wz

Audioletter No. 29, topic #1

CYKLONY, VZDUCHOVÉ RÁZY

A SOVĚTSKÉ ZASTRAŠOVÁNÍ AMERIKY

(c) Dr. Peter Beter, 22.12.1977

Minulý měsíc jsem vám pověděl o polohách stanovišt sovětských částicových-paprskových zbraní, které jsou nyní umístěny na Měsíci, a varoval jsem vás, že “…pokud Sověti budou pokračovat ve svém obvyklém počínání, můžeme ve velmi blízké budoucnosti očekávat zkoušku paprskové-částicové zbraně, umístěné na Měsíci, namířenou proti nějakému cíli na Zemi. Jestliže k ní dojde, bude se pravděpodobně konat za okolností, kdy její účinky bude možné vysvětlit jinou příčinou.” Události nyní běží velmi rychle, přátelé. Když jsem minulý měsíc, 21. listopadu, nahrával tato slova, první sovětskýzkušební výstřel, namířený proti Zemi, již probíhal, ale v té době jsem o tom ještě neměl zpravodajské informace. Dokonalou příležitostí pro sovětské účely poskytl obrovský cyklon v Bengálském zálivu, který se přiblížil k jihovýchodnímu pobřeží Indie. Sovětští kosmonauté na dvou z instalací paprskové zbraně na Měsíci připravovali své zbraně a čekali, až zuřící bouře dosáhne nejlepší polohy pro zahájení zkoušky. Tento čas nastal večer 19. listopadu 1977, kdy cyklon bičoval linii pobřeží indického státu Andhra Pradesh. Když miliony Indů bojovaly se silným větrem a deštěm provázejícím cyklon, dvě sovětské částicové-paprskové zbraně, vzdálené čtvrt milionu mil, se tiše zaměřovaly na svůj cíl. Zbraně byly namířeny na dvě blízké lokality v moři uvnitř bouře. Aby se vyhnuli možnosti interference paprsků během jejich cesty k cíli, nebyly vystřeleny najednou, ale krátce po sobě. Při rychlosti rovnající se prakticky rychlosti světla, každý z paprsků dosáhl Země za méně než dvě sekundy. Jak jsem vám říkal v audio-listu č. 26, paprsek nabitých částic rozbije atomy všeho, do čeho narazí a způsobí, že explodují. To je důvod, proč jsem vám říkal, že je to zbraň do každého počasí – prorazí vzduch, mraky, vodu, pancéřovou desku a vše, do čeho narazí. Když každý z paprsků, namířený do cyklonu, dosáhl svého cíle, způsobil jasný záblesk a obrovskou explozi na vodní hladině. Paprsek způsobil explozi části vody a vytvořil lokální umělou přílivovou vlnu. Výsledek, popsaný oběťmi, které ji přežily, byl vysílán stanicí BBC 13. prosince. Záchranářka, která se právě vrátila z místa pohromy, ji popsala jako úplnou devastaci pobřežní oblasti. Všechno, včetně solidně postavených budov, bylo srovnáno se zemí, a ztráty na životech byly ohromující; a to, co zlou bouři změnilo na totální zkázu, přátelé, byla jediná přílivová vlna, která uprostřed bouře náhle smetla pobřeží. Nyní budu přesně citovat slova britské záchranářky, která tlumočila to, co jí řekli očití svědkové: “Byly tam DVA ohromné OSLEPUJÍCÍ ZÁBLESKY a celá obloha byla osvětlena jako při požáru. Pak následovala obrovská přílivová vlna – dlouhá asi 30 mil a 18 stop vysoká, která se přes ně přelila.” Přátelé, přílivová vlna není normální součástí cyklonu – vysoká voda, ano; záplavy ano; a normální vlny způsobené větrem, ano – ale žádné přílivové vlny. A přesto zjistíte, když budete studovat novinové zprávy ze všech zdrojů, že ve všech se píše o jediné devastující přílivové vlně. Očití svědkové ji popisují jako vlnu, co přišla náhle a smetla vše, co jí stálo v cestě, včetně jejich blízkých; a způsobila devastaci vnitrozemí do neslýchané vzdálenosti od pobřeží, kde nikdy předtím nebyl důvod k obavám z cyklonu. Například 12. prosince NEW YORK TIMES citovaly převozníka ve vesnici Penumudi, který řekl, “Nikdy předtím v životě jsem se tolik nebál. Jsme 20 mil od moře, a přesto sem přišla přílivová vlna a zničila naše lodě a náš život.” S deseti tisíci mrtvých, více než dvěma a půl tisíci zničených vesnic a dvěma miliony lidí, kteří přišli o střechu nad hlavou není divu, že je tento cyklon považován za nejhorší, který zasáhl Indii za více než sto let. Ze sovětského hlediska to byl dokonalý úspěch. Schopnost jejich částicového paprsku zasáhnout s devastující silou kterýkoli cíl na Zemi z Měsíce byl potvrzen; a provedením svého testu uprostřed zuřícího cyklonu se jim podařilo zamaskovat umělou katastrofu její kombinací s přírodní pohromou. Parskové částicové zbraně Sovětského svazu, jak lunární, tak ty, které operují na zemské orbitě, musí být nyní považovány za plně funkční a ověřené. Ale dříve než byla dokončena zkouška lunárního částicového paprsku, začaly testy ještě jiné tajné sovětské zbraně!

Minulý měsíc jsem vám připomněl bleskový pokrok ve zbraních, který byl veřejně viditelný až do začátku 60. let (20. století), ale tajná úroveň vojenské technologie dělala ještě rychlejší pokroky. Již v roce 1962 vysocí vojenští důstojníci měli vážné obavy z budoucí hrozby Americe, která již byla viditelná na technickém horizontu. Tento hrozivý budoucí vývoj spočíval ve vesmírných plošinách, schopných levitovat v neměnných polohách nad našemi důležitými městy nebo nad dalšími strategickými pozicemi. Tyto plošiny by neobíhaly jako běžné družice země; místo toho by se skutečně dlouhodobě vznášely nad jedním místem. To nemůžete udělat s obíhající družicí s výjimkou těch, které jsou umístěny ve výšce 22.000 mil nad rovníkem. Spojené státy byly již dlouho schopny stavět tyto levitující plošiny s posádkou čítající 40 mužů, kteří mohli zůstat na palubě po dobu dvou měsíců. Bylo tedy zřejmé, že jednoho dne Sovětský svaz také vyvine tuto schopnost a naši vojenští velitelé chtěli být v postavení vyloučit jakékoli sovětské plošiny, které by jednoho dne mohly proniknout do prostoru nad naší zemí. Ale jejich naléhavé prosby o povolení a financování vývoje obrany proti očekávané hrozbě létajících plošin byly hrubě přehlíženy – nehodily se do programu světové vojenské nadvlády o dvou bodech, který jsem vysvětloval minulý měsíc. Amerika měla postupně stáhnout své zbraně z pevniny; zatímco měsíční program měl americkým tajným vládcům v naprostém utajení poskytnout nepřiznanou možnost zničit Sovětský svaz v posledním podfuku.

Nyní, o patnáct let později, leží velká konstrukce našich tajných vládců v troskách – rozbitá na padrť před necelými třemi měsíci v převratné vítězné bitvě Rusů o Měsíc 27. září. Muži a ženy z americké tajné měsíční kolonie v kráteru Copernicus leží pohřbeni po bombardování sovětskou paprskovou neutronovou zbraní, obíhající zemi. Kromě toho, Kreml, popoháněný nebezpečím ztráty rozhodujícího závodu o částicový paprsek, utratil fantastické sumy peněz na vývoj úžasné škály vojenských zbraní všech typů. Kdekoli to bylo možné, vypůjčili si a zneužili celé technologie vyvinuté na Západě za naše peníze. Koupili kritický hardware k vyplnění mezery v jejich technologii a zaplatili za ni finančními půjčkami od Spojených států, za něž ručili američtí daňoví poplatníci. Uzavřeli kontrakty se západními nadnárodními společnostmi na stavbu celých výrobních zařízení v Rusku – továrem, jež nemají zde doma obdoby; a zbavili se potřeby vyvíjet mnoho věcí sami, byli schopni soustředit se na pokročilé projekty, které v některých oblastech předčily naši vlastní technologii. A jednou z těchto oblastí je levitující kosmická plošina, před níž někteří naši velitelé zhruba před patnácti lety varovali.

Po mnoho let měl Sovětský svaz světové prvenství oblasti fyziky vysokých energií, stejně jako v mnoha oborech pokročilé matematiky. To jim umožnilo vyhrát závod o částicovou-paprskovou zbraň a umožnilo jim to i zkonstruovat levitující kosmickou plošinu, která pracuje na pokročilejších principech než naše armáda před patnácti lety předpokládala.

Koncepce sovětské levitující plošiny je postavena na oboru fyziky, o němž většina lidí nikdy neslyšela a který se jmenuje elektrogravitace. V současné době Sovětský svaz používá elektrogravitační plavidla jak na Měsíci, tak v prostoru blízko Země. Teoreticky budou tato plavidla jednoho dne schopna cestovat mezi Zemí a Měsícem a dokonce podnikat meziplanetární lety, ale přechod z gravitačního pole země do gravitačního pole měsíce je potenciálně riskantní, proto tyto lety zatím nebyly uskutečněny. Místo toho pro cesty mezi Zemí a Měsícem sovětští kosmonauti používají rakety a elektrogravitační levitace je používáno na samotném Měsíci. Elektrogravitační dopravní prostředky dosud vyvinuté Sovětským svazem jsou velmi hrubé – jsou schopny pohybovat se nahoru a dolů, k čemuž využívají levitačního pole, ale pro pohyb do stran používají malé raketové motory; ať jsou však hrubé či nikoli, Sovětský svaz tyto levitující kosmické plošiny nyní má a my ne; nemáme ani žádné prostředky, jak proti nim bojovat, protože naši tajní vládci od roku 1962 nechtějí dovolit, aby nějaké obranné prostředky byly vyvinuty.

Nyní mohu odhalit, že Kreml začal rozmisťovat levitující kosmické plošiny nad Spojenými státy a na dalších místech, vyzbrojené částicovými-paprskovými zbraněmi. V TUTO CHVÍLI JE JIŽ SEDM LEVITUJÍCÍCH KOSMICKÝCH PLOŠIN NA SVÝCH STANOVIŠTÍCH NAD AMERIKOU A V PŘILEHLÝCH VODÁCH!

Plošina č.1 se vznáší 672 mil nad místem v Atlantickém oceánu zhruba 170 mil východně od Charlestonu, Jižní Karolína. Č. 2 je 821 mil nad místem v Pacifiku 256 mil jihozápadně od Los Angeles, Kalifornie. Č. 3 se vznáší 784 mil nad místem asi 42 mil západně od oblasti zvané Four Corners zahrnující Utah, Colorado, Arizonu a Nové Mexiko. Č. 4 je 821 mil přímo nad místem, kde se stýkají hranice států Idaho, Montana a Kanada. Č. 5 se vznáší 597 mil nad místem které je asi 50 mil východo-severovýchodně od Denveru, Colorado. Č. 6 je 560 mil nad Illinois nad zhruba 80 mil jihozápadně od Chicaga a 50 mil východně od Peorie. Č. 7 je ve stejné výšce, 560 mil, nad místem ležícím asi 10 mil severozápadně od Morgantownu, Západní Virginie, a na jihozápadní hranici Pennsylvanie.

První čtyři plošiny jsou s lidskou posádkou, ostatní tři, vypuštěné později, jsou dosud dálkově řízeny než budou osazeny posádkou, která tam bude dopravena elektrogravitačním vozidlem.

Na začátku tohoto měsíce, 2. prosince 1977, posádka sovětské plošiny č. 1 dostala rozkaz z Moskvy. Ten zněl zahájit zkoušky paprsku v defokusovaném módu. Defokusovaný paprsek se neustále rozšiřuje, až se rozptýlí v prostoru; výsledkem je, že když široký paprsek narazí do atmosféry, většinu energie pohltí vzduch. (To je přesně v protikladu k situaci z 19. listopadu, kdy úzký paprsek částic z Měsíce prošel indickým cyklonem a s velkou energií zasáhl moře.) Posádka nastavila částicovou-paprskovou zbraň tak, aby paprsek byl do předepsané míry rozostřený, potom přibližně v 10 hodin dopoledně namířila svou zbraň na místo v moři ležící kolem padesáti mil od pobřeží Jižní Karolíny a vystřelila. Vzduch nad oceánem byl přiveden k výbuchu silou stovek tun TNT. Podél pobřeží Jižní Karolíny tisíce lidí slyšely děsivé dunění od výbuchu na moři, nádobí drnčelo a rozbilo se několik oken. V geologické laboratoři Lamont-Doherty na sever od New York City přístroje pro monitorování zvuku skočily mimo svůj rozsah. Každý, kdo je slyšel, se divil, co se stalo. Kolem 3:45 odpoledne byla posádka plošiny č. 1 připravena na druhý zkušební výstřel. Cílovou oblastí bylo moře u pobřeží New Jersey – 650 mil na severo-severovýchod od plošiny č. 1.Částicová-paprsková zbraň byla znovu seřízena, aby se vykompenzovala větší vzdálenost cíle, a zazněl výstřel. V všech místech podél pobřeží od Cape May, New Jersey, po Connecticut tisíce lidí slyšeli silnou ránu a rozbilo se ještě víc nádobí a oken. Akustické monitorovací přístroje opět byly mimo rozsah. 15. prosince plošina č. 1 začala opět střílet. Toho dne bylo vystřeleno nejméně pětkrát do vzduchu nad Atlantikem. 20. prosince, právě před dvěma dny, zaznělo ještě víc výstřelů; ale hlavní tištěná média začala celou věc brát jako žert. Většina Američanů ovšem nežije na východním pobřeží a tyto rány neslyšela. Ale poslouchejte, jaká slova použila žena v domácnosti v Manhattanu, když mi popisovala jednu z explozí: “Byl jasný slunný den a mé starší děti byly ve škole. Byla jsem v domě, když náhle přišla ta ohromná, ohromná rána. Znělo to jako kdyby to bouchlo hned za dveřmi nebo to mohlo být milion mil daleko – to vám nedokážu říct. Byl to nízký, hromový, hluboký, všezahrnující zvuk. Znělo to jako bomba, ale myslela jsem si, že by to mohlo být zemětřesení. Uchopila jsem děti, mé mladší děti, které byly doma, a běžela ke zdi. Podívala jsem se na hodiny – bylo právě po jedné. Čekala jsem, co se dál bude dít, ale nedělo se nic. Zapnula jsem rádio, abych zjistila, co se stalo, ale v rádiu nic nebylo, nic o tom, co se stalo. Děti ve škole byly všechny vystrašené. Učitel řekl: ‘To je Con-Edison.’ Kdyby to byl Con-Edison, celá čtvrť by vyletěla do povětří. Znělo to, jako kdyby něco zasáhlo podloží země.”

Sovětské zastrašování je stále častější a zlomyslnější. Včera večer, kolem sedmé hodiny, bylo od východního pobřeží slyšet další řadu tak zvaných záhadných explozí, a dnes dvě obilní sila – jedno v Louisianě, druhé v Mississippi – explodovala hodinu po sobě. K první explozi došlo dnes ráno 22. prosince, v obrovském silu společnosti Continental Grain Company na západním břehu Mississippi River, několik mil proti proudu od centra New Orleansu. Očitý svědek řekl: “Explodovalo to jako vodíková bomba.”Země se chvěla několik sekund jako při zemětřesení, do výšky možná jedné míle se zvedl mohutný hřibovitý oblak a trosky konstrukce začaly padat do řeky jako peří. Celé zařízení, uskladňující obilí v ceně 100 milionů dolarů, bylo zničeno a desítky lidí byly zraněny, možná dva tucty bylo zabito. Část sila nejblíže k řece úplně zmizela. Přátelé, když jsem loni v srpnu nahrával svůj audio-list č. 25, varoval jsem, že je zde 158 sovětských jaderných min – to jsou malé vodíkové bomby – ukryté pod vodou podél Mississippi River. Zničení obilného sila nedaleko New Orleansu dnes ráno je výsledkem detonace první z těchto bomb, která byla umístěna v řece blízko nákladního doku. Další sovětské jaderné miny čekají na odpálení několik mil od tohoto místa. Jedna z nich leží na druhé straně řeky v oblasti známé jako Carrolton Bend. Další je asi míli proti proudu od zničeného sila pod jihovýchodním koncem mostu Huey P. Long. Po proudu další sovětská jaderná mina číhá ve vodě pod mostem Greater New Orleans. Dál po proudu je jedna na začátku mola Chalmette Ship Wharf No. 2. Další dvě jsou ve vnitřním navigačním kanálu přístavu – jedna je hned nad zdymadlem a druhá je od tohoto místa třičtvrtě míle na sever. A není zaminovaná jenom řeka – jaderná mina je například v jezeře Pontchartrain nedaleko hráze. Jsou to čtyři měsíce od té doby, kdy jsem odhalil situaci na řece Mississippi. Od té doby mě nikdy nekontaktoval ani jeden úředník, který má kompetenci jakéhokoli druhu podél řeky Mississippi, aby zjistil více o situaci. Nikdo nevyvinul sebemenší úsilí, aby něco podniknul a nyní mnoho lidí ztratilo život a mnoho dalších bylo zraněno. Zhruba o dvě hodiny později náhle explodovalo druhé obilné silo v Tupelu, Mississippi. Jako v prvním případě, bylo zničeno sovětskou jadernou minou; ale Tupelo neleží na řece, a tak mina byla uložena poblíž v zemi.

Když nejdříve zaminovali americké vodní zdroje, potom důležitá vládní a vojenská stanoviště, sovětští agenti křižují naši nedotčenou zemi a dělají sabotáže u našich skladišť potravin. Hlavní obilná sila po celém Středozápadě, Great Plains a další obilnářské oblasti jsou již podminovány jako silo, které dnes explodovalo v Tupelu.

Přátelé, jak dlouho budeme čekat a jen se dívat? Kolik lidé zemře než ostatní otevřou oči pravdě, jaká je? Bude to muset dojít tak daleko, kdy strádající lidé, přeživší jadernou válku, se budou prodírat kouřícími ruinami Ameriky se sto šedesáti miliony mrtvými?

Zdroj: http://peterbeter.host.sk/

Přeložil Ladislav Kopecký