wz

Bitva o Měsíc

dr. Peter Beter

Před dvaceti lety 4. října 1957 začal kosmický věk vypuštěním Sputniku 1 Sovětským svazem. O pouhé tři a půl roku později, 25. května 1961, Prezident John F. Kennedy učinil vzrušující oznámení, že Spojené státy vyšlou člověka na Měsíc a bezpečně jej vrátí zpět ještě před koncem tohoto desetiletí. Mnoho Američanů nemohlo uvěřit svým uším, šok se Sputnikem ještě nepominul a sovětský kosmický program byl mnohem dál před naším vlastním. A o několik let později, po Kennedyově prohlášení, se myšlenka, že Rusové v závodě o Měsíc budou poraženi, zdála být ještě absurdnější. Američané byli frustrováni, když sledovali, jak Sovětský svaz vrší jeden rekord v kosmu za druhým -- první člověk ve vesmíru, první žena ve vesmíru, první procházka v kosmickém prostoru, rekordní doba pobytu na orbitu, atd., atd. Ale Kennedyho oznámení v roce 1961 signalizovalo mnohem víc než pouhý závod s Rusy -- byl to prioritní program, desetkrát větší než projekt Manhattan na vývoj atomové bomby v 2. světové válce, a postupně se začínal vyplácet. Vysílání jednoho člověka do vesmíru v rámci projektu Mercury otevřelo cestu dvoučlenným misím projektu Gemini a potom konečně přišel projekt Apollo s tříčlennou posádkou. Nakonec to byli Američané, kdo dělal rekordy v kosmu, zatímco Rusové zdánlivě začali zaostávat. Ti byli zaneprázdněni misemi na orbitální dráhu, ale bylo stále zřejmější, že člověka na Měsíc vůbec nepošlou. 20. července 1969 se nemožný sen stal skutečností. Po osmi letech a s náklady 24 miliard dolarů lunární modul Apolla XI provedl dokonalé přistání na Měsíci v Moři klidu. Neil Armstrong, když udělal první šlápotu na Měsíci, pronesl tato slavná slova: "Toto je jeden malý krok pro člověka, ale obrovský skok pro lidstvo." Sovětský svaz byl rozmrzelý, že byl poražen, rudá Čína křičela, že celá věc je podvod, ale zbytek světa se radoval. Byla to pro Američany velká chvíle. Po tři roky Amerika a celý svět sledoval, jak se Američané procházejí po Měsíci, ale potom náhle byl program Apollo ukončen -- aby se ušetřily peníze, bylo nám řečeno. Po šesti úspěšných přistáních na Měsíci poslední tři, potenciálně nejproduktivnější a nejokázalejší ze všech, byly v tichosti odvolány -- údajně proto, aby se ušetřilo jedno procento nákladů na první přistání na Měsíci. Konec konců, každý věděl, že jsme letěli na Měsíc jen pro vzrušující dobrodružství a posbírat tam několik kamínků pro vědce, aby si měli s čím hrát. To se stalo a bylo nám řečeno, že bude lepší pár dolarů určených na lety Apolla ušetřit a věnovat je na sociální péči nebo na kulky pro Vietnam. A tak 19. prosince 1972 posádka Apolla 17 odstartovala z Moře klidu a Amerika dala Měsíci sbohem. Toto nám bylo řečeno, přátelé, ale to není to, co se stalo!

V Audioletteru č. 19 z prosince 1996 jsem vám pověděl, proč Američané nebyli prvním národem, který poslal na oběžnou dráhu kolem Země satelit -- a nyní vám mohu odhalit pokračování, pravý účel a výsledek závodu o Měsíc. Americký kosmický program byl vždy líčen jako čistě mírový, vědecký podnik bez žádných skrytých motivů. Ale přátelé, Rockefellerové nikdy neutratili 24 miliard dolarů, ani když to byly naše peníze, na nic, co neslibovalo pěknou odměnu. A odměna v případě kosmického programu zdaleka převyšovala zisky, které sklidily jejich letecko-kosmické společnosti. Od samého začátku měla americká snaha vyslat člověka na Měsíc vojenský cíl. Podnětem pro tento cíl byl zdánlivě nesouvisející vývoj laseru, který byl vynalezen v roce 1960. Laser byl předvídatelným výsledkem dřívějšího amerického vynálezu zvaného Maser z roku 1953, a tedy v době, kdy laser udělal svůj debut, byl intenzivně studován, protože se očekávalo jeho vojenské využití. Prvním náznakem věcí, které měly přijít, byl návrh laserových vědců v roce 1961, čili ve stejném roce, kdy prezident Kennedy vyhlásil svůj radikální program vyslat člověka na Měsíc. Vědci navrhovali, aby laser, který produkuje úzký intenzivní paprsek světla, byl použit pro meziplanetární komunikaci pomocí kódovaného signálu, tvořeného záblesky světla. O čem se vědci nezmiňovali, bylo, že ničivé, účinné a neobyčejně výkonné lasery mohou být použity také jako zbraně schopné zasáhnout cíl na obrovskou vzdálenost skrze kosmický prostor. Co bylo ještě horší, teoretické studie již odhalily, že mohou být vytvořeny ještě ničivější zbraně založené na energetických paprscích. Touto pokročilou zbraní na obzorů byl hrozný částicový paprsek, na který poprvé upozornil veřejnost na začátku tohoto roku generál George Keegan, čerstvě penzionovaný šéf zpravodajské služby letectva USA. V částicové paprskové zbrani jsou obrovská kvanta atomů roztrhána na kusy a vystřelována z hlavně na cíl spojitým koncentrovaným paprskem, který letí rychlostí, která se blíží rychlosti světla. Tento proces vyžaduje fantastické množství energie a účinek na cíl je také fantastický. Samotné atomy, které tvoří cíl, jsou paprskem roztrhány na kusy a cíl expoloduje. S lasery a paprsky částic, vynořivšími se jako nové potenciální vojenské zbraně, se Měsíc náhle stal vítaným vojenským cílem. Měsíc je vzdálen čtvrt milionu mil od Země a kosmické lodi trvá několik dní, než tam doletí, ale světlo tuto vzdálenost urazí za jednu a půl sekundy. Z měsíční základny by tedy bylo možné pomocí laserových a paprskových částicových zbraní zasáhnout jakékoli viditelné místo na Zemi během dvou sekund po stisknutí knoflíku a během 24 hodin všechny nebo téměř všechny obydlené oblasti na Zemi jsou z Měsíce viditelné. Jedinými výjimkami jsou polární oblasti během určitého období každého měsíce. A jelikož paprsek částic je schopen proniknout mraky a zasáhnout cíl, měsíční základna by se stala zbraní použitelnou za každého počasí. Například, kdyby byla na Měsíc vystřelena raketa s jadernou hlavicí s cílem zničit tam základnu, byla by neúčinná. Dlouho předtím než by dosáhla Měsíce, by mohla být zničena částicovou paprskovou zbraní. Když se Rockefellerové dozvěděli o velkém potenciálu Měsíce pro vojenské účely, bylo rozhodnuto spustit rozhodující program zmocnění se Měsíce pro tento účel.

Sovětský kosmický program započal vypuštěním Sputniku 1, což byla pro Američany strašná potupa, a pod železným vedením inženýra jménem Leonid Brežněv se náskok Sovětů každým dnem zvětšoval. Ale ruský přístup k využití kosmu pro vojenské účely byl silně orientován směrem k aplikacím pro zemskou orbitu. Kosmické stanice měly přijít nejdříve, zatímco mise na Měsíc by mohly být podniknuty někdy v budoucnosti. Navzdory celé té propagandě, kterou jsme slyšeli v té době, vyslání člověka na Měsíc nebylo v roce 1961 nejvyšší prioritou Sovětů. Ale v roce 1961 šok ze Sputniku ještě nepominul a sovětský kosmický program byl v té době nepopiratelně před naším programem. Takže pro Rockefellery nebylo příliš těžké přesvědčit Ameriku prostřednictvím hlavních médií, která měli pod kontrolou, že Rusko se chystá dobýt měsíc a opět nás porazí, pokud něco nepodnikneme. Po vyvoláním veřejného zájmu o tuto otázku nám Rockefellerova mediální mašinérie nabídla řešení, jak nás zbavit obav. Neprozkoumaný vesmír nám byl prodán jako příkladný statečný duch "nové hranice" prezidenta Johna F. Kennedyho. Spící a potlačovaný americký duch svobodného podnikání byl probuzen a nasměrován k nadšené a bezvýhradné podpoře pro kosmický program, přestože se nám nedostalo ničeho jiného než vágního ujišťování. A tak vojenský projekt, převyšující projekt Manhattan, byl dán do pohybu, za přímého pohledu veřejnosti a s využitím nejlepších talentů a zařízení, jež lze koupit za peníze, pouze účel měsíčního projektu byl držen v tajnosti a toto tajemství bylo uchováno ozářením celého kosmického programu světlem nepřetržité publicity. Byl to chytrý plán a fungoval. V době mise Apollo 17 v prosinci 1972 se kosmický program pro mnoho Američanů stal rutinou a ti se poohlíželi po jiných cirkusech, aby se nějak zabavili, a bylo jim jich poskytnuto mnoho, včetně obzvláště nadějného skandálu Watergate. Kosmické cestování nyní mohlo být bezpečně odstraněno z dohledu veřejnosti a tajně v něm pokračováno s mnohem menším nebezpečím prozrazení než o deset let dříve. Mezitím Rockefellerové, prostřednictvím jimi kontrolované CIA, horečně pracovali za totálního utajení na paprskových zbraních v lokalitách mimo území Spojených států -- jako je například laserová experimentální instalace ve Španělsku, podporovaná CIA. V roce 1972 měly tyto experimenty ještě daleko ke zbraním vhodným k umístění na Měsíci. Ale hrozivý vývoj v Sovětském svazu vedl k rozhodnutí ukončit program Apollo, aby konstrukce tajné měsíční základny mohla jít rychle kupředu.

V roce 1967 Sovětský svaz spustil svůj vlastní masivní program vývoje částicové paprskové zbraně. Místo letu na Měsíc koncem 60. let se Rusové soustředili na vývoj této zbraně. Potom v roce 1971 byl urychlen program sovětské civilní obrany a 4. října 1972 byla sovětská civilní obrana povýšena na statut rovný vojenské službě. O necelé tři měsíce později, v prosinci, se Apollo 17 stalo posledním americkým letem na Měsíc, který byl oznámen veřejnosti. 4. října 1972 povýšená sovětská civilní obrana iniciovala pětiletý plán s vysokou prioritou, který končí ode dneška za čtyři dny -- den po vypršení smlouvy SALT JEDNA. Podle tohoto plánu velká část Sovětského svazu šla doslova pod zem, spolu s podzemními sily naplněnými americkou pšenicí a tisíci podzemních krytů, schopnými odolat útokům raket středního doletu. Centra strategického velení a komunikační sítě jsou v Sovětském svazu nyní v podzemí. A toto bylo provedeno nejen pro přežití raketového útoku, ale také pro poskytnutí jisté ochrany proti možnému útoku paprskovou částicovou zbraní z Měsíce.

Začátkem roku 1973, brzy po domnělém ukončení amerického měsíčního programu, jsme začali slýchat o místě zvaném Diego Garcia v Indickém oceánu. Údajně jsme tam pouze stavěli komunikační zařízení, přesto byl podniknut drastický krok přestěhování všech 20.000 domorodých obyvatel tohoto ostrova do jiné oblasti. Nedávno jsme slyšeli o ostrově Diego Garcia jako o stanovišti nové americké námořní základny; ale, přátelé, stále ještě vám neřekli celou pravdu. Diego Garcia, přátelé, je nová kosmická základna, odkud byly vypouštěny tajné mise na Měsíc během stavby měsíční základny. Na rozdíl od mysu Canaveral, odkud startují rakety Saturn, které nelze ukrýt, Diego Garcia je odlehlý a izolovaný ostrov a nejsou zde ani domorodci, kteří by mohli pozorovat, co se tady děje. Co víc, Diego Garcia je prakticky dokonalé startovací místo pro lety na Měsíc, protože leží téměř na zemském rovníku, a kosmická loď odsud vypuštěná východním směrem má více než polovinu své dráhy na orbitu pod sebou pouze vodu. Rané stádium letu kosmické lodě, odstartované z Diego Garcia, lze tudíž monitorovat pouze z lodí. Pokud vám nebylo jasné, proč Jimmy Carter tolik mluvil o demilitarizaci Indického oceánu - což znamená "Rusko, vyhýbej se tomu místu" - nyní to víte.

Poprvé jsem byl upozorněn na existenci tajné základny na Měsíci minulý listopad 1976 -- ale bylo to jedno z nejlépe střežených tajemství Rocefellerů a teprve před několika týdny jsem byl schopen potvrdit její existenci a dozvědět se celý příběh; a od té doby se události hnaly rychlostí světla. V průběhu tohoto roku se konal skrytý, ale vražedný závod, kdo bude mít jako první paprskovou částicovou zbraň: Rockefellerové na své tajné měsíční základně; nebo Sovětský svaz na zemské orbitě. Letos na jaře byla vypuštěna kosmická loď Saljut s posádkou, která provedla předběžné testy paprskové částicové techniky, přičemž použila laseru pro simulaci částicového paprsku. Potom 17. července 1977 byl vypuštěn velký satelit Kosmos 929. Přitom zmátl ty, kteří satelit sledovali, protože vysílal podivné radiové signály. Většina pozorovatelů došla k závěru, že je bez posádky, neboť nezaznamenali žádnou hlasovou komunikaci; ale byl s posádkou! Je to dvojitý satelit skládající se z velitelského modulu a oddělené části s modulem částicové paprskové zbraně. Veškerá komunikace mezi posádkou Kosmosu 929 a sovětskou kontrolní stanicí probíhá po modulovaném laserovém paprsku, která nemůže být detekována nikým, kdo není v dráze paprsku. Částicový paprsek je hrůzostrašnou zbraní a téměř dva měsíce usilovných příprav přezkoušení všech systémů předcházely první zkoušce. Američtí astronauti mezitím na Měsíci pracovali šíleným tempem na uvedení do provozu jejich částicové paprskové zbraně. Na začátku září, tento měsíc, byla na Měsíci smontována první jednotka částicového paprsku. O několik dní později posádka Kosmosu 929 testovala svou jednotku částicového paprsku střílením do otevřeného prostoru, aby ověřila, zda správně funguje. Fungoval! Dalším krokem bylo otestovat paprsek pro cíli -- zvoleným cílem byla americká špionážní družice, až bude přelétávat nad observatoří v Petrozavodsku, který leží jihovýchodně od Finska. Kosmos 929 byl téměř 1000 mil jižněji nedaleko Černého moře, místní čas byl zhruba 4 hodiny ráno, úterý, 20. září 1977 a Měsíc byl na druhé straně Země. Posádka měsíční základny tedy nemohla zkoušku zbraně vidět. S pomocí počítačů Kosmos 929 zamířil a vystřelil. Americký satelit explodoval do obrovské ohnivé koule, kterou sovětská tisková agentura Tass popsala jako obrovskou hvězdu, která vzplanula na temné obloze a poslala paprsky světelných impulzů na zem. Trvalo několik minut, než se změnila na rudou pohasínající kouli a shořela, když padala východním směrem, a svědkové ji viděli až v Helsinkách, více než tři sta mil západně. Noviny ten den v Sovětském svazu celou věc odbyly jako podivné UFO podobné medůze. O čtyři dny později, 24. září, sovětské námořnictvo, bez jakéhokoli vysvětlení, vykázalo všechny britské a francouzské rybářské lodě, mezi jinými, z Barentsova moře. Současně byly sovětské rybářské lodě ve vodách Evropského společenství odvolány domů. 26. září americký personál na tajné Rockefellerově měsíční základně, uhnízděné v kráteru Copernicus, byl s prací téměř hotov. Jejich částicový paprsek byl téměř funkční -- ale bylo již pozdě. Večer tohoto dne Sovětský svaz začal bombardovat měsíční základnu neutronovým paprskem. Po celou noc a celý den 27. září byla měsíční základna nemilosrdně bombardována neutronovým zářením, jaké produkuje neutronová bomba; a toho večera, kdy se Američané dívali na klidný úplněk nad jejich hlavami, známý jako "Harvest Moon" (Výraz "Harvest Moon" znamená úplněk v blízkosti podzimní rovnodennosti--pozn. překl.), několik posledních Američanů na Měsíci umíralo na neutronové záření. Američané prohráli bitvu o Měsíc.

Přátelé, v roce 1945 se Amerika stala prvním národem na Zemi, který vlastnil strašlivou novou superzbraň -- atomovou bombu; ale nyní je to Sovětský svaz, který vyhrál závod o novou superzbraň -- částicový paprsek, který dnes může být stejně rozhodující, jako byla atomová bomba v roce 1945. Rockefellerové odzbrojili Ameriku, když všechno vsadili na měsíční základnu a mysleli si, že tento závod vyhrají; ale strašně se přepočítali -- a nyní my všichni poneseme důsledky.

(Audioletter #26)