorentz regauging was adopted because of Lorentz's prestige.

[8] The symmetrized systems can and do receive the excess energy only in the form of a net force-free stress potential (simply examine the regauging equations and the regauging condition). With no net force available to dissipate the stress potential energy, no net work can be done by the excess stress energy received. That is precisely what the Lorentz condition means, in simpler terms. The closed current loop circuit automatically self-applies Lorentz regauging, by making the back-emf precisely equal to the forward emf, so that the collected energy becomes stress energy with no net force fields self-generated by the system itself. In that case, the operator must continue to input some form of net work and net force field, to which the system will respond by "using it" to produce the back emf. In that use, the system is able to power a load to that extent only. The known absence of Newton's third law from electrodynamic fields already assures us that back-emf equal to forward emf is not a law of nature in electrodynamics. Yet mainstream electrical engineering persists in assuming that it is.

[9] Disequilibrium systems produce net force fields along with receipt of the excess energy - something we have called "asymmetrical regauging". This violates the Lorentz condition, and the system can then utilize this net force to dissipate the net energy received, thus performing some "free work". This is no more mysterious than a windmill receiving energy and net force from the environment, and using that force to dissipate the energy and do free work. To imply that it is somehow a violation of natural law or a violation of energy conservation is .

[10] To see how this is done, see J. D. Jackson, Classical Electrodynamics, Second Edition, Wiley, New York, 1975, p. 219-221; 811-812.

[11] Again, a system in equilibrium can and does receive excess energy from the environment, but it also immediately returns the energy. The "force in" and "force out" balance to a net zero, so input of additional energy just results in the production of excess system stress, but no free work in an external load.

[12] Any dipole (such as a permanent magnet) or charge (such as an electron) pours out EM energy in all directions at the speed of light - and hence produces a continuous "free electromagnetic wind". If we leave it intact, the dipole or the charge will pour out such energy indefinitely. The dipoles and charges in the original matter of the universe have been doing it for some 15 billion years, and they are still doing it. So the process does not "run down". Every charge and dipole in the universe exhibits giant negentropy, producing all that EM energy and the EM fields and potentials in nature. Yet for more than a century we have designed and built only entropic systems. We have steadily despoiled the biosphere in the process.

[13] We stress this point most strongly. Such a system may freely receive excess energy from its environment, but it self-enforces equilibrium by applying some form of Newton's third law, to negate any net force fields resulting from the excess energy. Consequently, this system can change its stress energy, but not its usable net field energy to do external work. It can only change the equilibrium condition, with a change of stress potential as it changes the conditions of equilibrium.

[14] Superconductive sections in a system are often touted as COP = 1.0 systems, by implication. However, when the cryogenics overhead one must pay is counted, they are grossly underunity.

[15] David Halliday and Robert Resnick, Fundamentals of Physics, Third Edition Extended, Wiley, New York, 1988, Vol. 1, p. 518.

[16] E.g., see M.W. Evans, P.K. Anastasovski, T. E. Bearden et al., "Explanation of the Motionless Electromagnetic Generator with O(3) Electrodynamics," Foundations of Physics Letters, 14(1), Feb. 2001, p. 87-94; - "Explanation of the Motionless Electromagnetic Generator by Sachs's Theory of Electrodynamics," Foundations of Physics Letters, 14(4), 2001, p. 387-393.. The tired old "perpetual motion nonsense" charge was strongly raised in the vigorous refereeing of these two AIAS papers. To refute the charge raised against the latter paper, I prepared a vigorous rebuttal, "On Permissible COP>1.0 Maxwellian Systems: A Reply to the Board Member," and submitted it to the referees and editors. Based on the paper, the referees and editors overruled the objections and published the second paper because every charge and every dipole in the universe already clearly demonstrates a COP>1.0 Maxwellian system. We challenged the classical scientists to provide a solution to the source charge problem in their Lorentz-regauged theory, then showed the solution which can only appear in a higher symmetry electrodynamics - such as the O(3) EM or the Sachs EM used in the two papers. The old EM assumes an inert local vacuum and a locally flat spacetime, both assumptions being long since refuted in modern physics. And every charge and dipole demonstrates the falsity of those two assumptions, as is easily demonstrated on the lab bench.

[17] Except the classical electrodynamicists who have not resolved their own source charge problem, no one advocates that an EM system can do more work in a load than the total amount of usable energy that is input to it! Instead, one advocates that it can do more work than the operator inputs; the remaining energy is freely input from the active external environment due to the disequilibrium (the broken symmetry) condition. The broken symmetry also specifically implies violation of the Lorentz symmetry condition, a priori.

[18] The reason is extraordinarily simple, once one makes clear definitions of terms. Work rigorously is a change the form of energy. A priori, an inert system cannot "convert the form of energy" it has not received and collected. But it can receive additional energy from the environment and convert more than the operator himself inputs, in which case the environment freely inputs the remainder of the input energy being converted in form!

[19] Craig F. Bohren, "How can a particle absorb more than the light incident on it?" American Journal of Physics, 51(4), Apr. 1983, p. 323-327. Under nonlinear conditions, a particle can absorb more energy than is in the light incident on it. Metallic particles at ultraviolet frequencies are one class of such particles and insulating particles at infrared frequencies are another. See also H. Paul and R. Fischer, {Comment on "How can a particle absorb more than the light incident on it?'}," Am. J. Phys., 51(4), Apr. 1983, p. 327. The Bohren experiment is repeatable and produces COP = 18.

[20] As an example, quoting Jed Z. Buchwald, From Maxwell to Microphysics, University of Chicago Press, Chicago and London, 1985, p. 44: "[Poynting's result] implies that a charged capacitor in a constant magnetic field which is not parallel to the electric field is the seat of energy flows even though all macroscopic phenomena are static."

[21] The key is in that word "detectable" - or as the physicist would say, "observable". The experiment rigorously demonstrates that, if the law of energy conservation is valid, then the charge and the dipole must be continuously receiving energy (from its external environment) in nonobservable (virtual) form and integrating it into observable form. And so it is, as has been known in particle physics for 45 years. In the case of the dipole, it is due to the known broken symmetry of the opposite charges comprising the dipole. In the case of the charge, when one accounts for the clustering virtual charges (from quantum electrodynamics), then the charge is actually a set of composite dipoles, each exhibiting the required broken symmetry. Hence charges and dipoles freely absorb (receive) virtual photon energy from the seething vacuum (particle physics proves this), integrating the absorbed "disintegrated" energy into observable form, and re-emitting real, observable EM energy in all directions, continuously. That this has not yet appeared in the electrical engineering model is strictly the fault of the leaders of the scientific community who have not enforced its inclusion. Consequently, the electrical engineers do not even understand what powers an EM circuit or system. It is energy from the vacuum, extracted and integrated by the source charge and the source dipole.

[22] E.g., see D. K. Sen, Fields and/or Particles, Academic Press, London and New York, 1968, p. viii.

[23] T. E. Bearden, "Giant Negentropy from the Common Dipole," Proceedings of Congress 2000, St. Petersburg, Russia, Vol. 1, July 2000 , p. 86-98. Also published in Journal of New Energy, 5(1), Summer 2000, p. 11-23. Also carried on www.cheniere.org and the DoE restricted website http://www.ott.doe.gov/electromagnetic/.

[24] F. Mandl and G. Shaw, Quantum Field Theory, Wiley, 1984, Chapter 5.

[25] With the broken symmetry of unlike charges and with the Nobel Prize awarded to Lee and Yang in 1957.

[26] With the fact that virtual charges of opposite charges cluster around an "isolated" observable charge. One differential piece of the observable charge and one clustering virtual charge of opposite sign comprise a composite dipole. The "isolated source charge" may thus be treated as a set of composite dipoles. The broken symmetry of opposite charges solves the problem for any dipole, and thus for the "isolated" charge as a set of composite dipoles.

[27] E. T. Whittaker, "On the Partial Differential Equations of Mathematical Physics," Mathematische Annalen, Vol. 57, 1903, p. 333-355.

[28] By use of the conventional closed current loop circuit, where all the current in the external circuit (through the losses and the loads) is returned by a "ground return line" back through the source dipole that is freely extracting the EM energy from the vacuum and radiating it. This "spent" current must be forcibly rammed back up through the source dipole itself, scattering the charges and destroying the dipole. We must then input additional energy to the shaft of the generator to rotate it and restore that dipole.

[29] For a good description of the modern vacuum, see I. J. R. Aitchison, "Nothing's plenty: The vacuum in modern quantum field theory," Contemporary Physics, 26(4), 1985, p. 333-391.

[30] E.g., see R. Podolny, Something Called Nothing: Physical Vacuum: What Is It?, Mir Publishers, Moscow, 1986, p. 181. In mass units, the energy density of the virtual particle flux of vacuum is on the order of 1080 grams per cubic centimeter.

[31] Willis E. Lamb Jr. and Robert C. Retherford, "Fine structure of the hydrogen atom by a microwave method," Physical Review, 72(3), Aug. 1, 1947, p. 241-243. Lamb received the 1955 Nobel Prize in physics jointly with Polykarp Kush for experiments measuring the small displacement later called the "Lamb shift" of 0+ne of the energy levels in atomic hydrogen.

[32] E.g., see W. T. Grandy Jr., "The Explicit Nonlinearity of Quantum Electrodynamics." in The Electron: New Theory and Experiment, David Hestenes and Antonio Weingartshofer, Eds., Kluwer Academic Publishers, Boston, 1991, p. 149-164. Quoting, p. 150: "the energy density associated with the Lamb shift would produce a Poynting vector about three times the total power output of the sun, and a gravitational field disrupting the entire solar system!" We comment that the reaction is ongoing in a maelstrom of additional such violent interactions, and so - even though each of these fierce interactions might be energetic enough to disrupt the entire solar system - the net summation is a very tame little thing confined to shifting that single little electron, while still participating in the fluctuations of the vacuum energy elsewhere. The summation of infinite things to leave a manageable finite thing, is well-known and used in particle physics, where it is often referred to as renormalization. Simply put, the vacuum energy also has a process for "renormalization".

[33] H. B. G. Casimir, "On the attraction between two perfectly conducting plates," presented at a meeting of the Royal Netherlands Academy of Arts and Sciences on 29 May, 1948. Published in the same year in Proceeding Koninklijke Nederlandse Akademie van Wetenschappen, Amsterdam, Vol. 51(7), 1948, p. 793-796.

[34] An accurate modern measurement of the Casimir effect is given by S. K. Lamoreaux, "Demonstration of the Casimir Force in the 0.6 to 6mm range," Physical Review Letters, 78(1), Jan. 6, 1997, p. 5-8.

[35] Daniel C. Cole and Harold E. Puthoff, "Extracting Energy and Heat from the Vacuum," Physical Review E, 48(2), Aug. 1993, p. 1562-1565.

[36] Myron W. Evans, private correspondence.

[37] Nikola Tesla, "The True Wireless," Electrical Experimenter, May 1919. Heaviside was speaking of Hertzian (transverse) EM waves in the vacuum. Indeed, with Whittaker's bidirectional longitudinal EM wave decomposition of the scalar potential, and by quantum field theory's finding that the time-polarized photon and longitudinal photon, when combined, are observed as the instantaneous scalar potential, one can make a very good case that the EM waves in space are longitudinal EM waves anyway. This is particularly interesting since nearly a dozen nations have already secretly weaponized longitudinal EM wave technology.

[38] Particularly see M. W. Evans, "O(3) Electrodynamics," in Modern Nonlinear Optics, Second Edition, 3 vols., Edited by M.W. Evans, Wylie, New York, 2001, Part 2, p. 79-267. Evans also has more than 600 other papers in the scientific literature.

[39] M. W. Evans, "The Link Between the Sachs and O(3) Theories of Electrodynamics," in M. W. Evans (Ed.), Modern Nonlinear Optics, Second Edition, , 3 vols. Wiley, 2001; vol. 2, p. 469-494; M.W. Evans et al., "Derivation of O(3) Electrodynamics from the Irreducible Representations of the Einstein Group," Foundations of Physics Letters, 2002 (in press).

[40] E.g., M. W. Evans et al., "Explanation of the Motionless Electromagnetic Generator with O(3) Electrodynamics," Foundations of Physics Letters, 14(1), Feb. 2001, p. 87-94; - "Explanation of the Motionless Electromagnetic Generator by Sachs's Theory of Electrodynamics," Foundations of Physics Letters, 14(4), Aug. 2001, p. 387-393.

[41] M. W. Evans et al., "Anti-Gravity Effects in the Sachs Theory of Electrodynamics," Foundations of Physics Letters, 2002 (in press).

[42] Floyd Sweet and T. E. Bearden, "Utilizing Scalar Electromagnetics to Tap Vacuum Energy," Proceedings of the 26th Intersociety Energy Conversion Engineering Conference (IECEC '91), Boston, Massachusetts, 1991, p. 370-375. Sweet's device produced 500 watts for a 33 microwatt input. A highly successful anti-gravity experiment was also performed, and is reported in the paper. Unfortunately Sweet later died and never fully revealed the activation secret by which barium ferrite magnetic materials could be in strong self-oscillation at 60 Hertz. Weak self-oscillation of such permanent magnetic materials at higher frequency is known, of course. E.g., see V. S. L'vov, Wave Turbulence Under Parametric Excitation: Applications to Magnets, Springer Series in Nonlinear Dynamics, Springer-Verlag, New York, 1994.

[43] Max Planck, in G. Holton, Thematic Origins of Scientific Thought, Harvard University Press, Cambridge, MA, 1973.

[44] Arthur C. Clarke, in "Space Drive: A Fantasy That Could Become Reality" NSS ... AD ASTRA, Nov/Dec 1994, p. 38.

[45] Maciej J. Ogorzalek, Chaos and Complexity in Nonlinear Electronic Circuits, World Scientific, New Jersey, 1997, p. vii.

[46] S. Austen Stigant, "Gabriel Kron on Tensor Analysis, A bibliographical record," BEAMA Journal, Aug. 1948 gives an extensive bibliography of Kron's publications.

[47] J. W. Lynn and R. A. Russell, "Kron's Wave Automaton," Journal Unk, date unk, p. 131. We have the physical paper, with the identifying markings unfortunately obscured. A more complete citation of this reference would be appreciated.

[48] David J. Bohm, "A Suggested Interpretation of the Quantum Theory in Terms of 'Hidden' Variables, I and II." Physical Review, 85(2), Jan. 15, 1952, p. 166-179 (Part I); 180-193 (Part II).

[49] Indeed, several nations of the word have already highly weaponized Bohm's quantum potential, and such weapons are presently the most decisive weapons on earth. Discussion of this area is beyond the scope of this paper. If one wishes to guess at the nations, one should observe where Bohm went when the U.S. effectively booted him out of the U.S. Russia and China also have quantum potential weaponry.

[50] William K. George, in Editing the Refereed Scientific Journal, edited by Robert A. Weeks and Donald L. Kinser, IEEE Press, New York, 1994, p. 227-228.

[51] M. W. Evans, P. K. Anastasovski, T. E. Bearden et al., "Derivation of the B(3) Field and Concomitant Vacuum Energy Density from the Sachs Theory of Electrodynamics," Foundations of Physics Letters, 14(6), Dec. 2001, p. 589-593; - "Anti-Gravity Effects in the Sachs Theory of Electrodynamics," Foundations of Physics Letters, accepted (in press); - "Operator Derivation of the Gauge Invariant Proca and Lehnert Equations: Elimination of the Lorentz Condition," Foundations of Physics, 30(7), 2000, p. 1123-1130; - "Spontaneous Symmetry Breaking as the Source of the Electromagnetic Field," accepted by Foundations of Physics Letters (in press); - "The Effect of Vacuum Energy on the Atomic Spectra," Foundations of Physics Letters, 13(3), June 2000, p. 289-296; - "Runaway Solutions of the Lehnert Equations: The Possibility of Extracting Energy from the Vacuum," Optik, 111(9), 2000, p. 407-409; - "Classical Electrodynamics without the Lorentz Condition: Extracting Energy from the Vacuum," Physica Scripta, 61(5), May 2000, p. 513-517; - "Derivation of the Lehnert Field Equations from Gauge Theory in Vacuum: Space Charge and Current," Foundations of Physics Letters, 13(2), Apr. 2000, p. 179-184.

[52] Rolf Landauer, "Fashions in Science and Technology," Physics Today, 50(12), Dec. 1997, p. 62.

[53] Derek John de Solla Price, Little Science, Big Science, Columbia University Press, New York, 1963.

[54] Secretary of Defense William Cohen at an April 1997 counterterrorism conference sponsored by former Senator Sam Nunn. Quoted from DoD News Briefing, Secretary of Defense William S. Cohen, Q&A at the Conference on Terrorism, Weapons of Mass Destruction, and U.S. Strategy, University of Georgia, Athens, Apr. 28, 1997.

[55] Teruo Kawai, "Motive Power Generating Device," U.S. Patent No. 5,436,518. Jul. 25, 1995.

[56] The Yakuza also have longitudinal EM wave weapons, and have had them for some time.

[57] Tom Bearden, "Tentatively titled Energy from the Vacuum: Concepts and Principles", World Scientific, 2002 (in preparation).

 

Zdroj: http://www.gewo.applet.cz (http://www.mwm.cz)