wz

 

NEOBYCEJNY ZIVOT NIKOLY TESLY

 

 

 

Poznamka vydavatele

Tento text prepsal John R.H. Penner z male brozury, zakoupene v jednom antikvariatu za 2.50 dolaru. Jedinou identifikaci knihy bylo jmeno jejiho puvodniho majitele (Arthur Daine) a datum 29.dubna 1978.

Kniha se zda byt mnohem starsi, byla vytvorena na psacim stroji, potom kopirovana a svazana. Jedinym dalsim vyznamnym rysem brozury je, ze obsahuje kopie fotografii Tesly a puvodne citala 40 stran. Musim se omluvit za kvalitu snimanych fotografii, ale originaly byly velmi slabe kvality, a toto je to nejlepsi, co jsem mohl ziskat upravami pomoci grafickeho programu (Photoshop).

Tato kniha nema udaj o autorskych pravech, ani neudava zpusob, jak kontaktovat vydavatele. Pokud je mi znamo, tato autobiografie neni nikde jinde k dispozici v tistene podobe.

Abych ucinil tento dulezity text dostupnym sirsi verejnosti, prepsal jsem cely text slovo od slova z puvodni brozury. Jedina slova, ktera se zde objevuji a nejsou v puvodni brozure, jsou Uvod a tato Poznamka vydavatele. Presne jsem zachoval cisla stranek jako v originale.

Pokud nekdo vi, jak dostihnout puvodniho vydavatele, kontaktujte me, prosim, na nize uvedene adrese, aby mohl byt dan tomuto dilu patricny kredit.

John Roland Hans Penner

464 Scott Street

St. Catharines, Ontario

L2M 3W7, Canada

Telefon: 905.646.3551

E-mail: J.Penner@GEnie.GEIS.com

Tento soubor muze byt volne siren, pokud nebude zadnym zpusobem upravovan. Nemuze byt prodavan nebo vydavan za ucelem zisku bez souhlasu vydavatele Kolmogorov-Smirnov Publishing nebo Johna R.H. Pennera. Pokud se neozve puvodni vydavatel, ma na tuto praci copyright (c) 1995 John R.H. Penner.

28.srpna 1995

 

 

 

Uvod

Nikola Tesla se narodil v Chorvatsku, ktere bylo tehdy soucasti Rakousko-Uherska, 9. cervence 1856 a zemrel 7. ledna 1943. Byl elektrickym inzenyrem, ktery mimo jine vynalezl indukcni motor a stridavy proud, ktery umoznil vseobecne rozsireni elektriny. Tesla nejdrive studoval fyziku a matematiku na polytechnice v Gratzu a potom filozofii na Prazske univerzite. Pracoval jako elektricky inzenyr v Budapesti, Madarsko, a potom ve Francii a v Nemecku. V roce 1888 ucinil objev, ze lze vytvorit rotujici magneticke pole, jestlize jsou dve civky, postavene do praveho uhlu, napajeny stridavym proudem s fazovym posunem 90 stupnu. Tento objev umoznil vynalez stridaveho indukcniho motoru. Hlavni vyhodou tohoto motoru je to, ze ke sve cinnosti nepotrebuje kartace, coz se v te dobe povazovalo za nemozne.

Tesla se v roce 1884 prestehoval do Spojenych statu, kde pracoval pro Thomase Edisona. Brzy se stal jeho rivalem, protoze Edison obhajoval mene vyhodny stejnosmerny prenosovy system elektriny. V teto dobe byl Tesla poveren konstrukci stridavych generatoru, ktere se mely nainstalovat u Niagarskych vodopadu. George Wesinghouse zakoupil patent na jeho indukcni motor a polozil zaklady k Westinghousovu energetickemu systemu, o ktery se energeticky prumysl opira dodnes.

Provadel rovnez pozoruhodny vyzkum vysokeho napeti a bezdratove komunikace; jednou vytvoril zemetreseni, ktere otraslo terenem v okruhu nekolika mil kolem jeho laboratore v New Yorku. Take navrhl system, ktery predjimal celosvetovou bezdratovou komunikaci, faxove pristroje, radar, radiem rizene strely a letadla.

 

 

 

NIKOLA TESLA JE SKUTECNYM, LEC NEOPEVOVANYM,

PROROKEM ELEKTRICKEHO VEKU!

Bez neho bychom nemeli radio, automobilove zapalovani, telefon, vyrobu a prenos stridaveho proudu. To vse, vcetne televize, by bylo nemozne.

Presto jeho zivot a doba zmizely z povedomi verejnosti.

Vydanim teto AUTOBIOGRAFIE se snazime tuto situaci napravit a zaplnit tuto "CERNOU DIRU" v informacnim prostoru.

(c) Kolmogorov-Smirnov Publishing.

 

 

Kapitola 1

Moje mladi

Nikola Tesla

Vyvoj a rozvoj cloveka je zivotne zavisly na vynalezech. Vynalez je nejdulezitejsim produktem jeho tvoriveho mozku. Konecnym ucelem je uplna vlada rozumu nad materialnim svetem, zaprazeni sil prirody pro potreby lidstva. Toto je obtizny ukol pro vynalezce, ktery je casto nepochopen a nedostane se mu zaslouzene odmeny. Ale pro neho je bohatou kompenzaci jeho radost z vyznamneho objevu a vedomi vlastni sily a toho, ze je jednim z vyvolenych, bez nichz by lidska rasa zahynula v horkem boji s nelitostnymi zivly. Mluvim-li o sobe, mel jsem vic nez plnou miru teto skvele radosti; tak velkou, ze cely muj dlouhy zivot se zdal byt jedno neprerusovane vytrzeni. Mam povest jednoho z nejpracovitejsich lidi a mozna jim skutecne jsem, protoze jsem temer vsechen cas, krome spanku, venoval praci. Avsak, pokud budeme praci definovat jako urcity vykon po urcitou dobu podle pevnych pravidel, potom jsem mozna nejvetsi lenoch.

Kazde usili pod natlakem vyzaduje obet zivotni energie. Nikdy jsem nemusel platit takovou cenu. Naopak, vzdy se mi darilo diky mym myslenkam. Pokud mam verne vylicit svuj zivotni pribeh a sve aktivity, musim se obsirne, ac nerad, zabyvat vlivy meho mladi, okolnostmi a udalostmi, ktere napomohly me zivotni draze. Nase prvni usili jsou ciste instinktivni, intuitivni a nedisciplinovane pokusy. Jak dospivame, uplatnuje se stale vice nas rozum a my se stavame systematictejsimi a konstruktivnejsimi. Ale tyto rane impulsy, ackoli nejsou primo produktivni, jsou nejvetsim momentem a mohou formovat nas dalsi osud. Skutecne nyni citim, ze jsem je pochopil a kultivoval, misto abych je potlacil, cimz jsem dodal podstatnou hodnotu svemu odkazu svetu. Ale az potom, co jsem se stal dospelym, jsem si uvedomil, ze jsem vynalezcem.

Bylo to zpusobeno nekolika pricinami. Za prve, mel jsem bratra, ktery mel dar neobycejne inteligence; jeden z tech ridkych fenomenu mentalit, jejichz biologicke vysvetleni selhava. Jeho predcasna smrt me pozemske rodice nesmirne zdrtila. (Svoji poznamku o "pozemskych rodicich" vysvetlim pozdeji.) Vlastnili jsme kone, ktereho nam daroval jeden z nasich milych pratel. Bylo to nadherne zvire z arabskeho plemene, vybavene temer lidskou inteligenci, o nez pecovala a ktere hyckala cela rodina. Tento kun dokonce jednou, za pozoruhodnych okolnosti, zachranil memu drahemu otci zivot.

Muj otec byl jedne zimni noci povolan vykonat jistou nalehavou povinnost a zatimco prekracoval hory, byl napaden vlci smeckou. Kun se vylekal, shodil meho otce na zem a utekl. Pribehl domu vycerpany a zkrvaveny, ale jakmile zpusobil poplach, vyrazil zpatky na misto, kde opustil meho otce. Skupina lidi, kteri sli hledat meho otce, ktery nekolik hodin lezel ve snehu, aniz si to uvedomoval, jej privedla k vedomi a zachranila. Tento kun byl zodpovedny za zraneni meho bratra, na jehoz nasledky zemrel. Byl jsem svedkem teto tragicke sceny a ackoli od teto udalosti uplynulo tolik let, vybavuji si ji velice zive. Vzpominka na jeho vedomosti cinila kazde me usili hloupym v porovnani s jeho. Cokoli jsem udelal chvalyhodneho, zpusobilo, ze moji rodice citili svoji ztratu jeste pronikaveji. Tak jsem vyrustal s malou sebeduverou.

Ale zdaleka jsem nebyl povazovan za hlupaka, pokud mohu soudit z prihody, kterou si dosud dobre pamatuji. Jednoho dne meststi radni prechazeli ulici, kde jsem si hral spolu s ostatnimi chlapci. Nejstarsi z techto ctihodnych muzu, bohaty obcan, se zastavil, aby dal kazdemu z nas stribrnou minci. Sel ke me, nahle se zastavil a rekl, "Podivej se mi do oci." Setkal jsem se s jeho uprenym pohledem. Zatimco jsem natahoval ruku, abych dostal kyzenou minci, k memu zdeseni rekl, "Ne, ty ode me nedostanes nic. Jsi prilis bystry."

Povidala se o me legracni historka. Mel jsem dve tety s vrascitymi tvaremi, jedna z nich mela zuby, ktere ji vycnivaly jako sloni kly, jez zapichovala do me tvare, kdykoli me libala. Nic me nedesilo vic nez vyhlidka na neznosti mych neatraktivnich pribuznych. Kdyz me matka jednou drzela v naruci, tety se me zeptaly, ktera z nich je hezci. Kdyz jsem si prohledl jejich tvare, ukazal jsem na jednu z nich a zamyslene rekl, "Tahle neni tak oskliva jako ta druha."

Od meho utleho detstvi mi rodice chteli, abych se stal knezem, a toto prani me neustale deprimovalo. Touzil jsem stat se inzenyrem, ale muj otec byl tvrdosijny. Byl synem dustojnika, ktery slozil v armade Napoleona Velikeho a spolecne s bratrem, profesorem na prominentni univerzite, se mu dostalo vojenskeho vzdelani; ale pozdeji kupodivu prijal knezstvi a v tomto povolani dosahl vysokeho postaveni. Byl to velmi uceny muz, skutecny filozof, basnik a spisovatel a pri svych kazanich byl stejne vymluvny jako Abraham a svata Klara. Mel uzasnou pamet a casto recitoval dlouhe pasaze z del v nekolika jazycich. Obcas zertem utrousil poznamku, ze kdyby se nektery z techto klasiku ztratil, mohl by jej hrave obnovit. Jeho styl psani byl velmi obdivovan. Psal vety kratke, ale hutne, plne vtipu a satiry. Humorne poznamky, ktere delal, byly vzdy zvlastni a charakteristicke. Abych to ilustroval, zminim se o jednom nebo dvou pripadech.

Mezi zamestnanci, ktere jsme meli, byl jeden silhavy muz jmenem Mane, ktery pracoval na farme. Jednoho dne stipal drivi. Jak se rozmachoval sekerou, muj otec, ktery stal pobliz a citil se cely nesvuj, ho varoval, "Proboha, Mane, neuder tam, kam koukas, ale kam zamyslis uderit!"

Pri jine prilezitosti, kdy se vydal na cestu, se jeho pritel nedbale oprel o kolo kocaru a drel si o ne svuj drahy kozich. Muj otec mu to pripomnel poznamkou, "Vytahni svuj kozich, nebo mi znicis obruc."

Mel podivny zvyk povidat si pro sebe a liboval si v ohnivych argumentech, menice pritom ton sveho hlasu. Nahodny posluchac by mohl prisahat, ze je v mistnosti nekolik lidi.

Take se musim nacrtnout vliv me matky, pokud jde o vynalezavost, ktera je mi vlastni. Vychova, ktere se mi od ni dostalo, mi v tomto smeru urcite velmi pomohla. Obsahovala vsechny druhy cviceni - jako treba hadani myslenek toho druheho, odhalovani chyb v urcitych vyrazech, opakovani dlouhych vet nebo pocitani "z hlavy". Ucelem techto lekci bylo posilit pamet a rozum a zvlaste rozvinout kriticke mysleni, coz bylo bezpochyby prospesne.

Ma matka pochazela z jedne z nejstarsich rodin v zemi a linie vynalezcu. Jeji otec i dedecek dali vzniknout mnoha nastrojum pro domacnost, zemedelske i jine pouziti. Byla to opravdu velka zena s nevsedni dovednosti, odvahou a statecnosti, ktera vzdorovala bourim zivota a prosla mnoha zivotnimi zkouskami. Kdyz ji bylo sestnact let, zachvatil zemi zhoubny mor. Jeji otec byl odvolan, aby poskytoval posledni pomazani umirajicim a behem jeho nepritomnosti sla sama pomahat do rodiny v sousedstvi, ktera byla postizena touto desivou chorobou. Myla, strojila a ukladala tela, zdobila je kvetinami podle mistniho zvyku a kdyz se jeji otec vratil, nasel vse pripravene pro krestansky pohreb.

Ma matka byla vynalezcem prvniho radu a verim, ze by dokazala velke veci, kdyby nebyla vzdalena modernimu zivotu a jeho mnohym prilezitostem. Vynalezla a zhotovila vsechny nastroje, ktere ke sve praci potrebovala a tkala ty nejlepsi latky z niti, ktere si sama predla. Dokonce si sama pestovala rostliny, z nichz oddelovala vlakna. Pracovala neunavne od rozbresku do noci a vetsina odevu a domaciho zarizeni byla dilem jejich rukou. Kdyz ji bylo sedesat let, jeji prsty byly jeste natolik hbite, ze dokazala udelat na rase tri uzly.

Existoval dalsi, mozna jeste dulezitejsi, duvod meho pozdejsiho probuzeni. V chlapeckych letech jsem trpel zvlastni poruchou, ktera spocivala v tom, ze se mi pred mym zrakem zjevovaly obrazy, casto doprovazene silnymi zablesky svetla, ktere mi znemoznovaly videt skutecne objekty a vyrusovaly me pri premysleni nebo pri jine cinnosti. Byly to obrazky veci a scen, ktere jsem doopravdy videl, nebyly to pouhe predstavy. Kdyz nekdo ke me pronesl slovo, objevil se mi zive pred ocima obrazek objektu, ktery ono slovo predstavovalo a nekdy jsem vubec nebyl schopen rozlisit zda to, co jsem videl, je skutecne hmotne nebo ne. To ve me vyvolavalo znepokojeni a uzkost. Zadny ze studentu psychologie nebo fyziologie, se kterym jsem o tom hovoril, mi nedokazal uspokojive vysvetlit tento fenomen. Me potize se zdaly byt ojedinele, ackoli jsem k tomu zrejme mel prirozene dispozice, protoze muj bratr mel podobne problemy. Formuloval jsem teorii, ze tyto obrazy byly vysledkem reflexni cinnosti mozku na sitnici pri velkem vzruseni. Urcite to nebyly halucinace, jake se vyskytuji u mozku tryznenych choromyslnosti, protoze v ostatnich smerech jsem byl normalni a vyrovnany. To mi vnuklo myslenku, ze ma uzkost zrejme prameni z toho, ze jsem mohl byt svedkem pohrbu nebo jine nervy drasajici podivane. Ta by se mi musela nevyhnutelne, za nocniho klidu, tlacit pred muj zrak v podobe ziveho obrazu, ktery by neustale trval navzdory snaze jej zapudit. Pokud je me vysvetleni spravne, melo by byt mozne na sitnici promitnout jakykoli obrazek, ktery vytvorime svou mysli a tak jej zviditelnit. Takovy pokrok by znamenal revoluci vsech lidskych vztahu. Jsem presvedcen, ze jednoho dne tento div bude mozny. Mohu pouze dodat, ze jsem velmi mnoho premyslel o tomto problemu.

Snazil jsem se prenest takovy obrazek, ktery jsem videl svoji mysli, do mysli jine osoby v jine mistnosti, abych se osvobodil od techto mucivych zjeveni. Pokousel jsem se koncentrovat svoji mysl na nekoho jineho, koho jsem videl, a timto zpusobem jsem ziskal docasny obrys; ale abych ho ziskal, musel jsem neustale vyvolavat nove obrazy. Nebylo to dlouho predtim, nez jsem zjistil, ze jsem vycerpal vsechny zname obrazy; moje "civka s filmem" byla u konce, protoze jsem videl jen malo ze sveta - pouze predmety v nasem domove a blizkem okoli. Jak jsem provadel tyto mentalni operace podruhe nebo potreti, abych vyhnal nezadouci obrazy z me mysli, tyto prostredky postupne ztracely svoji silu. Potom jsem zacal instinktivne podnikat vylety za hranice toho maleho sveta, ktery jsem znal, a videl jsem nove sceny. Ty byly nejdrive velmi rozmazane a nezretelne a mizely, kdyz jsem se pokousel na ne soustredit. Postupne ziskaly na sile a zretelnosti a nakonec na sebe vzaly podobu skutecnych veci. Brzy jsem objevil, ze toho docilim nejpohodlneji, kdyz pujdu ve svych vizich stale dal a dal, budu dostavat stale nove vjemy a tak zacnu cestovat; ovsem v me mysli. Kazdou noc, (a nekdy i ve dne), kdyz jsem byl sam, jsem zacinal sve cesty - videl jsem nova mista, mesta a zeme; tamni zivot, setkaval jsem se tam s lidmi a nasel jsem tam pratele a zname a, ac je to neuveritelne, byli mi drazi jako ti z meho skutecneho zivota, ani trochu mene intenzivni v jejich manifestacich.

Toto se mi delo neustale az zhruba do meho sedmnacteho roku zivota, kdy se ma mysl zacala vazne zabyvat vynalezanim. Potom jsem k memu poteseni zjistil, ze si mohu s nejvetsi snadnosti vizualizovat. Nepotreboval jsem modely, vykresy ani experimenty. Mohl jsem si je realne nakreslit v me mysli. A tak jsem byl nevedomky veden k tomu, co povazuji za novou metodu materializace predstav vynalezu a myslenek, coz je primym protikladem k cistemu experimentovani, a je rychlejsi a efektivnejsi.

Obycejne se nejdrive zkonstruuje zarizeni, aby se zrealizovala hruba idea. To nevyhnutelne upouta pozornost vynalezce na detaily pristroje. Jak pokracuje v zdokonalovani sveho vynalezu, jeho schopnost koncentrace se zmensuje a on ztrati ze zretele jeho zakladni princip. Muze to prinest vysledky, ale vzdy je to na ukor kvality. Moje metoda je jina. Kdyz me napadne myslenka, okamzite zacnu s budovanim v mych predstavach. Menim konstrukci, provadim ruzna vylepseni a spoustim sve zarizeni v me mysli. Pro me je absolutne nepodstatne, zda spoustim svoji turbinu ve sve mysli nebo ji zkousim ve sve dilne. Dokonce si vsimnu, jestli je v nerovnovaze. V tom vubec neni rozdil; vysledky jsou stejne. Timto zpusobem jsem schopen rychle vyvinout a zdokonalit koncepci, aniz bych se cehokoli dotknul. Kdyz jsem jiz udelal vsechna mozna vylepseni a nikde jiz nevidim zadne chyby, zacnu ve svem mozku konstruovat konecny produkt. Me pristroje pracuji konstantne tak, jak jsem je vymyslel a experimenty probihaji presne tak, jak jsem si je naplanoval. Behem dvaceti let nedoslo k zadne vyjimce. Proc by tomu melo byt jinak? Inzenyrstvi, elektricke a mechanicke, je ve vysledcich pozitivni. Sotva existuje objekt, ktery by nemohl byt prozkouman predem, z dostupnych teoretickych a praktickych dat. Realizaci hrube myslenky bych nic neziskal, jen bych plytval energii, penezi a casem.

Moje trapeni v mladi melo dalsi kompenzaci. Behem svych neustalych mentalnich cvicenich jsem rozvinul sve pozorovaci sily, coz mi umoznilo odhalit pravdu velke dulezitosti. Vsiml jsem si, ze objevovani se obrazu vzdy predchazelo vizim skutecnych scen za zvlastnich a obecne velmi vyjimecnych podminek a ja byl pri kazde prilezitosti hnan touhou najit puvodni impuls. Po chvili se toto usili stalo temer automatickym a ziskal jsem velkou obratnost v propojovani priciny a nasledku. Ke svemu prekvapeni jsem si byl brzy vedom, ze kazda myslenka, kterou jsem pojmul, mela pricinu ve vnejsim dojmu. Nejen tyto, ale vsechny me skutky vznikly podobnym zpusobem. Behem casu mi bylo dokonale zrejme, ze jsem pouhym automatem, vybavenym silou k pohybu, ktery reaguje na stimuly smyslovych organu a podle toho jedna a mysli. Praktickym vysledkem tohoto poznatku bylo umeni teleautomatu, ktere byly dosud uskutecneny ve velmi nedokonale podobe. Nakonec se vsak ukazou jejich skryte moznosti. Jiz leta planuji samocinne rizene automaty a verim, ze budou vyrobeny mechanismy, ktere budou jednat, jako kdyby do urcite miry vlastnily rozum a vytvori revoluci v mnoha komercnich a prumyslovych odvetvich. Bylo mi kolem dvanacti let, kdyz jsem poprve ze sve mysli svym usilim vypudil obrazy, ale nikdy jsem nemel kontrolu nad zablesky svetla, o nichz jsem hovoril. Ty byly mozna moji nejpodivnejsi a nejnevysvetlitelnejsi zkusenosti. Obvykle se objevovaly, kdyz jsem byl v nebezpeci nebo ve stresove situaci nebo kdyz jsem byl velmi rozveselen. V nekterych pripadech jsem videl vsechen vzduch kolem sebe naplneny jazyky zivych plamenu. Jejich intenzita, misto aby se zmensovala, s casem rostla zdalo se mi, ze dosahla vrcholu, kdyz mi bylo dvacet pet let.

Kdyz jsem byl v roce 1883 v Parizi, poslal mi jeden vyznamny francouzsky tovarnik pozvani na loveckou vypravu, coz jsem prijal. Dlouho jsem byl uveznen v tovarne a cerstvy vzduch mel na me bajecne osvezujici ucinek. Pri svem navratu do mesta tu noc jsem mel zretelny pocit, ze muj mozek zacne horet. Jako bych byl svetlem, v me hlave bylo umisteno male slunce a stravil jsem celou noc prikladanim studenych obkladu na moji mucenou hlavu. Nakonec frekvence a intenzita zablesku zacala slabnout, ale uplynuly vice nez tri tydny, nez zmizely uplne. Kdyz mi bylo nabidnuto druhe pozvani, odpovedi bylo me durazne "NE!".

Svetelkujici fenomen se obcas u me objevuje dosud, jako treba kdyz me napadne nova myslenka, otevirajici nove moznosti, ale netrva dlouho a ma relativne nizkou intenzitu. Kdyz zavru oci, vzdy nejdrive vidim pozadi velmi tmave modre barvy, ne nepodobne obloze za jasne, ale bezhvezdne noci. Za nekolik sekund je toto pole oziveno bezpoctem jiskricich zelenych supin, usporadanych do nekolika vrstev, ktere se ke me priblizuji. Potom se napravo objevi prekrasny vzor dvou systemu rovnobeznych, blizko sebe umistenych car, ktere jsou na sebe kolme a hraji vsemi barvami s prevladajici zlutozelenou a zlatou. Hned potom cary zjasni a jsou potrisneny zablesky svetla. Tento obraz se pomalu pohybuje pred mym zornym polem a zhruba za deset vterin zmizi vlevo, nechavaje za sebou pozadi ponekud neprijemne a nehybne sedi, dokud nedojde k druhe fazi. Pokazde nez usnu, poletuji pred mym zrakem vnitrnim obrazy osob nebo predmetu. Kdyz je vidim, vim, ze brzy ztratim vedomi. Pokud nejsou pritomny a odmitaji prijit, znamena to, ze proziji bezesnou noc. Jakou roli hrala v mem mladi rozsahla predstavivost, muze ilustrovat muj dalsi podivny zazitek.

Jako vetsina deti jsem rad skakal a velmi jsem touzil, abych se udrzel ve vzduchu. Obcas zafoukal od hor silny vitr, bohaty na kyslik, ktery cinil me telo lehkym jako korek a ja jsem skakal a predstavoval si, ze letam. Byl to rozkosny pocit a me zklamani bylo velmi silne, kdyz jsem zjistil, ze podvadim sam sebe. V teto dobe jsem mel mnoho podivnych sympatii, antipatii a zvyku, z nichz nektere lze pricist vnejsim dojmum, zatimco jine jsou nevysvetlitelne. Mel jsem silnou nechut k urcitym ozdobam zen, zatimco ostatni okrasy, jako napriklad naramky se mi vice ci mene libily podle toho, jaky mely design. Pohled na perly ve me temer vzdy vzbuzoval kladne pocity, ale byl jsem fascinovan trpytem krystalu nebo predmetu s ostrymi hranami a rovnymi povrchy. Nikdy bych se nedotkl vlasu druhych lidi, mozna jedine pod pohruzkou revolverem. Pri pohledu na broskev mi naskakovala husi kuze a kousek kafru, pritomny kdekoli v dome ve me vzbuzoval nejvetsi sklicenost. Dokonce i nyni jsem citlivy na nektere z techto rusivych impulzu. Kdyz upustim male ctverecky papiru do nadoby naplnene kapalinou, vzdy citim zvlastni a odpornou chut v ustech. Pocital jsem kroky sve chuze a pocital jsem kubicky obsah taliru s polevkou, salku na kavu a kousku jidla, jinak me jidlo netesilo. Vsechny opakovane cinnosti nebo operace, ktere jsem vykonaval, musely byt delitelne tremi, a kdyz jsem to opomnel udelat, pocitoval jsem touhu udelat to cele znovu, i kdyby to melo trvat nekolik hodin. Do mych osmi let byl muj charakter slaby a kolisavy. Nemel jsem ani odvahu ani silu ucinit pevne rozhodnuti. Me pocity prichazely ve vlnach a navalech a bez prestani se pohybovaly z extremu do extremu. Me touhy mi braly silu a mnozily se jako hlavy hydry. Byl jsem deprimovan myslenkami na bolest v zivote a smrt a nabozenskym strachem. Byl jsem ovladan povercivou virou a zil jsem v neustalem strachu z dabla, zlych duchu a obru a dalsich zlych priser temnoty. Potom nahle prisla obrovska zmena, ktera zmenila smer celeho meho zivota.

Ze vsech veci jsem mel nejradeji knihy. Muj otec mel velikou knihovnu a kdykoli to bylo mozne, snazil jsem se uspokojit svou ctenarskou vasen. Otec mi to nedovoloval a vzdy ho popadla zurivost, kdyz me chytil pri cinu. Vzdy schovaval svicky, kdyz zjistil, ze jsem tajne cetl. Nechtel, abych si zkazil oci. Ale ja jsem si opatril luj, udelal knot a odlil si vlastni svicky do plechovych forem a kazdou noc jsem utesnil klicovou dirku a skviry u dveri a cetl, casto az do usvitu, kdy vsichni ostatni spali a moje matka zacinala svou svizelnou kazdodenni praci.

Jednou jsem narazil na roman s nazvem "Aoafi" (syn Aba), srbsky preklad dobre znameho madarskeho spisovatele Josiky. Jeho prace nejak probudila me spici sily vule ja se zacal cvicit v sebeovladani. Nejdrive me rozhodnuti roztalo jako snih v dubnu, ale po case jsem prekonal sve slabosti a citil jsem radost, jakou jsem dosud nepoznal, ze delam, co jsem si predsevzal.

Behem casu se toto intenzivni dusevni cviceni stalo mou druhou prirozenosti. Na pocatku musela byt ma prani oslabena, ale postupne ma touha a vule se staly totoznymi. Po letech takove discipliny jsem ziskal uplnou vladu sam nad sebou, ze jsem si hral s vasnemi, ktere by znamenaly zniceni i tech nejsilnejsich muzu. V urcitem veku jsem propadl hazardni hre, z niz meli me rodice velke obavy. Posadit se ke stolu a hrat karty bylo pro me kvintesenci rozkose. Muj otec vedl prikladny zivot a nemohl omluvit nesmyslne plytvani mym casem a penezi, jemuz jsem se oddaval. Mel jsem silne predsevzeti, ale moje filozofie byla spatna. Rekl jsem mu, "Mohu prestat kdykoli si preju, ale proc bych to delal, kdyz mi to prinasi radost jako bych byl v raji?" Casto se pro to na me zlobil a pohrdal mnou, ale ma matka byla jina. Znala povahu muzu a vedela, ze spasy cloveka lze dosahnout jedine jeho vlastnim usilim. Vzpominam si, jak jednoho odpoledne, kdy jsem prisel o vsechny sve penize a dychtil jsem po hre, prisla ke me se svazkem bankovek a rekla, "Jdi a bav se. Cim drive utratis vsechno, co mame, tim lepe. Vim, ze to prekonas." A mela pravdu. Prekonal jsem svou vasen a jenom jsem litoval, ze nebyla stokrat silnejsi. Nejen ze jsem nad ni zvitezil, ale vytrhl jsem ji ze sveho srdce, ze tam nezbyla ani stopa po touze.

Od te doby jsem se stal naprosto lhostejnym k jakemukoli druhu hazardni hry jako starani se v zubech. V jinem obdobi jsem silne kouril a hrozilo, ze si znicim zdravi. Potom se uplatnila ma vule a ja nejen ze jsem prestal kourit, ale znicil jsem k tomu vsechny sve sklony. Kdysi jsem trpel srdecnimi potizemi, dokud jsem neobjevil, ze je to kvuli nevinnemu salku kavy, ktery jsem pil kazde rano. Okamzite jsem s tim prestal, ackoli priznavam, ze to nebyl snadny ukol. Timto zpusobem jsem zkontroloval a drzel na uzde ostatni zvyky a vasne a nejen ze jsem si usetril zivot, ale ziskal jsem tim i mnoho zadostiucineni, coz vetsina lidi poklada za stradani a obet.

Po dokonceni studii na Polytechnickem institutu a univerzite jsem se uplne nervove zhroutil a zatimco nemoc pokracovala, vsimal jsem si mnoha fenomenu, podivnych a neuveritelnych...

 

 

Kapitola 2

 

Nyni se na chvili zastavim u techto neobycejnych zkusenosti proto, ze by mohly zajimat studenty psychologie a fyziologie a take proto, ze toto obdobi psychickych muk melo nejvetsi dulezitost pro muj dusevni vyvoj a dalsi praci. Ale je nezbytne se nejdrive zminit o okolnostech a podminkach, ktere tomu predchazely a v nichz by se mohlo nachazet castecne vysvetleni.

Od detstvi jsem byl prinucen soustredit svou pozornost na sebe. To mi pusobilo mnoho utrpeni, ale z meho dnesniho hlediska to bylo pozehnani, protoze me to naucilo zhodnotit neocenitelnou hodnotu introspekce a poskytlo mi to i prostredky k dosazeni uspechu. Tlak v zamestnani a nepretrzity proud dojmu, ktery se vleva do naseho vedomi vsemi kanaly ziskavani vedomosti, cini moderni existenci v mnoha ohledech riskantni. Vetsina lidi je tak pohlcena pozorovanim vnejsiho sveta, ze uplne zapominaji na to, co se deje v jejich nitru. Predcasna smrt milionu lidi je vysvetlitelna prave touto pricinou. Dokonce i mezi temi, kdo nahlizeji do sveho nitra, je beznou chyba, ze se vyhybaji svym predstavam a ignoruji realne nebezpeci. A co je pravda o jednotlivci, plati vice nebo mene pro lidstvo jako celek.

Abstinence nebyla vzdy moji zalibou, ale nachazim hojnou odmenu v prijemnych zkusenostech, jez nyni prozivam. Jenom pro nadeji, ze obratim nektere z vas na sve presvedceni, uvedu zde jeden nebo dva pripady.

Nedavno jsem se vracel do sveho hotelu. Byla nevlidna chladna noc, klouzalo to a v dohledu nebylo zadne taxi. Pul bloku za mnou sel dalsi muz, evidentne stejne dychtivy dostat se pod strechu. Moje nohy se nahle ocitly ve vzduchu. Ve stejnem okamziku se v mem mozku objevily zablesky. Nervy zareagovaly, svaly se stahly. Zhoupnul jsem se o 180 stupnu a pristal jsem na rukou. Sel jsem da, jako by se nic nestalo, kdyz tu me dohonil onen cizi muz. "Kolik je vam let?" zeptal se a zkoumave se na me podival.

"O, zhruba padesat devet," odpovedel jsem, "Proc se ptate?"

"No," rekl, "videl jsem to udelat kocku, ale nikdy cloveka." Asi pred mesicem jsem si chtel objednat nove bryle a sel jsem k optikovi, ktery se mnou provedl obvykle testy. Nevericne se dival, jak jsem cetl i ten nejmensi text na znacnou vzdalenost. Ale kdyz jsem mu rekl, ze jsem jiz prekrocil sedesatku, uzasem zalapal po dechu. Mi pratele casto podotknou, ze me obleky mi padnou jako rukavice, ale nevedi, ze vsechny me obleky byly usity podle mer, ktere byly porizeny temer pred padesati lety a nikdy se nezmenily. Za tu dobu se moje vaha nezmenila ani o libru. V teto souvislosti vam povim legracni historku.

Jednoho vecera v zime 1885 pan Edison, Edward H. Johnson, prezident Edison Illuminating Company, pan Batchellor, manazer zavodu a ja jsme prisli na male misto naproti domu 65 na Pate Avenue, kde byly umisteny kancelare spolecnosti. Nekdo navrhnul, abychom hadali, kolik kdo vazi a ja byl premluven, abych si stoupl na vahu. Edison si me zmeril od hlavy az k pate a rekl: "Tesla vazi presne 152 liber." A uhodl to presne. Svleceny jsem vazil 142 liber a tuto vahu mam dosud. Poseptal jsem panu Johnsonovi, "Jak je mozne, ze Edison uhodl moji vahu tak presne?"

"No," rekl a snizil hlas. "Duverne ti to reknu, ale nesmis to nikomu rict. Byl dlouhou dobu zamestnan na chicagskych jatkach, kde vazil tisice prasecich pulek kazdy den. To je ten duvod."

Muj pritel Chauncey M. Dupew vypravi o jednom Anglicanovi jednu ze svych originalnich anekdot a ktery poslouchal s rozpacitym vyrazem, ale o rok pozdeji se hlasite zasmal. Rovnou priznavam, ze mi to trvalo dele nez jemu, nez jsem ocenil Johnsonuv vtip. Nyni mohu rici, ze muj soucasny dobry zdravotni stav je jednoduse vysledkem opatrneho a vyvazeneho zpusobu zivota a mozna nejprekvapivejsi veci je, ze v mladi jsem byl trikrat diky nemoci v tak zubozenem stavu, ze lekari uz mi nedavali zadnou nadeji. Krome toho diky sve nevedomosti a lehkomyslnosti jsem se dostal do vsech moznych potizi, nebezpeci a nesnazi, z nichz jsem se vymotal jen zazrakem. Malem jsem byl utopen, pohrben, ztracen a temer jsem zmrznul. O vlasek jsem unikl zurivemu psu, kanci a dalsim divokym zviratum. Prodelal jsem strasne nemoci a setkal se se vsemi druhy podivnych nehod a to, ze jsem dnes cely a zdravy se zda byt jako zazrak. Ale kdyz si nyni vybavuji vsechny tyto prihody, nabyvam presvedceni, ze moje zachrana nebyla dilem nahody, ale musela byt zpusobena zasahem bozske moci. Snahou kazdeho vynalezce je ochrana zivota. Jestlize zaprahuje sily, zdokonaluje pristroje nebo poskytuje novy komfort a pohodli, vzdy nasemu zivotu dodava bezpeci. Je rovnez lepe kvalifikovan nez prumerny jednotlivec chranit se pred nebezpecim, protoze je vsimavy a vynalezavy. I kdybych nemel dalsi dukazy, ze tomu tak je, vedel bych to z vlastni zkusenosti. Ctenar to bude schopen posoudit sam, kdyz se zminim o jednom nebo dvou prikladech.

Jednou, kdyz mi bylo asi ctrnact let, jsem chtel postrasit nekolik svych kamaradu, kteri se se mnou koupali. Muj plan byl potopit se pod dlouhou plovouci konstrukci a tise se vynorit na druhem konci. Plavani a potapeni bylo pro me stejne prirozene jako pro kachnu a veril jsem, ze to hrave zvladnu. Ponoril jsem se do vody a kdyz jsem kamaradum zmizel z dohledu, otocil jsem se a plaval rychle na opacnou stranu. Po chvili jsem si myslel, ze jsem jiz bezpecne za objektem, vyplaval jsem tedy na povrch, ale k svemu zdeseni jsem se uderil do hlavy o tram. Pochopitelne jsem se zase rychle ponoril a plaval, dokud mi stacil dech. Kdyz jsem se snazil vynorit podruhe, moje hlava zase narazila na tram. Nyni se me zacinalo zmocnovat zoufalstvi. Sebral jsem vsechny sve sily a ucinil treti sileny pokus, ale vysledek byl stejny. Muka spojena s nemoznosti dychat byla nesnesitelna, muj mozek zacal pracovat naprazdno a ja zacal klesat. V moment, kdy se ma situace zdala byt absolutne beznadejnou, jsem zazil jeden z tech zablesku svetla a objekt nade mnou se objevil pred mym zrakem. Bud jsem rozeznal, nebo uhodl, ze blizko me je mezi tramy mezera a na ni jsou z druhe strany pribita prkna, mezi nimiz a vodni hladinou je maly prostor. Temer s jistotou jsem vyplaval a pritlacil usta k prknum a vdechl trochu vzduchu, nanestesti s vodni sprskou, kterou jsem se malem zadusil. Nekolikrat jsem tuto proceduru opakoval jako ve snu a kdyz se me srdce, ktere tlouklo jako o zavod, trochu ztisilo, jsem se uklidnil. Potom jsem se nekolikrat neuspesne potopil, pricemz jsem totalne ztratil orientaci, ale nakonec jsem uspesne unikl z teto pasti. To jiz kamaradi se vzdali nadeje na moji zachranu a snazili se vylovit alespon moje telo. Tato koupaci sezona byla mou bezstarostnosti pokazena, ale brzy jsem na tuto lekci zapomnel a o dva roky pozdeji jsem spadl do jeste horsi tisne.

V miste, kde jsem tou dobou studoval, stal pod prehradou na rece velky mlyn na mouku. Zpravidla byla voda jenom dva nebo tri palce nad hrazi a plavani k ni nebyl prilis nebezpecny sport, jemuz jsem se casto oddaval. Jednoho dne jsem sel sam do reky, abych si jako obvykle zaplaval. Kdyz jsem byl blizko zdiva, jsem vsak s hruzou zpozoroval, ze voda stoupla a rychle me unasela k jezu. Pokousel jsem se uniknout, ale bylo jiz prilis pozde. Nastesti jsem se zachranil pred padem pod jez tim, ze jsem se zachytil obema rukama zdi. Tlak proti memu hrudniku byl obrovsky a ja byl stezi schopen udrzet hlavu nad hladinou. V dohledu nebyla ziva duse a muj hlas se ztracel v hukotu padajici vody. Postupne jsem se staval stale vycerpanejsim a jiz jsem nebyl schopen snest tu strasnou namahu. Kdyz uz jsem se temer nechal strhnout proudem, abych se rozbil o skaly dole, uvidel jsem v zablesku svetla zname schema ilustrujici hydraulicky princip, ze sila tekutiny v pohybu je primo umerna plose, na niz pusobi, a automaticky jsem se obratil na levy bok. Jako zazrakem tlak povolil a nyni jsem mohl pomerne snadno odolavat proudu. Ale nebezpeci dosud nepominulo. Vedel jsem, ze drive nebo pozdeji budu unesen vodou dolu, protoze zde nebyl nikdo, kdo by mi vcas pomohl, i kdybych mel nevim jakou silu. Nyni jsem obojaky, ale tenkrat jsem byl levak a v prave ruce jsem mel pomerne malou silu. Z toho duvodu jsem se neodvazil obratit se na druhou stranu, abych si odpocal, a tak jsem byl odsouzen k tomu, ze se po urcite dobe pustim a budu unasen proudem pod prehradu. Musel jsem se dostat pryc od mlyna, nad nimz jsem se nachazel, protoze proud zde byl mnohem prudsi a byla tam vetsi hloubka. Byla to dlouha a bolestiva zkouska a temer jsem u konce nevydrzel, protoze tam zed klesala. Dostal jsem se pres tento usek s posledni spetkou svych sil a kdyz jsem konecne dosahl spasneho brehu, upadl jsem do mdlob. Na levem boku jsem mel vsechnu kuzi sedrenou a trvalo nekolik tydnu, nez mi klesla horecka a ja byl zdrav. Toto byly jenom dva priklady z mnoha, ale verim, ze dostatecne ilustruji, ze nebyt meho vynalezeckeho instinktu, nebyl bych jiz mezi zivymi a nevypravel by vam svuj pribeh.

Zainteresovani lide se me casto ptaji, jak a kdy jsem zacal vynalezat. Na tuto otazku mohu odpovedet pouze ve svetle svych nynejsich vzpominek - vybavuji si, ze muj prvni pokus byl dosti ctizadostivy, protoze zahrnoval vynalez pristroje i metody. Prvni jsem prevzal, ale druhe jsem byl puvodce. Stalo se to takto. Jeden z mych detskych kamaradu dostal hacek a rybarsky prut, coz ve vsi zpusobilo pozdvizeni, a pristi rano se vsichni vydali chytat zaby. Ja zustal sam a opusteny, protoze jsem se predtim s temito chlapci pohadal. Nikdy jsem predtim skutecny hacek nevidel a predstavoval jsem si jej jako neco bajecneho, nadaneho zvlastnimi vlastnostmi, a byl jsem zoufaly, ze nemohu byt jednim z ucastniku vypravy. Pobizen nezbytnosti jsem nekde sehnal kousek mekkeho zelezneho dratu, vykoval konec do spicky mezi dvema kameny, ohnul jsem ho a pripevnil k silnemu provazku. Potom jsem urizl prut, sebral nejakou navnadu a sel dolu k potoku, kde byla hojnost zab. Ale nemohl jsem zadnou chytit a temer me to odradilo, kdyz jsem zpozoroval, jak pred houpajicim se prazdnym hackem sedi na korenu zaba. Nejdrive se prikrcila, ale potom se jeji oci vypoulily a podlily krvi, nadmula se na dvojnasobnou velikost a drave chnapla po hacku. Okamzite jsem ji vytahl. Zkousel jsem to neustale znovu a znovu a zjistil jsem, ze to funguje. Kdyz mi kamaradi, kteri, navzdory sve skvele vybave, nic nechytili, prisli ke me, byli zeleni zavisti. Po dlouhou dobu jsem sve tajemstvi udrzoval a tesil se ze sveho monopolu, ale nakonec zvitezil duch vanoc. Kazdy chlapec potom mohl delat to same a nasledujici leto prineslo zabam katastrofu.

Mam dojem, ze pri mem dalsim pokusu jsem jednal pod vlivem prvniho instinktivniho impulsu, ktery u me pozdeji prevladnul, ve snaze zaprahnout sily prirody do sluzeb cloveka. Udelal jsem to prostrednictvim "May bugs" (chrousti) nebo "June bugs", jak jsou nazyvany v Americe, ktere byly skutecnymi skudci v teto zemi a nekdy polamaly vetve stromu pouhou vahou svych tel. Kere se jimi primo cernaly. Privazal jsem ctyri z nich krizem k tenkemu vretenu a jeho pohyb prenasel k velkemu kotouci, a tak odvodil znacnou "silu". Tito tvorove byli velmi vykonni a jakmile se rozbehli, nezastavili se po cele hodiny a cim bylo tepleji, tim vytrvaleji pracovali a neunavneji otaceli kotoucem. Vsechno slo dobre, dokud k nam neprisel cizi chlapec. Byl to syn penzionovaneho dustojnika rakouske armady. Tento ulicnik jedl kobylky zaziva, jako by to byly nejlepsi ustrice. Tento nechutny pohled ukoncil me usili na tomto slibnem poli a od te doby jsem, vlivem teto podivane, nebyl schopen se dotknout kobylky nebo jineho hmyzu.

Myslim, ze potom jsem rozebral a zase slozil dedeckovy hodinky. Pri te prvni operaci jsem byl vzdy uspesny, ale casto jsem selhal pri druhe. A tak dedecek prerusil mou praci zpusobem ne prilis jemnym a trvalo mi tricet let, nez jsem se pustil do dalsi hodinarske prace.

Kratce potom jsem se pustil do vyroby vzduchove pistole, ktera se skladala trubky, pistu a dvou zatek z konopi. Kdyz se strilelo, pist se oprel o zaludek a trubka se rychle stlacila obema rukama zpet, vzduch mezi obema zatkami se stlacil, rychle se zahral a jedna ze zatek byla vytlacena s velkym hlukem ven. Umeni spocivalo ve vyberu vhodne trubky kuzeloviteho tvaru z duteho stebla, ktera se nachazela v nasi zahrade. S touto pistoli jsem si hodne vyhral, ale me aktivity ohrozovaly okenni tabulky u naseho domu a ja se setkal s bolestivym odrazovanim od teto cinnosti.

Pokud si dobre vzpominam, potom jsem si oblibil vyrezavane mece, vyrobene z kousku nabytku, ktere jsem mohl snadno ziskat. V te dobe jsem byl pod vlivem srbske narodni poezie a plny obdivu k cinum hrdinu. Travil jsem cele hodiny kosenim svych nepratel ve forme stonku kukurice, cimz jsem nicil urodu, za co jsem byl svou matkou nekolikrat potrestan. Navic, nebyla to obycejna kukurice, ale vybrany druh.

Toto vsechno, a mnohe dalsi, jsem prozival do svych sesti let, kdy jsem prosel jeden rocnik zakladni skoly ve vesnici Smiljan, kde zila moje rodina. Potom nastal v mem zivote zlom, kdyz jsme se prestehovali do mestecka Gospic, leziciho nedaleko. Tato zmena bydliste pro me predstavovala skutecnou pohromu. Temer mi to rozbilo srdce na kusy, kdyz jsem musel opustit sve holuby, kurata a ovce, a nase obrovske hejno hus, ktere se rano houfovalo na pastvu a za soumraku se vracelo zpet v bojove formaci tak dokonale, ze by zahanbilo i eskadru nejlepsich letcu dnesnich dnu. Ve svem novem domove jsem si pripadal jako vezen, divajici se zamrizovanym oknem na cizi lidi. Moje ostychavost byla tak velika, ze bych radeji stal tvari v tvar rvoucimu lvu, nez nekteremu z tech mestskych hejsku, kteri se prochazeli pod mym oknem. Ale nejtezsi zkousku jsem musel podstoupit v nedeli, kdy jsem se musel obleci do svatecniho obleku a jit na bohosluzbu. Tam se mi stala nehoda, ze mi v dalsich nekolika letech pri pouhem pomysleni na ni tuhla v zilach krev. Byla to ma druha prihoda v kostele. Nedlouho predtim jsem byl pres noc pohrben ve stare kapli v nepristupnych horach, ktera byla navstevovana pouze jednou do roka. Byla to hrozna zkusenost, ale tahle byla jeste horsi.

Ve meste zila jedna bohata dama, dobra, ale velmi okazala zena, ktera chodivala do kostela uzasne namalovana a oblecena do nadhernych satu s dlouhou vleckou. Jednou v nedeli jsem prave skoncil zvoneni ve zvonici a hnal se do dveri, kdyz tato velka dama vyplouvala ven a ja skocil primo na jeji vlecku. Bylo slyset hlasity zvuk, jako kdyz se trha latka, a me to znelo jako salva z musket. Muj otec byl sinaly zlosti. Dal mi jemny pohlavek na tvar, byl to jediny telesny trest, jaky jsem od neho kdy dostal, ale temer ho citim dodnes. Uzas a rozpaky, ktere nasledovaly byly nepopsatelne. Byl jsem prakticky vyobcovan ze spolecnosti, dokud se nestalo neco, co me vykoupilo v ocich komunity.

Jeden podnikavy mlady obchodnik zorganizoval hasicsky sbor. Byla zakoupena nova hasicska strikacka, opatreny uniformy a vycviceno muzstvo pro sluzbu a prehlidky. Stroj byl nadherne natren nacerveno a nacerno. Na jedno odpoledne bylo pripraveno oficialni cviceni a strikacka byla prevezena k rece. Veskere obyvatelstvo mestecka se nahrnulo na breh, aby bylo svedkem teto velke podivane. Kdyz byly zakonceny vsechny projevy a ceremonie, byl vydan prikaz k pumpovani vody, ale z usti hadice nevypadla ani kapka. Profesori a experti se marne pokouseli zavadu najit. Fiasko bylo uplne, kdyz jsem se na scene objevil ja. Moje znalost mechanismu byla nulova a rovnez jsem nevedel nic o tlaku vzduchu, ale instinktivne jsem citil, ze problem bude v saci hadici a zjistil jsem, ze je splaskla. Kdyz jsem se vnoril do reky a rozevrel ji, voda se zacala hnat do pumpy a nemalo nedelnich satu bylo postrikano. Archimedes, bezici nahy ulicemi Syrakus a kricici z plna hrdla "Heureka", nemohl mit vetsi radost nez jsem mel v tu chvili ja. Byl jsem nosen na ramenou a stal jsem se hrdinou dne.

Po prestehovani do mesta jsem navstevoval ctyrletou tak zvanou Normalni skolu, ktera me mela pripravit na studium na univerzite nebo na realnem gymnaziu. Behem tohoto obdobi me chlapecke usili, hrdinske ciny i nesnaze pokracovaly.

Mimo jine jsem se stal sampionem v zemi jako chytac vran. Moje metoda byla velice jednoducha. Sel jsem do lesa, skryl se ve krovi a napodoboval hlasy ptaku. Obvykle jsem dostal nekolik odpovedi a za kratkou chvili vrana zatrepetala kridly a vletla do krovi pobliz me. Potom jenom stacilo hodit kousek lepenky, abych odvratil jeji pozornost, vyskocit a chytit ji driv, nez se stacila vymanit z porostu. Timto zpusobem jsem jich chytil, kolik jsem chtel. Ale jednou se prihodilo neco, co me primelo, abych je respektoval. Chytil jsem pekny parek ptaku a se svym kamaradem jsem se vracel domu. Kdyz jsme vychazeli z lesa, shromazdily se tisice vran a delaly strasny ramus. Behem nekolika minut nas zacaly pronasledovat a brzy nas obklopily. Legrace pokracovala, dokud jsem nedostal ranu zezadu do hlavy, az jsem upadl. Potom na me zle utocily. Byl jsem prinucen tyto dva ptaky propustit a byl jsem rad, ze jsem se mohl pripojit ke svemu priteli, ktery nalezl ukryt v jeskyni.

Ve skolni tride jsme meli nekolik mechanickych modelu, ktere me zajimaly a obratily moji pozornost k vodnim turbinam. Zkonstruoval jsem jich mnoho a s velkym potesenim jsem se dival, jak pracuji. Jak neobycejny byl muj zivot, muze ilustrovat nasledujici prihoda. Muj stryc nemel pochopeni pro tento druh me zabavy a nekolikrat me za to pokaral. Byl jsem fascinovan popisem Niagarskych vodopadu a ve sve fantazii jsem si predstavoval velke kolo pohanene vodopadem. Rekl jsem svemu stryci, ze pojedu do Ameriky a tento plan uskutecnim. O tricet let pozdeji byly me myslenky realizovany na Niagare a ja se podivoval nad nepochopitelnou zahadou lidske mysli.

Udelal jsem vsechny mozne vynalezy a vymyslenosti, ale mezi nimi byl nejlepsi samostril. Pri strelbe na malou vzdalenost, me sipy, kdyz byly kratke, mizely v borovem prkne jeden palec silnem. Od neustaleho natahovani oblouku byla kuze na mem zaludku silna jako u krokodyla a casto se ptam v duchu sam sebe, zda tato cviceni nezpusobila, ze dokonce i nyni jsem schopen travit kameny! Nemohu prejit mlcenim ani sve vykony se smyckou, ktere mi umoznily predvadet sve omracujici vykony v arene. A nyni povim o svych vykonech ve valecnickem umeni, ktere maximalne napnou ctenarovu duverivost.

Behem chuze se svym strycem podel reky jsem se cvicil v obratnosti. Slunce zapadalo, pstruzi byli hravi a cas od casu vyskakovali z vody a jejich leskla tela se trpytila v kontrastu k temnym skalam v pozadi. Samozrejme, kazdy chlapec mohl zasahnout rybu za techto priznivych podminek, ale ja si ulozil mnohem obtiznejsi ulohu a svemu stryci jsem do nejmensich detailu popsal, co hodlam udelat. Chtel jsem hodit kamen, zasahnout rybu, mrstit jeji telo proti skale a rozseknout ji na dva kusy. Jak jsem to dorekl, ihned jsem to udelal. Muj stryc se na me dival nechapave a temer vydesene a zvolal: "Vade retra Satanae!" a bylo to nekolik dni predtim, nez ke me opet hovoril. Jine rekordy, jakkoli velke, budou zastineny, ale citim, ze mohu spokojene odpocivat na svych vavrinech po tisic let.

 

 

Kapitola 3

 

Jak Tesla vynalezl rotacni magneticke pole

 

Ve veku deseti let jsem vstoupil na realne gymnazium, ktere bylo novou a velmi dobre vybavenou instituci. Ve fyzikalnim kabinetu byly ruzne modely klasickych vedeckych pristroju, elektrickych a mechanickych. Demonstrace a experimenty, cas od casu provadene nasimi uciteli, mne fascinovaly a nepochybne byly mocnym podnetem pro me vynalezani. Take jsem vasnive miloval matematiku a casto jsem sklizel profesorovu pochvalu za rychle vypocty "z hlavy". Bylo to diky me nabyte schopnosti vizualizace cisel a provadeni operaci s nimi, nikoli obvyklym intuitivnim zpusobem, ale jako ve skutecnosti. Do urciteho stupne slozitosti bylo pro me absolutne jedno, jestli jsem psal cislice na tabuli, nebo jsem si je vyvolaval ve svych mentalnich vizich. Ale kresleni "od ruky", kteremu bylo venovano mnoho hodin vyuky, bylo pro me obtizi, kterou jsem nemohl snest. Bylo to pozoruhodne, protoze vetsina clenu nasi rodiny v tom vynikala. Mozna byla tato averze zpusobena moji zalibou, kterou jsem nasel v nerusenem premysleni. Nebyt nekolika vyjimecne hloupych chlapcu, kteri neumeli vubec nic, byly by me vysledky nejhorsi.

To byl vazny handicap, protoze v existujicim vzdelavacim rezimu bylo kresleni povinne a tento nedostatek hrozil znicit celou moji zivotni drahu a muj otec mel znacne potize dostat me z jedne tridy do jine.

V druhem roce na teto instituci me posedla myslenka vyvolani trvaleho pohybu neustalym tlakem vzduchu. Prihoda s hasicskou strikackou, o niz jsem jiz vypravel, rozohnila moji mladistvou predstavivost a vstipila mi dojem o neomezenych moznostech vakua. Horecne jsem touzil vyuzit tuto nevycerpatelnou energii, ale po dlouhou dobu jsem tapal ve tme. Nakonec vsak me usili vykrystalizovalo ve vynalez, ktery mel byt schopen dosahnout toho, o co se zadny jiny smrtelnik ani nepokusil. Predstavte si volne otocny valec, ulozeny ve dvou loziscich a castecne obklopeny nadrzkou, do niz valec tesne zapada. Otevrena strana nadrzky je rozdelena prepazkou (v podelne ose s valcem - pozn. prekl.), takze valcovy segment nadrzku rozdeluje na dve casti, vzajemne vzduchotesne oddelene pohyblivym spojem. Z jedne casti je vycerpan vzduch a je jednou pro vzdy uzavrena, druha cast zustane otevrena; vysledkem bude vecny pohyb valce. Alespon jsem si to myslel.

Dreveny model jsem zkonstruoval a zalicoval s nekonecnou peclivosti a kdyz jsem k jedne strane pripojil pumpu a skutecne pozoroval, ze valec mel tendenci rotovat, silel jsem radosti. Jednou z veci, jiz jsem chtel uskutecnit, bylo letani, ackoli me stale jeste odrazovala vzpominka na osklivy pad, ktery jsem utrpel, kdyz jsem s destnikem skocil z vrsku budovy. Kazdy den jsem se v duchu premistoval vzduchem do vzdalenych oblasti, ale netusil jsem, jak to uskutecnit. Nyni jsem mel neco konkretniho, letaci stroj, ktery nemel nic vic, nez rotujici hridel, mavajici kridla a vakuum - jako neomezeny zdroj energie! Od te doby jsem delal sve vzdusne vylety ve vozidle s takovym komfortem a luxusem, jake by se hodilo ke krali Salamounovi. Trvalo mi roky nez jsem pochopil, ze atmosfericky tlak pusobi kolmo k povrchu valce a ze mirna tendence k rotaci, kterou jsem pozoroval, byla zpusobena unikem vzduchu! Ackoli jsem si tuto skutecnost uvedomoval postupne, zpusobila mi bolestivy sok.

Sotva jsem dokoncil skolni dochazku na realnem gymnaziu, premohla me nebezpecna choroba, nebo spise jejich tucty a moje fyzicka kondice se stala tak zoufalou, ze mi lekari nedavali zadnou nadeji. V tomto obdobi mi bylo dovoleno pravidelne cist a ziskavat knihy z verejne knihovny, ktera byla zanedbana, a tak mi byla sverena klasifikace del a priprava katalogu.

Jednoho dne se mi do rukou dostalo nekolik svazku nove literatury, ktera se lisila od vseho, co jsem kdy predtim cetl. Tyto knihy me tak upoutaly, ze jsem uplne zapomnel na svuj beznadejny stav. Byly to ranejsi prace Marka Twaina a jim mohu dekovat za zazracne uzdraveni, jez nasledovalo. O dvacet pet let pozdeji, kdyz jsem se s panem Clementsem setkal a vytvorilo se mezi nami pratelstvi, vypravel jsem mu o tomto zazitku a s potesenim jsem pozoroval, jak se tento velky muz smal, az se mu po tvarich rinuly slzy.

Ma studia pokracovala na vyssim realnem gymnaziu v Carlstadtu, Chorvatsko, kde bydlela jedna z mych tet. Byla to distingovana dama, zena plukovnika, ktery byl starym valecnikem, jenz se zucastnil mnoha bitev. Nikdy nezapomenu na ty tri roky, ktere jsem stravil v jejich dome. Zadna pevnost v dobe valky nebyla pod tuzsi disciplinou. Krmili me jako kanarka. Vsechno jidlo bylo nejvyssi kvality a bylo vzdy vytecne pripravene, ale porce byly nepatrne. Platky sunky, ktere krajela moje teta, byly tenke jako list papiru. Kdyz mi plukovnik chtel dat na talir neco vetsiho, zadrzela ho a rozcilene mu rekla: "Bud opatrny! Niko je velmi vybiravy."

Mel jsem neukojitelnou chut k jidlu a trpel jsem jako Tantalus.

Ale zil jsem v atmosfere vytribenosti a umeleckeho vkusu zcela neobvykleho v te dobe a spolecenskych pomerech. Zeme byla nizinata a bazinata a malarie me nikdy nevynechala, navzdory ohromnemu mnozstvi chininu, jez jsem konzumoval. Obcas se zvedla hladina reky a vyhnala armadu krys do domu, kde sezraly vsechno, dokonce i svazky palive papriky.Tito skudci byli pro me vitanym rozptylenim. Oslaboval jsem jejich rady vsemi prostredky, coz mi ve spolecnosti vyneslo nezavidenihodnou prezdivku chytac krys. Nakonec vsak jsem gymnazium dokoncil, moje nouze skoncila a ja obdrzel maturitni vysvedceni, coz me privedlo na zivotni krizovatku.

Behem celych techto let rodice nikdy nezakolisali v rozhodnuti, nechat ze me udelat duchovniho, ale pouha myslenka na to me naplnovala hruzou. Stale vice jsem se zacal zajimat o elektrinu za povzbuzujiciho vlivu meho profesora fyziky, ktery byl genialni muz a casto nam demonstroval fyzikalni zakony pomoci pristroju, jez sam vynalezl. Mezi nimi si pamatuji na pristroj ve tvaru volne otocne banky, potazene staniolem, ktera se zacala rychle otacet, kdyz byla pripojena ke stroji vyrabejicimu statickou elektrinu. Nedokazu popsat, co a jak intenzivne jsem citil, kdyz jsem byl svedkem jeho demonstraci techto zahadnych fenomenu. Kazdy dojem vyvolaval v me mysli tisice odezev. Chtel jsem vedet vic o teto podivuhodne sile; touzil jsem experimentovat a badat a s bolavym srdcem jsem rezignoval na nevyhnutelne. Prave kdyz jsem se chystal na dlouhou cestu domu, dostal jsem dopis, v nemz mne otec zadal, abych se zucastnil honu. Bylo to podivne prani, protoze byl vzdy horlive proti tomuto sportu. Ale o nekolik dni pozdeji jsem se dozvedel, ze v teto oblasti radi cholera, a tak jsem se navzdory prani rodicu vratil do Gospicu. Je neuveritelne, jak absolutne nevedomi byli lide, pokud jde o priciny teto pohromy, ktera postihovala zemi v intervalech patnacti az dvaceti let. Domnivali se, ze smrtelna choroba je prenasena vzduchem a proto jej naplnovali stiplavym zapachem a kourem. Mezitim pili zamorenou vodu a umirali po tuctech. Ja tuto hroznou chorobu dostal hned prvni den po svem prijezdu a ackoli jsem prezil nejhorsi krizi, byl jsem po devet mesicu upoutan na luzko a stezi jsem byl schopen se pohnout. Moje energie byla uplne vycerpana a ja se podruhe ocitl na pokraji smrti.

Pri jedne me krizi, o niz se predpokladalo, ze bude posledni, se otec priritil do mistnosti. Dodnes vidim jeho bledou tvar, kdyz se me uklidnujicim tonem pokousel povzbudit. "Mozna," rekl jsem, "by se mi ulevilo, kdybyste me nechali studovat inzenyrstvi." "Pujdes na tu nejlepsi technickou instituci na svete," odpovedel slavnostne, a ja vedel, ze to mysli vazne. Z me mysli spadlo tezke zavazi, ale uleva by prisla prilis pozde, nebyt zazracneho leku v podobe horkeho odvaru ze zvlastniho druhu fazole. Vracel jsem se do zivota jako Lazar k naprostemu uzasu vsech.

Muj otec trval na tom, abych stravil rok ozdravnym pobytem v prirode, s cimz jsem zdrahave souhlasil. Vetsinu casu jsem se potuloval po horach s loveckou vystroji a s hromadkou knih, a tento kontakt s prirodou me ucinil silnejsim na tele i na duchu. Premyslel jsem a planoval a zplodil mnoho myslenek, ale temer zpravidla byly klamne. Vize byla dostatecne jasna, ale znalosti principu byly velmi omezene.

V jednom svem vynalezu jsem navrhnul dopravovat dopisy a balicky pres more podmorskym potrubim v kulovych kontejnerech, dostatecne pevnych, aby odolavaly hydraulickemu tlaku. Pumpovaci zarizeni, jehoz ucelem bylo hnat vodu potrubim, bylo presne propocitano a zkonstruovano a byly peclive propracovany i vsechny dalsi podrobnosti. Pouze byl vsak prehlednut pouze jeden nepatrny detail. Predpokladal jsem libovolnou rychlost vody a, co vic, chtel jsem, aby byla co nejvyssi, aby byla posta dorucovana zavratnou rychlosti, coz jsem mel podepreno bezchybnymi kalkulacemi. Nasledne uvahy o odporu ventilu toku media me primely se teto myslenky vzdat.

Dalsim z mych projektu bylo vest kolem rovniku kruh, ktery by ovsem volne plul a byl by ve svem rotacnim pohybu upoutan odstredivymi silami, coz by umoznilo cestovat rychlosti kolem tisice mil za hodinu, rychlosti nedosazitelnou u vlaku. Ctenar se jiste bude smat. Tento plan byl obtizne realizovatelny, to pripoustim, ale nebyl horsi nez napad dobre znameho profesora z New Yorku, ktery chtel cerpat vzduch z horkych do chladnejsich klimatickych oblasti, pricemz zcela zapomnel, ze nam panbuh pro tento ucel poskytl giganticky stroj.

Dalsi plan, mnohem dulezitejsi a pritazlivejsi, byl odvodit energii z rotacniho pohybu zemekoule. Objevil jsem, ze predmety na zemskem povrchu, vzhledem k denni rotaci planety, jsou zemi unaseny bez ohledu na to, zda se pohybuji po smeru nebo proti smeru rotace. Z toho vyplyva velka zmena momentu, ktery by mohl byt vyuzit nejjednodussim predstavitelnym zpusobem k dodavani pohybove energie kdekoli na svete. Nemohu najit slova, ktera by popsala me zklamani, kdyz jsem si pozdeji uvedomil, ze jsem se ocitl v situaci Archimeda, ktery marne hledal pevny bod ve vesmiru.

Po skonceni me zdravotni dovolene jsem byl poslan na polytechnickou skolu ve Styrskem Hradci, Rakousko, kterou muj otec vybral, jako jednu z nejstarsich a nejvehlasnejsich instituci. To byl ten moment, ktery jsem dychtive ocekaval a zacal sva studia pod dobrym vedenim a byl jsem pevne rozhodnut uspet. Me predchozi vzdelani bylo nadprumerne, diky vyuce, jiz mi poskytl muj otec, a diky dalsim prilezitostem k sebevzdelavani. Ziskal jsem znalosti rady jazyku a prokousaval jsem se knihami z nekolika knihoven a sbiral informace vice nebo mene uzitecne. Potom jsem si poprve mohl vybrat predmety, ktere jsem chtel a kresleni od ruky me jiz vice neobtezovalo.

Svou dusevni kondici jsem rodicum pripravil prekvapeni a behem celeho prvniho rocniku jsem pravidelne zacinal pracovat ve tri rano a koncil v jedenact v noci, vcetne nedeli a svatku. Vetsina mych spoluzaku brala veci lehceji, a tak jsem prirozene lamal vsechny rekordy. V prubehu roku jsem slozil devet zkousek a profesori minili, ze si zaslouzim vic nez nejvyssi klasifikace. Vyzbrojen jejich lichotivymi vysvedcenimi jsem se vratil domu na kratky odpocinek, ocekavaje triumf jsem byl pokoren, kdyz muj otec me tezce nabyte pocty zlehcoval.

To temer zabilo me ambice; ale pozdeji, po otcove smrti, se me bolestne dotklo, kdyz jsem nasel svazek dopisu, v nichz jej profesori nabadali, aby me vzal ze studii, nebo zemru prepracovanim. Potom jsem se zacal venovat prevazne studiu fyziky, mechaniky a matematiky; travil jsem hodiny sveho volneho casu v knihovnach.

Mel jsem opravdovou manii dokoncit to, co jsem zacal, coz me casto privadelo do nesnazi. Pri jedne prilezitosti jsem zacal cist dilo Voltaira, kdyz jsem se ke svemu zdeseni dozvedel, ze existuje temer sto velkych svazku, tistenych malymi pismeny, ktere toto monstrum napsalo, zatimco pilo sedmdesat dva salky cerne kavy denne. Musel jsem je vsechny precist, ale kdyz jsem odkladal posledni knihu, byl jsem velmi rad a rekl si, "Uz nikdy vice!"

Me studijni uspechy v prvnim rocniku mi vynesly oceneni a pratelstvi nekolika profesoru. Mezi nimi byli profesor Rogner, ktery ucil aritmetiku a geometrii, profesor Poeschl, ktery vyucoval teoretickou a experimentalni fyziku a dr. Alle, ktery ucil integralni pocet a specializoval se na diferencialni rovnice. Tento vedec byl nejbrilantnejsim lektorem, jakeho jsem kdy poslouchal. Mel zvlastni zajem na mem rustu a casto se mnou zustaval hodinu nebo dve v ucebne a daval mi resit problemy, cimz jsem byl potesen. Jemu jsem vysvetlil letajici stroj, ktery jsem vymyslel, ne iluzorni vynalez, ale vynalez zalozeny na zvuku, vedeckych principech, ktere budou realizovatelne prostrednictvim me turbiny a brzy budou dany svetu. Jak profesor Rogner, tak Poeschl byli trochu zvlastni lide. Ten prvni mel vystredni zpusoby vyjadrovani a kdykoli tak ucinil, zpusobilo to povyk, nasledovany dlouhou rozpacitou pauzou. Profesor Poeschl byl metodicky a dukladne "uzemneny" Nemec. Mel obrovskou nohu a ruce jako pracky medveda, ale vsechny jeho experimenty byly dovedne provedeny s hodinarskou presnosti a bez chyby. Bylo to druhym rokem mych studii, kdyz jsme dostali Grameovo dynamo z Parize, ktere melo magnet ve tvaru podkovy a vinuty rotor s komutatorem. Bylo zapojeno a byly ukazany ruzne ucinky elektrickeho proudu. Zatimco profesor Poeschl provadel demonstraci, pri niz stroj provozoval jako motor, delaly problemy kartace, hodne jiskrily a ja jsem poznamenal, ze by bylo mozne sestrojit motor bez tohoto vybaveni. Ale on prohlasil, ze to neni mozne a poctil me prednaskou na toto tema, na zaver poznamenal, "Pan Tesla muze dokazat velke veci, ale urcite nikdy nedokaze toto. Bylo by to stejne, jako premenit stalou taznou silu, jako je napriklad gravitace, na rotacni pohyb. Bylo by to perpetuum mobile, coz je nemozna myslenka." Ale instinkt je neco, co presahuje znalosti. Mame nepochybne jista jemnejsi vlakna, jez nam umoznuji uvedomovat si pravdu, kdyz logicka dedukce, nebo nejake jine vedome usili mozku je marne.

Na cas jsem zakolisal pod dojmem profesorovy autority, ale brzy jsem dospel k presvedceni, ze mam pravdu a pustil jsem se do prace se zapalem a s bezmeznou duverou sveho mladi. Nejdrive jsem zacal ve sve mysli malovat obrazek stroje na stejnosmerny proud, spoustet jej a menit proud ve vinuti. Potom jsem si predstavoval alternator a podobnym zpusobem jsem vysetril jeho chovani. Potom jsem si vizualizoval systemy skladajici se z motoru a generatoru a provozoval je ruznymi zpusoby.

Obrazky, ktere jsem videl, byly pro me uplne realne a hmatatelne. Vsechen svuj zbyvajici cas traveny ve Styrskem Hradci byl straven intenzivnim, ale neplodnym usilim tohoto druhu a temer jsem dosel k zaveru, ze tento problem je neresitelny.

V roce 1880 jsem sel do Prahy, Cechy, abych splnil prani otce dokoncit sve vzdelani na tamni univerzite. Bylo to mesto, kde jsem ucinil rozhodujici pokrok, ktery spocival v odstraneni komutatoru ze stroje a studoval tento fenomen z tohoto noveho aspektu, ale stale bez vysledku. V roce, ktery nasledoval, nastala v mem pohledu na zivot nahla zmena.

Uvedomil jsem si, ze mi rodice se kvuli me hodne obetovali, a rozhodl jsem se, ze jejich bremenu ulehcim. Vlna telefonu z Ameriky prave dorazila na evropsky kontinent a tento system byl instalovan v Budapesti, Madarsko. Vypadalo to jako idealni prilezitost, a co vic, pritel nasi rodiny byl sefem podniku.

Bylo to prave zde, kdy jsem utrpel uplne nervove zhrouceni. Co jsem zazival behem tohoto obdobi, prekonava vsechny predstavy. Muj zrak i sluch byly vzdy neobycejne. Jasne jsem videl objekty ve vzdalenosti, v niz druzi po nich nevideli ani stopy. Nekolikrat ve svych chlapeckych letech jsem zachranil domy nasich sousedu pred ohnem tim, ze jsem slysel slaby praskavy zvuk, ktery je nevyrusil ze spanku, a zavolal pomoc. V roce 1899, kdy mi bylo pres ctyricet a provadel jsem experimenty v Coloradu, jsem byl schopen velmi zretelne slyset hrmeni na vzdalenost 550 mil. Me ucho bylo tedy vice nez trinactkrat citlivejsi, ale v te dobe jsem byl tak rikajic hluchy jako poleno v porovnani s mym sluchem pri nervovem zhrouceni.

V Budapesti jsem byl schopen slyset hodiny, kdyz mezi mnou a hodinami byly tri mistnosti. Moucha, ktera by pristala na stole v mistnosti, by v mem uchu zpusobila tupe zuchnuti. Kocar, jedouci ve vzdalenosti nekolika mil, uplne otrasal celym mym telem. Houkani lokomotivy ve vzdalenosti dvacet nebo tricet mil pusobilo, ze zidle nebo lavice, na niz jsem sedel vibrovala tak silne, ze mi to pusobilo nesnesitelnou bolest. Zeme se mi pod nohama neustale chvela. Svoji postel jsem musel podlozit pryzovymi podlozkami, abych vubec mohl spat. Buracejici hluky zblizka i zdaleka mely casto takovy ucinek, ze u mluvenych slov, ktera me desila, jsem nebyl schopen pochopit jejich obsah. Slunecni paprsky, kdyz na me dopadaly, zpusobovaly v mem mozku tak silny naraz, ze me mohly omracit. Musel jsem sebrat vsechnu svoji silu vule, abych se schoval pod most nebo pod jinou konstrukci, protoze jsem v lebce citil drtivy tlak. Ve tme jsem mel smysly jako netopyr a mohl jsem zjistit pritomnost predmetu na vzdalenost dvanacti stop zvlastnim, zahadnym smyslem na mem cele. Muj puls se menil od nekolika do dve ste sedesati tepu za minutu a cele telo se mi chvelo a otrasalo, coz bylo nejtezsi snest. Renomovani lekari, kteri mi ordinovali velke denni davky bromidu draselneho, prohlasovali moji nemoc za ojedinelou a nevylecitelnou.

Lituji toho, ze jsem v te dobe nebyl pod dohledem odborniku na fyziologii a psychologii. Zoufale jsem lpel na zivote, ale nikdy jsem neocekaval, ze se uzdravim. Muze vubec nekdo uverit, ze takova beznadejna fyzicka troska se muze premenit na muze udivujici sily a pevnosti; schopneho pracovat tricet osm let temer bez denniho preruseni a byt stale silny a sveziho tela a mysli? Tak to je muj pripad. Mocna touha po zivote po pokracovani v praci a podpora oddaneho pritele, atleta, vykonaly zazraky. Me zdravi se vratilo a s nim svezi mysl.

Kdyz na me tento problem opet zautocil, temer jsem litoval, ze boj byl tak brzy skoncen. Musel jsem mit nastradano hodne energie. Kdyz jsem pochopil, co je mym ukolem, nebylo to rozhodnuti, jake muzi casto cini. Pro me to byla svata prisaha, otazka zivota a smrti. Vedel jsem, ze bych zemrel, kdybych selhal. Nyni jsem citil ze bitva byla vyhrana. Kdesi hluboko v mem mozku bylo ukryto reseni, ale nemohl jsem jeste dat svym myslenkam vnejsi vyjadreni.

Jednoho odpoledne, na nez se dosud zive pamatuji, jsem se tesil z prochazky se svym pritelem v mestskem parku a recitovanim poezie. V tomto veku jsem znal nazpamet cele knihy, slovo od slova. Jednou z nich byl Goethuv "Faust". Slunce prave zapadalo a pripomnelo mi slavnou pasaz, "Sie ruckt und weicht, der Tag ist uberlebt, Dort eilt sie hin und foldert neues Leben. Oh, dall kein Flugel mich vom Boden hebt Ihr nach und immer nach zu streben! Ein schoner Traum indessen sie entweicht, Ach, au des Geistes Flingein wird so leicht Kein korperlicher Flugel sich gesellen!" Jakmile jsem vyslovil tato inspirujici slova, napadla me myslenka jako zablesk svetla a okamzite byla odhalena pravda. Hulkou jsem do pisku nakreslil schema, ktere jsem o sest let pozdeji ukazal publiku pri prednasce pred American Institute of Electrical Engineers, a jenz muj spolecnik dokonale pochopil. Obrazky, ktere jsem videl, byly podivuhodne ostre a jasne a mely pevnost kovu a kamene, ze jsem mu rekl, "Podivej se na muj motor zde; divej se na me, jak obratim chod." Nedokazu popsat sve pohnuti. Pigmalion, divajici se na svoji ozivlou sochu, nemohl byt hloubeji pohnut. Tisic tajemstvi prirody, o nez bych nahodou zakopnul, bych dal za to jedine, ktere jsem z ni vypacil navzdory vsem protivenstvim a nebezpecim me existence...

 

Kapitola 4

 

Objev Teslovy civky a transformatoru

(zakladni casti kazdeho radia a televize)

 

Na cas jsem se uplne oddal radosti z kresleni stroju a vymysleni novych forem. Byl to mentalni stav uplneho stesti, jaky jsem v zivote dosud nepoznal. Myslenky prichazely v neprerusovanem proudu a jedinou tezkosti, kterou jsem mel, bylo je zachytit. Kousky zarizeni, ktere jsem vymyslel, byly pro mne absolutne skutecne a hmatatelne v kazdem detailu. Rad jsem si predstavoval neustale bezici motory, protoze dusevnimu zraku skytaly fascinujici pohled. Kdyz se prirozeny sklon vyvine ve vasnivou touhu, clovek smeruje ke svemu cili v sedmimilovych botach. Za mene nez dva mesice jsem vyvinul fakticky vsechny typy motoru a modifikaci systemu, ktere jsou nyni spojovany s mym jmenem a ktere se pouzivaji pod mnoha dalsimi jmeny po celem svete. Mozna bylo zpusobeno bozskou moci, ze existencni nutnost vyzadovala docasne zastaveni teto stravujici aktivity mysli.

Prisel jsem do Budapesti, pobidnut nahlou zpravou, jez se tykala telefonniho podnikani, a ironii osudu se stalo, ze jsem prijal misto projektanta v Ustredni telegrafni kancelari madarske vlady za plat, o nemz si vyhrazuji pravo pomlcet. Nastesti jsem brzy vzbudil zajem hlavniho inspektora a nato jsem byl zamestnan pri vypoctech, konstrukcich a navrzich rozpoctu ve spojeni s novymi instalacemi, dokud nebyla dana do provozu nova ustredna, kdy jsem prevzal vedeni tohoto oddeleni. Znalosti a prakticke zkusenosti, ktere jsem ziskal behem teto prace, byly velice cenne a toto zamestnani mi dalo bohate prilezitosti pro vycviceni mych vynalezeckych vloh. Udelal jsem nekolik vylepseni na pristroji z centralni stanice a zdokonalil telefonni opakovac, ktery nikdy nebyl patentovan, ani verejne popsan, ale nemusel bych se za nej stydet ani dnes. Organizator podniku, pan Puskas, si povsiml me ucinne pomoci, a po skonceni me cinnosti v Budapesti mi nabidl misto v Parizi, coz jsem rad prijal.

Nikdy nezapomenu na ten hluboky dojem, ktery ve me vyvolalo ono magicke mesto. Po svem prijezdu jsem se nekolik dni potuloval ulicemi v nemem uzasu nad timto novym divadlem. Atrakci bylo mnoho a byly neodolatelne, ale bohuzel jsem penize utratil hned po svem prijezdu. Kdyz se me pan Puskas zeptal, jak se mi dari na novem pusobisti, popsal jsem vystizne svoji situaci slovy, "Nejhorsich je poslednich dvacet devet dni v mesici."Vedl jsem dosti cinorody zivot, kteremu se nyni rika "Rooseveltovsky styl". Kazde rano, bez ohledu na pocasi, jsem chodival z bulvaru St. Marcel, kde jsem bydlel, do kryteho bazenu na Seine; vrhnul se do vody, preplaval jsem bazen sedmadvacetkrat a potom jsem sel hodinu pesky do Irvy, kde byla umistena tovarna spolecnosti. Tam jsem si o pul sedme dal drevorubeckou snidani a potom jsem nedockave vyckaval na obed, mezitim jsem louskal tvrde orisky pro dilovedouciho, pana Charlese Batchellora, ktery byl blizkym pritelem a pomocnikem Edisona. Zde jsem se dostal do kontaktu s nekolika Americany, kteri si me zamilovali, protoze jsem dobre ovladal kulecnik! Temto muzum jsem vysvetlil svuj vynalez a jeden z nich, pan D. Cunningham, predak z Mechanickeho oddeleni, mi nabidl vytvoreni akciove spolecnosti. Tento navrh mi pripadal velmi komicky. Nemel jsem nejmensi predstavu, co tim myslel az na to, ze to byl americky zpusob, jak delat veci. Nic z toho vsak nebylo a pristich nekolik mesicu jsem musel cestovat z mista na misto ve Francii a Nemecku a lecit nemoci elektraren.

Po svem navratu do Parize jsem jednomu ze spravcu spolecnosti, panu Rauovi, predlozil plan na vylepseni jejich dynam a byla mi dana prilezitost. Muj uspech byl naprosty a poteseni clenove predstavenstva mi udelili vysadu vyvijet automaticke regulatory, ktere byly velmi zadouci. Kratce nato byly nejake potize s osvetlovacim zarizenim, ktere se prave instalovalo na novem nadrazi ve Strassburgu, Alsasko. Privodni draty byly vadne a pri oteviraci ceremonii zhasla velka cast steny z duvodu elektrickeho zkratu, prave za pritomnosti stareho cisare Vilema I. Nemecka vlada odmitla poskytnout zaruky a francouzska spolecnost utrpela vazne ztraty. Diky mym znalostem nemeckeho jazyka a mym predchozim zkusenostem mi byl sveren obtizny ukol narovnat nase zalezitosti a pocatkem roku 1883 jsem odesel na tuto misi do Strassburgu.

Nekolik prihod z tohoto mesta se mi nesmazatelne vrylo do pameti. Podivuhodnou souhrou nahod tam v te dobe zila rada muzu, kteri se pozdeji proslavili. Pozdeji jsem rikaval, "V tomto starem meste byla bakterie velikosti. Ostatni dostali tuto nemoc, ale ja unikl!" Prakticka prace, korespondence a konference s uredniky me nadmerne zamestnavaly ve dne i v noci, ale jakmile jsem byl schopen urvat pro sebe trochu volneho casu, zkonstruoval jsem v mechanicke dilne naproti nadrazi jednoduchy motor, na ktery jsem si z Parize privezl nejaky material. Provedeni experimentu se vsak protahlo do leta toho roku, kdy se mi konecne dostalo zadostiucineni, kdyz jsem videl rotovat motor napajeny stridavym proudem o ruznych fazich a bez kluznych kontaktu nebo komutatoru, jak jsem to vymyslel pred rokem. Citil jsem intenzivni radost, ale neda se to srovnavat s deliriem stesti, ktere nasledovalo po prvnim objevu.

Mezi me nove pratele patril i byvaly starosta mesta, pan Sauzin, jehoz jsem jiz do urcite miry seznamil s timto a dalsimi vynalezy a jehoz podporu jsem se snazil ziskat. Byl mi uprimne oddan a predlozil muj projekt nekolika zamoznym lidem, ale k memu hlubokemu zklamani nenasel odezvu. Snazil se mi pomoci vsemi moznymi zpusoby a prichazejici prvni cervenec 1917 mi pripomina formu "pomoci", jiz jsem obdrzel od tohoto okouzlujiciho muze, ktera sice nebyla financni, nebyla vsak mene hodnotna. V roce 1870, kdyz Nemci vtrhli do teto zeme, pan Sauzin ziskal dost velky pozemek na St. Estephe 1801 a dosel k zaveru, ze nevi o jine vhodnejsi osobe nez ja, ktera by mela zkonzumovat tento vzacny napoj. Mohu rici, ze toto byla jedna z nezapomenutelnych prihod, o nichz jsem hovoril. Muj pritel na me nalehal, abych se vratil do Parize, jakmile to bude mozne a vyhledal tam podporu. Velmi rad bych to udelal, ale ma prace a vyjednavani se protahovaly v dusledku vsech moznych drobnych prekazek, jimz jsem musel celit, takze tou dobou se situace zdala byt bezvychodna. Abyste si mohli udelat obrazek o nemecke dukladnosti a "zdatnosti", zminim se zde o jedne ponekud legracni prihode.

Ve vestibulu mela byt umistena zarovka a po zvoleni spravneho mista jsem naridil monterovi, aby pripojil draty. Po chvili prace dosel k zaveru, ze to musi konzultovat s inzenyrem a take to udelal. Inzenyr mel nekolik pripominek, ale nakonec souhlasil, ze lampa by mela byt umistena dva palce od mista, ktere jsem oznacil ja, nacez monter pokracoval v praci. Potom inzenyr zacal mit starosti a rekl mi, ze bychom to meli oznamit inspektoru Averdeckovi. Zavolali jsme tedy tuto dulezitou osobu, ktera zalezitost prezkoumala, prodiskutovala a rozhodla, ze lampa by mela byt umistena o dva palce zpet, coz bylo misto, jez jsem prve oznacil ja! To ale nebylo vsechno; Averdeck mi oznamil, ze o teto veci informoval vrchniho inspektora Hieronimuse a ze bych mel pockat na jeho rozhodnuti. Vrchni inspektor se vsak z duvodu nalehavych povinnosti mohl uvolnit az za nekolik dni, ale nakonec prisel a nasledovala dvouhodinova debata, po niz rozhodl posunout lampu o dva palce dopredu. Me nadeje, ze toto rozhodnuti je konecne, se rozplynuly, kdyz se vrchni inspektor ke me obratil a rekl mi, "Regierunsrath Funke je prilis puntickarsky, ze si netroufam dat prikaz k umisteni teto lampy bez jeho vyslovneho schvaleni." Byly tudiz ucineny pripravy na navstevu tohoto vyznamneho muze. Zacali jsme uklizet jiz casne rano a kdyz Funke prisel se svoji druzinou, byl slavnostne prijat. Po dvou hodinach rozmysleni nahle zvolal, "Uz musim jit!", ukazal rukou na misto na strope a naridil mi umistit lampu tam. Bylo to presne ono misto, ktere jsem puvodne vybral ja! Tak to slo den za dnem s ruznymi obmenami, ale byl jsem rozhodnut vytrvat za kazdou cenu a nakonec bylo me usili odmeneno.

Na jare 1884 byly vsechny nesrovnalosti vyreseny, zarizeni oficialne predano a ja se vratil do Parize v radostnem ocekavani. Jeden z uredniku mi slibil stedrou odmenu v pripade uspechu, rovnez budou vzaty v uvahu zlepseni, ktera jsem provedl u jejich dynam a doufal jsem, ze dostanu znacnou sumu. Jednal jsem se tremi uredniky, ktere pro jednoduchost oznacim jako A, B a C. Kdyz jsem se obratil na A, rekl mi, ze by mel rozhodnout B. Tento gentleman zastaval nazor, ze o tom muze rozhodnout jedine C a ten si byl zcela jisty, ze rozhodovaci pravomoc ma jedine A. Po nekolika marnych kolech mi bylo jasne, ze mou odmenou je hrad ve Spanelsku.

Me totalni selhani sehnat kapital na vyvoj bylo dalsim zklamanim a kdyz me pan Batchellor nabadal, abych odesel do Ameriky s perspektivou prekonstruovani Edisonovych stroju, rozhodl jsem se zkusit stesti v Zemi neomezenych moznosti. Ale svoji prilezitost jsem temer promarnil. Prodal jsem svuj skromny majetek, zabezpecil byt a nachazel jsem se na nadrazi, kdyz jsem videl, jak vlak odjizdi ze stanice. V tu chvili jsem zjistil, ze me penize a listky jsou pryc. Co delat, bylo otazkou. Herkules mel spoustu casu na rozmysleni, ale ja se musel rozhodovat, kdyz jsem bezel podle vlaku s rozporuplnymi pocity pulzujicimi v mem mozku jako oscilace kondenzatoru. Odhodlani a obratnost mi pomohly ziskat trochu casu a nakonec se mi podarilo nalodit se na lod do New Yorku se zbytkem svych svrsku, nekolika basnemi a clanky, ktere jsem napsal a s balickem vypoctu, tykajicich se reseni nekolika neresitelnych integralu a meho letajiciho stroje. Behem plavby jsem vetsinu casu sedel na zadi lodi a cekal na prilezitost zachranit nekoho z vodniho hrobu bez nejmensiho pomysleni na nebezpeci. Pozdeji, kdyz jsem vstrebal urcitou davku americkeho smyslu pro prakticnost, jsem se chvel a zasnul pri vzpomince na svou posetilost. Setkani s Edisonem bylo pamatnou udalosti v mem zivote. Byl jsem ohromen timto podivuhodnym muzem, ktery bez podpory v zacatcich a vedeckeho vzdelani tak mnoho dokazal. Ja studoval tucet jazyku, prehrabaval se v literature a umeni a stravil sva nejlepsi leta v knihovnach ctenim vsech druhu knih, jez se mi dostaly do rukou, od Newtonovy "Principie", az po romany Paula de Kocka, a mel jsem pocit, ze jsem vetsinu casu promarnil. Ale zanedlouho jsem poznal, ze to byla nejlepsi vec, kterou jsem mohl udelat. Behem nekolika tydnu jsem ziskal Edisonovu duveru, a bylo to prave diky memu vzdelani.

Zaoceansky parnik Oregon, v te dobe nejrychlejsi parnik, mel oba osvetlovaci stroje porouchane a diky tomu byl odjezd lodi opozden. Protoze nadstavba byla postavena az po jejich instalaci, bylo nemozne je vymontovat z podpalubi. Potize byly vazne a Edison byl velmi znepokojen. Vecer jsem vzal nezbytne nastroje a sel na palubu plavidla, kde jsem zustal pres noc. Dynama byla ve spatnem stavu, mela nekolik zkratu a preruseni obvodu, ale s pomoci posadky se mi podarilo je opravit. V pet hodin rano, kdyz jsem sel po Pate Avenue smerem k dilne, jsem potkal Edisona s Batchellorem a nekolika dalsimi, kteri se vraceli domu si odpocinout. "Zde je nas Parizan potloukajici se po noci," rekl. Kdyz jsem mu rekl, ze prichazim z Oregonu a ze jsem opravil oba stroje, mlcky se na me podival a sel dal bez jedineho slova. Ale kdyz poodesli kousek dal, zaslechl jsem jeho poznamku, "Batchellore, je to dobry chlapik." A od te doby jsem mel uplnou svobodu v organizovani sve prace. Temer po cely rok byla ma pracovni doba od 10:30 dopoledne do 5 hodin pristiho rana bez denni prestavky. Edison mi rekl, "Mel jsem hodne pracovitych pomocniku, ale takoveho jako jsi ty, jsem tu jeste nemel." Behem tohoto obdobi jsem zkonstruoval dvacet ctyri ruznych typu standardnich stroju s kratkymi jadry a jednotnym vzorem, ktere nahradily ty stare. Spravce mi slibil padesat tisic dolaru za dokonceni tohoto ukolu, ale ukazalo se, ze to byl kanadsky zertik. To mi zpusobilo bolestivy sok a na sve misto jsem rezignoval.

Bezprostredne potom se na me obratili nejaci lide s navrhem na vytvoreni spolecnosti na obloukove lampy pod mym jmenem, s nimz jsem souhlasil. Zde jsem mel konecne prilezitost vyvinou motor, ale kdyz jsem toto tema nadhodil svym novym spolecnikum, rekli, "Ne, my chceme obloukovou lampu. Nas nezajima vas stridavy proud." V roce 1886 byl muj osvetlovaci system, zalozeny na obloukovych lampach, zdokonalen a prizpusoben pro osvetleni tovaren a poulicni osvetleni a byl jsem volny, ale bez jineho vlastnictvi nez prekrasne vyryteho balicku akcii hypoteticke hodnoty. Potom nasledovalo obdobi boje v novem prostredi, pro nez jsem nebyl pripraven, ale nakonec jsem se dockal odmeny a v dubnu 1887 byla zalozena spolecnost TESLA Electric Co. skytajici laborator a zarizeni. Motory, ktere jsem tam postavil, byly presne takove, jake byly v mych predstavach. Nepokousel jsem se vylepsovat jejich konstrukci, ale pouze jsem reprodukoval obrazky, ktere se objevovaly v mych vizich a pracovaly vzdy tak, jak jsem ocekaval.

Na zacatku roku 1888 byla uzavrena dohoda se spolecnosti Westinghouse na vyrobu siroke skaly motoru. Ale jeste musely byt prekonany velke problemy. Muj system byl zalozen na pouziti proudu o nizke frekvenci a odbornici z Westinghouse schvalili 133 cyklu za sekundu s cilem zajisteni vyhodnejsi transformace. Nechteli opustit sve standardni formy pristroju a me usili se muselo soustredit na prizpusobeni meho motoru temto podminkam. Dalsi nezbytnosti bylo vyrobit motor schopny efektivne bezet na teto frekvenci se dvema privodnimi draty, coz nebylo snadne docilit.

Na konci roku 1889 mych sluzeb v Pittsburghu nebylo jiz treba, a tak jsem se vratil do New Yorku a pokracoval v experimentalni praci na Grand Street, kde jsem ihned zacal konstruovat vysokofrekvencni stroje. Konstrukcni problemy na tomto neprobadanem poli byly nebyvale a zcela mimoradne a byly spojeny s mnoha tezkostmi. Zavrhnul jsem indukcni typ, obavaje se, ze bych nemusel ziskat vlny presne sinusoveho prubehu, ktery byl tak dulezity pro rezonancni cinnost. Diky tomu jsem si usetril spoustu laboratorni prace. Dalsim odrazujicim rysem vysokofrekvencniho alternatoru se jevila byt promenliva rychlost otaceni, coz znacne limitovalo jeho pouzitelnost. Jiz drive jsem si pri demonstracich pred American Institute of Electric Engineers vsiml, ze se nekolikrat ztratilo vyladeni a bylo nutne je znovu nastavit, a dosud nebylo vynalezeno zarizeni, ktere jsem vynalezl dlouho potom, cili prostredek pro rizeni otacek stroju tohoto druhu do takove miry, ze se zmeni o malou cast jedne otacky pri extremnim rozsahu zateze. Take z mnoha dalsich duvodu se zdalo byt zadouci vynalezt jednodussi zarizeni na vyrobu elektrickych oscilaci.

V roce 1856 lord Kelvin predlozil teorii vybijeni kondenzatoru, ale dosud nebyla vytvorena prakticka aplikace tohoto duleziteho poznani. Videl jsem, jake jsou zde moznosti a pristoupil k vyvoji indukcniho pristroje na tomto principu. Muj pokrok byl tak rychly, ze jsem jiz na sve prednasce v roce 1891 mohl ukazat civku davajici jiskry dlouhe pet palcu. Pri teto prilezitosti jsem pritomnym inzenyrum na rovinu rekl o nedostatcich spojenych s transformaci pomoci teto nove metody, zejmena o ztratach v jiskristi. Nasledny vyzkum ukazal, ze je lhostejne, jake medium je pouzito - at to byl vzduch, vodik, pary rtuti, olej nebo proud elektronu, ucinnost byla vzdy stejna. Tento zakon je velmi podobny zakonu, jimz se ridi premena mechanicke energie. Muzeme upustit zavazi z urcite vysky kolmo dolu, nebo jej prenest do nizsi urovne po jakkoli zakrivene draze, je to nevyznamne, pokud jde o mnozstvi prace. Nastesti vsak tato stinna stranka neni fatalni, protoze pri spravne dimenzovane rezonanci je dosazitelna ucinnost obvodu 85 procent. Od doby meho casneho oznameni tohoto vynalezu vesel tento v univerzalni uzivani v mnoha odvetvich, ale ceka jej jeste vetsi budoucnost.

Kdyz jsem v roce 1900 docilil mocne vyboje o delce 1000 stop a jiskrici proud kolem zemekoule, vzpomnel jsem si na prvni nepatrne jiskry, jez jsem pozoroval ve sve laboratori na Grand Street a citil jsem vzruseni podobne tomu, kdyz jsem objevil rotacni magneticke pole.

 

 

Kapitola 5

 

Kdyz se ohlizim zpet na udalosti meho minuleho zivota, uvedomuji si, jak jemne jsou vlivy, ktere formuji nase osudy. Jako ilustrace muze poslouzit prihoda z meho mladi. Jednoho zimniho dne jsem se spolecne s nekolika dalsimi chlapci vydal na turu na strmou horu. Snih byl hluboky a teply jizni vitr jej cinil vhodnym pro nase ucely. Bavili jsme se hazenim snehovych kouli, ktere se kutalely dolu po svahu, pritom na sebe nabalovaly dalsi snih a my soutezili, komu se vytvori vetsi koule. Nahle jsme videli kouli, ktera zacala nadmerne rust, nabyla obrovskych rozmeru, az byla velika jako dum a hnala se hrmotne do udoli s takovou silou, ze se trasla zem. Dival jsem se na ni jako ocarovany a nechapal jsem, co se stalo. Nekolik tydnu jsem mel pred ocima tuto lavinu a zasnul jsem, jak je mozne, ze neco tak maleho muze narust do takovych nesmirnych rozmeru.

Od te doby me vzdy fascinovalo zvetseni slabych vlivu, a kdyz jsem o radu let pozdeji zacal studovat mechanickou a elektrickou rezonanci, byl jsem tim zaujat od sameho zacatku. Nebyt tohoto mocneho dojmu, spokojil bych se mozna s malymi jiskrami, ktere jsem ziskal se svou civkou a nikdy bych nevyvinul svuj nejlepsi vynalez.

Mnoho technicky vzdelanych muzu, velice schopnych ve svych specialnich oborech, ale ovladanych pedantskym duchem a kratkozrakych, prohlasuje, ze krome indukcniho motoru jsem dal svetu velmi malo vynalezu pro prakticke pouziti. To je vsak tragicka chyba. Nova myslenka nesmi byt posuzovana z hlediska okamzitych vysledku. Muj stridavy system prenosu elektricke energie prisel v psychologicky moment jako dlouho ocekavana odpoved na palcive otazky prumyslu a ackoli musel byt prekonan znacny odpor a usmireny - jako obvykle - protichudne zajmy, komercni vyuziti na sebe nedalo dlouho cekat. Nyni tuto situaci porovnejme napriklad s moji turbinou. Clovek by si myslel, ze tak jednoduchy a krasny vynalez, majici mnoho rysu idealniho motoru, by mel byt okamzite prijat a bezpochyby by za podobnych podminek takto prijat byl. Ale ocekavany prinos rotacniho pole neucinil stavajici stroje bezcennymi; naopak, stalo se pridanou hodnotou. System se nabidl do novych oboru podnikani, stejne jako pro zlepseni starych. Pripad me turbiny je zcela rozdilny. Je to radikalni obrat v tom smyslu, ze jeji uspech by znamenal opusteni zastaralych typu motoru, na jejichz vyvoj byly vynalozeny miliardy dolaru. Za takovych okolnosti musi byt pokrok pomaly a mozna nejvetsi prekazky tvori predpojate nazory, vytvorene v myslich odborniku z rad organizovane opozice.

Hned den pote, co jsem mel tuto sklicujici zkusenost, jsem potkal sveho pritele a byvaleho asistenta, Charlese F. Scotta, nyni profesora elektrickeho inzenyrstvi na Yale. Dlouho jsem jej nevidel a byl jsem rad, ze mam prilezitost si trochu popovidat v me kancelari. Nase konverzace prirozene presla na moji turbinu a ja se rozpalil do bela. "Scotte," zvolal jsem, unesen vizi nadherne budoucnosti, "Moje turbina posle vsechny tepelne motory na svete do srotu." Scott si rukou mnul bradu a premyslive se podival stranou, jako kdyby delal nejakou kalkulaci. "To bude ale poradna hromada srotu," rekl a odesel bez jedineho slova.

Tento a dalsi me vynalezy vsak nebyly nicim jinym nez kroky vpred urcitym smerem. Pri jejich vyvijeni jsem jednoduse nasledoval vrozeny instinkt vylepsovat soucasna zarizeni bez nejakeho zvlastniho premysleni o nasich nalehavych potrebach. "Zesilovaci vysilac" byl produktem prace nekolika let, jejimz hlavnim cilem bylo reseni problemu, jez jsou pro lidstvo nekonecne dulezitejsi nez pouhy prumyslovy rozvoj.

Pokud mi dobre slouzi pamet, bylo to v listopadu 1890, kdy jsem provedl laboratorni experiment, ktery byl jeden z nejobycejnejsich a nejvelkolepejsich, ktere kdy byly zaznamenany v analech vedy. Pri zkoumani chovani proudu o vysoke frekvenci jsem nabyl presvedceni, ze elektricke pole dostatecne intenzity muze byt vyrobeno v mistnosti k rozsviceni bezelektrodovych vakuovych trubic. Proto byl postaven transformator k overeni teto teorie a prvni pokus byl prekvapive uspesny. Je obtizne hodnotit, co tento neznamy fenomen v te dobe znamenal. Dychtime po novych senzacich, ale brzy se k nim staneme lhostejnymi. Vcerejsi zazraky jsou dnes bezne jevy. Kdyz byly me trubice poprve verejne predvedeny, setkaly se s uzasem, ktery se neda popsat. Ze vsech casti sveta jsem dostaval nalehava pozvani a radu poct a dalsich lichotivych nabidek, jez jsem vsechny odmital. Ale v roce 1892 jsem dostal neodolatelnou nabidku a odjel do Londyna, kde jsem prednasel pred instituci Elektrickych inzenyru.

Mym zamerem bylo hned potom odjet do Parize, abych vyhovel podobnym pozadavkum, ale Sir James Dewar trval na mem vystoupeni pred Royal Institution. Byl jsem muzem pevnych rozhodnuti, ale v tomto pripade jsem snadno podlehl padnym argumentum tohoto velkeho Skota. Strcil me do kresla a nalil mi pul sklenice bajecne hnede tekutiny, ktera jiskrila vsemi barvami duhy a chutnala jako nektar. "Nyni," rekl, "sedite ve Faradayove kresle a ve sklenici mate whisky, kterou rad pil." (Coz me prilis nezajimalo, protoze jsem zmenil nazor na silne piti.) Pristi vecer jsem mel demonstraci pred Royal Institution, po jejimz skonceni Lord Rayleigh oslovil publikum a jeho uslechtila slova byla mym prvnim zadostiucinenim za me usili. Prchal jsem z Londyna a pozdeji z Parize, abych unikl prizni, jez mi byla prokazovana, a odejel jsem domu, kde jsem prozil nejbolestivejsi utrpeni a nemoc.

Po navraceni zdravi jsem zacal spradat plany na znovuzahajeni prace v Americe. Do te doby jsem si neuvedomoval, ze vlastnim zvlastni dar objevovat, ale Lord Rayleigh, ktereho jsem vzdy povazoval za idealniho muze vedy, to rekl a jestlize to byla pravda, citil jsem, ze bych se mel soustredit na nejakou velkou myslenku.

V te dobe, jako jiz mnohokrat v minulosti, se me myslenky vratily k tomu, co me ucila ma matka. Dar dusevni sily pochazi od Boha, Bozske Bytosti, a jestlize svou mysl soustredime na tuto pravdu, dostaneme se do souzneni s touto velikou moci. Ma matka me ucila hledat vsechnu pravdu v Bibli; venoval jsem tedy nekolik pristich mesicu studiu tohoto dila.

Jednoho dne, kdyz jsem se potuloval po horach, jsem hledal ukryt pred prichazejici bourkou. Na obloze visely tezke mraky, ale dest jeste neprichazel, avsak potom se nahle zablesklo a okamzite nasledovaly privaly vody. Tento jev me prinutil k zamysleni. Bylo zjevne, ze oba tyto fenomeny maji vzajemnou souvislost jako pricina a nasledek a trochu premysleni me privedlo k zaveru, ze elektricka energie zahrnuta v destovych srazkach byla bezvyznamna a funkce blesku byla mnohem pravdepodobneji citlivym spoustecem. Zde byla obrovska moznost uspechu. Kdybychom mohli vyrobit elektricke efekty pozadovane kvality, mohli bychom zmenit celou planetu a s ni i podminky k zivotu. Slunce vypari vodu z oceanu a vitr ji odnese do vzdalenych oblasti, kde zustane ve stavu krehke rovnovahy. Kdybychom meli moc ji zrusit, kdykoli by se nam zachtelo, mohl by byt proud zivotodarne vlahy podle prani rizen. Mohli bychom zavlazit neplodne pouste, vytvaret jezera a reky a poskytovat hnaci silu v neomezenem mnozstvi. To by byla nejefektivnejsi cesta, jak zaprahnout slunce do sluzeb cloveka. Spotreba by zavisela na nasi schopnosti vyvinout elektricke sily, ktere by spustily sily prirody.

Zdal se to byt beznadejny podnik, ale uminil jsem si pokusit se o to hned po mem navratu do Spojenych Statu v lete roku 1982, po kratke navsteve mych pratel ve Watfordu, Anglie, zacala prace, ktera me stale vice pritahovala, protoze stejnych prostredku bylo treba pro uspesny prenos energie bez dratu.

V te dobe jsem provedl dalsi peclive studium Bible a objevil jsem klic v knize Zjeveni. Prvni potesitelny vysledek jsem ziskal na jare nasledujiciho roku, kdy jsem dosahl napeti okolo 100 milionu voltu se svoji kuzelovitou civkou. Velikost napeti jsem odhadl z velikosti blesku. Od te doby jsem cinil neustale pokroky az do zniceni me laboratore ohnem v roce 1895, o cem se muzete docist v clanku T.C. Martina, ktery se objevil v dubnovem cisle Century Magazine. Tato pohroma me postihla v mnoha smerech a vetsinu roku jsem musel venovat planovani a rekonstrukci. Avsak jakmile mi to okolnosti dovolily, vratil jsem se ke svemu ukolu.

Ackoli jsem vedel, ze vetsi napeti lze ziskat pomoci pristroje vetsich rozmeru, instinktivne jsem tusil, ze stejneho cile lze dosahnout spravnou konstrukci pomerne maleho, kompaktniho transformatoru. Pri provadeni zkousek se sekundarem ve tvaru ploche spiraly, jak je vyobrazena v mych patentech, me prekvapila nepritomnost vyboje a bylo to nedlouho predtim, nez jsem objevil, ze to bylo zpusobeno vzajemnou pozici zavitu a jejich vzajemnym pusobenim. Tohoto poznatku jsem vyuzil a uchylil se k pouziti vysokonapetoveho vodice se zavity o znacnem prumeru, dostatecne oddelenymi, aby potlacovaly distribuovanou kapacitu, a soucasne zabranovaly nezadouci akumulaci naboje v kteremkoli bode. Aplikace tohoto principu mi dovolila dosahnout napeti vice nez 100.000.000 voltu, coz byl limit rizika nehody. Fotografie meho vysilace, postaveneho v me laboratori na Houston Street, byla publikovana v Electrical Review z listopadu 1898.

Abych mohl v tomto smeru dale pokrocit, musel jsem jit do otevreneho terenu, a na jare 1899, kdy jsem byl plne pripraven na vztyceni bezdratove aparatury, jsem odesel do Colorada, kde jsem zustal dele nez rok. Zde jsem provedl dalsi vylepseni a upresneni, ktera mi umoznila generovat proudy a napeti o libovolnem napeti, jake je mozne pozadovat. Ti, ktere to zajima, mohou najit nejake informace ohledne techto experimentu, jez jsem tam provadel, v mem clanku "The Problem of Increasing Human Energy", otistenem v Century Magazine z cervna 1900, o nemz jsem se jiz vyse zminoval.

Pokud jde o muj zesilovaci transformator, budu mluvit zcela srozumitelne, abych byl jasne pochopen. Na prvnim miste je to rezonancni transformator se sekundarem, v nemz soucasti, nabite na vysoky potencial, maji znacnou plochu a jsou v prostoru usporadany podle idealniho obalujiciho povrchu o velkem prumeru jednotlivych zavitu, ktere maji radnou vzajemnou vzdalenost, aby byla vsude na povrchu zajistena mala intenzita elektrickeho pole, aby nemohlo dojit k prurazu ani v pripade, kdy vodic je holy. Toto usporadani je vhodne pro jakoukoli frekvenci, od nekolika po mnoho tisic cyklu za sekundu a muze byt pouzito pro produkci proudu obrovske hodnoty a nizkeho napeti, nebo mensi proud a nesmirne velke elektricke napeti. Maximalni elektricke napeti je zavisle pouze na zakriveni povrchu, na nemz je nabity element situovan a jeho plose. Na zaklade svych zkusenosti jsem dosel k zaveru, ze dosazitelne napeti neni nicim omezeno; je dosazitelne jakekoli napeti. Na druhe strane, v antene lze ziskat nekolik tisic amper. Pro takovy vykon staci zarizeni o stredni velikosti. Pro vyvinuti elektromotoricke sily takove velikosti staci terminal o prumeru mene nez 90 stop, zatimco pro proud v antene od 2.000 do 4.000 amper - pri obvyklych frekvencich - nemusi byt prumer teto anteny vetsi nez 30 stop. V omezenejsim vyznamu tento bezdratovy vysilac je jednim z tech zarizeni, v nichz vysilani Hertzovych vln je ve zcela zanedbatelnem mnozstvi v porovnani s celkovou energii. Za teto podminky je tlumici faktor extremne maly a ve zvysene kapacite je ulozen enormne velky naboj. Takovy obvod muze potom byt vybuzen impulsy jakehokoli druhu, dokonce o nizke frekvenci a bude davat sinusove a spojite oscilace jako alternator. Vezmeme-li v uvahu nejuzsi vyznam terminu, je to rezonancni transformator, vlastnici tyto kvality, ktery je dimenzovan, aby byl vhodny pro zemekouli a jeji elektricke konstanty a vlastnosti, v dusledku cehoz se konstrukce pri bezdratovem prenosu energie stava vysoce ucinnou a efektivni. Vzdalenost je potom ABSOLUTNE ELIMINOVANA, PROTOZE NEDOCHAZI K ZESLABOVANI INTENZITY prenasenych impulsu. Je dokonce mozne je se vzdalenosti od vysilace zvetsovat podle exaktniho matematickeho zakona. Tento vynalez byl jednim z rady vynalezu, zahrnutych do meho "Svetoveho systemu" bezdratoveho prenosu, do jehoz komercionalizace jsem se pustil po svem navratu do New Yorku v roce 1900.

Pro bezprostredni ucely meho podnikani jsem v te dobe jasne nacrtl technickou zpravu, z niz cituji, "Svetovy system je vysledkem kombinace nekolika puvodnich objevu, ucinenych vynalezcem v prubehu dlouhotrvajiciho vyzkumu a experimentovani. Umoznuje nejen okamzity a presny prenos signalu jakehokoli druhu, zprav nebo znaku, do vsech casti sveta, ale take propojeni existujicich telegrafnich, telefonnich a dalsich signalnich stanic bez jakychkoli zmen v jejich soucasnem vybaveni. Temito prostredky, napriklad, zdejsi telefonni ucastnik muze zavolat a mluvit s kterymkoli telefonnim ucastnikem na Zemi. Laciny prijimac, ne vetsi nez hodinky, jej bude schopen kdekoli zachytit, na zemi nebo na mori, prenasenou rec nebo hudbu hranou na nejakem jinem miste, at je jakkoli vzdalene."

Tyto priklady jsou citovany pouze z toho duvodu, aby ctenari daly predstavu o moznostech tohoto vyznamneho vedeckeho pokroku, ktery rusi vzdalenosti, a cini tento dokonaly prirodni vodic, Zemi, dostupnym pro bezpocet ucelu, jez lidsky genius vynalezl pro prenos pomoci vodicu. Jednim z dalekosahlych vysledku tohoto systemu je, ze jakekoli zarizeni, ktere je provozovano prostrednictvim jednoho nebo vice vodicu (pochopitelne na omezenou vzdalenost), muze byt taktez pohaneno bez umelych vodicu a se stejnou snadnosti a presnosti na vzdalenosti, ktere jsou omezeny pouze fyzickymi rozmery zemekoule. Tato idealni metoda prenosu otevre nejen nova pole pro komercni vyuziti, ale take rozsiri moznosti starsich metod. Svetovy system je zalozen na aplikacich nasledujicich vynalezu a objevu:

1) Tesluv transformator: Tento pristroj je v produkci elektrickych vibraci tak revolucni, jako strelny prach ve valecnictvi. Vynalezce pomoci tohoto zarizeni generoval proudy mnohokrat silnejsi nez byly kdy vyrobeny obvyklymi zpusoby a elektricke vyboje o delce vice nez sto stop.

2) Zesilovaci vysilac: Toto je Tesluv nejlepsi vynalez, zvlastni transformator specialne prizpusobeny k vybuzeni zeme, ktery vysila elektrickou energii. Pomoci tohoto podivuhodneho pristroje jiz zpusobil elektricke napeti vetsi nez je pritomno pri atmosferickem blesku a prenaseny proud dostatecny pro osvetleni vice nez dvou set zarovek kolem zeme.

3) Tesluv bezdratovy system: Tento system se sklada z nekolika vynalezu a je jedinym znamym prostredkem pro ekonomicky dalkovy prenos elektricke energie bez dratu. Peclive testy a mereni ve spojeni s experimentalnim stanovistem o vysoke aktivite, zrizenym vynalezcem v Coloradu, demonstrovaly, ze energie v jakemkoli pozadovanem mnozstvi muze byt dopravovana pres celou zemekouli, pokud to bude nutne, se ztratami, jez neprekroci nekolik procent.

4) Technika individualizace: Tento vynalez spociva na jednoduchem ladeni. To umoznuje prenos signalu nebo zprav absolutne tajne a exkluzivne jak v aktivnim, tak v pasivnim aspektu, to jest nezasahuje do jinych komunikaci, ani do neho nelze zasahovat. Kazdy signal je jako individualni a nezpochybnitelna identita a skutecne prakticky neni omezen pocet stanic nebo pristroju, ktere mohou soucasne pracovat bez nejmensiho vzajemneho ruseni.

5) Terestricke stacionarni vlny: Tento znamenity objev, popularne receno, znamena, ze Zeme reaguje na elektricke vibrace urcitych parametru, podobne jako reaguje ladicka na zvukove vlny o urcitem kmitoctu. Pro tyto zvlastni elektricke vibrace, schopne mocne vybudit zemekouli, lze najit mnoha dulezita uplatneni komercni a v mnoha dalsich ohledech. Prvni elektrarnu "Svetoveho systemu" je mozne spustit behem deviti mesicu. S touto elektrarnou bude mozne dosahnout vykonu az deset milionu konskych sil a je konstruovana, aby mohla slouzit pro mnoho technickych vymozenosti, bez velkych financnich naroku. Mezi ne patri:

1) Vzajemne propojeni existujicich telegrafnich ustreden nebo uradu po celem svete;

2) zrizeni tajne a nerusitelne vladni telegrafni sluzby;

3) Vzajemne propojeni vsech soucasnych telefonnich ustreden nebo uradu po cele zemekouli;

4) univerzalni distribuce zakladnich zprav telegrafem nebo telefonem, ve spojeni s tiskem;

5) zrizeni svetoveho systemu prenosu zprav pro soukrome pouziti;

6) vzajemne propojeni a spolecna cinnost vsech burzovnich telegrafu sveta;

7) zrizeni svetoveho systemu distribuce hudby atd.;

8) univerzalni registrace casu pomoci levnych hodin, ukazujicich cas s astronomickou presnosti, ktere by nevyzadovaly zadnou pozornost;

9) svetovy prenos tistenych nebo psanych znaku, dopisu, seku, atd.;

10) zrizeni univerzalni namorni sluzby, umoznujici navigatorum na vsech lodich presne kormidlovat bez kompasu, urcit presnou polohu a cas, zabranovat kolizim a katastrofam, atd.;

11) zavedeni systemu svetoveho tisku na zemi i na mori;

12) svetova reprodukce fotografickych obrazku a vsech druhu kreseb nebo zaznamu..."

 

Take jsem navrhnul udelat demonstraci bezdratoveho prenosu energie maleho rozsahu, ale dostatecneho pro prakticke vyuziti. Take jsem predlozil dalsi nesrovnatelne dulezitejsi aplikace mych objevu, ktere budou odhaleny nekdy v budoucnosti. Na Long Islandu bylo postaveno zarizeni s vezi o vysce 187 stop, ktere melo kulovity terminal o prumeru 68 stop. Tyto rozmery byly dostatecne pro prenos jakehokoli mnozstvi energie. Puvodne bylo pouzivano pro 200 az 300 kW, ale mel jsem v umyslu pozdeji vysilat nekolik tisic konskych sil. Vysilac byl schopen vysilat vlny o zvlastnich charakteristikach a vymyslel jsem jedinecnou metodu telefonicke kontroly jakehokoli mnozstvi energie. Vez byla znicena pred dvema lety (1917), ale me projekty jsou dale vyvijeny a dalsi z nich, v nekterych smerech vylepseny, bude realizovan.

Pri teto prilezitosti bych chtel odporovat siroce obihajici zprave, ze tato konstrukce byla zborena vladou, ktera v dusledku valecnych podminek mohla vytvorit predsudek v myslich tech, kteri mozna nevedi, ze dokumenty, ktere svedci o tom, ze pred triceti lety mi bylo udeleno americke obcanstvi, jsou bezpecne ulozeny, zatimco me rady, diplomy, akademicke hodnosti, zlate medaile a dalsi vyznamenani jsou jiz nekde na smetisti. Kdyby se tato zprava zakladala na pravde, dostal bych velkou sumu penez, kterou bych utratil na stavbu veze. Naopak, v zajmu vlady bylo ji zachovat zvlaste proto, ze by umoznovala, abych se zminil alespon o jedine mozne aplikaci, lokalizovat ponorky v kterekoli casti sveta. Moje zarizeni, sluzby a vsechny me vynalezy byly vzdy k dispozici vladnim urednikum a dokonce po vypuknuti konfliktu v Evrope jsem pracoval na nekolika vynalezech, ktere se tykaly letecke navigace, pohonu lodi a bezdratovemu prenosu, coz ma velkou dulezitost pro vlast. Ti, kteri jsou dobre informovani, vedi, ze me myslenky zpusobily revoluci v prumyslu Spojenych statu a nejsem si vedom, ze by zil dalsi vynalezce, ktery by v tomto ohledu byl tak uspesny jako ja - zvlaste pokud jde o pouziti jeho vynalezu ve valce.

Drive jsem se zdrzel vyjadreni se k teto veci, protoze mi pripadalo nevhodne zabyvat se osobnimi zalezitostmi, zatimco cely svet byl hroznych strastech. Dale dodavam, vzhledem k ruznym povestem, ktere me dostihly, ze pan J. Pierpont Morgan nemel se mnou zadne obchodni zamery, ale jeho pomoc se nesla ve stejnem duchu, jako pomahal ostatnim prukopnikum. Dostal jsem od neho stedry slib a bylo by ode mne nerozumne ocekavat vice. Velice si vazil mych znalosti a podal mi dukazy o sve uplne duvere v me schopnosti dosahnout toho, co jsem si predsevzal. Nejsem ochoten se poddat nekterym uzkoprsym a zarlivym jedincum, kteri chteji marit me usili. Tito lide nejsou pro me nicim jinym nez mikrobi zakerne choroby. Muj projekt byl odlozen prirodnimi zakony. Svet na nej nebyl pripraven. Prilis predbehl svou dobu, ale stejne zakony nakonec umozni jeho triumfalni uspech.

 

 

Kapitola 6

 

Zadna vec, ktere jsem se kdy venoval, nevyzadovala takovou koncentraci mysli a nenamahala do tak nebezpecneho stupne nejjemnejsi vlakna meho mozku, jako system, jehoz zakladem je zesilovaci vysilac. Vrhnul jsem celou silu a intenzitu sveho mladi do objevovani rotacniho magnetickeho pole, ale tato rana prace mela odlisny charakter. Ackoli byla extremne namahava, nevyzadovala tak pronikavou a vycerpavajici schopnost usudku, jako reseni mnoha problemu bezdratoveho prenosu.

Navzdory me vyjimecne fyzicke odolnosti v te dobe, pretezovane nervy nakonec vypovedely poslusnost a ja utrpel uplne zhrouceni prave v dobe, kdy dokonceni dlouheho a obtizneho ukolu bylo jiz temer v dohledu. Nepochybne bych pozdeji zaplatil vetsi dan a velmi pravdepodobne by moje kariera predcasne skoncila, nebyt toho, ze me prozretelnost vybavila terapeutickym pristrojem, ktery zlepsuje me zdravi s pribyvajicimi lety a spolehlive prichazi do hry, kdyz me sily jsou u konce. Dokud jej mohu pouzivat, jsem v bezpeci pred nebezpecim z prepracovani, coz hrozi ostatnim vynalezcum, a nepotrebuji dovolenou, ktera je nezbytna pro ostatni lidi. Kdyz jsem vycerpan, jednoduse to udelam jako negr, ktery "prirozene usne, zatimco bili lide ziji v uzkosti."

Mam-li se odvazit vyslovit teorii mimo svoji sferu, telo pravdepodobne pozvolna akumuluje urcite mnozstvi nejake toxicke latky a ja upadnu do temer letargickeho stavu, ktery trva zhruba pul hodiny. Po probuzeni mam pocit, jako by se udalosti, ktere probehly bezprostredne predtim, udaly velice davno, a kdyz se pokusim pokracovat v prerusenem proudu myslenek, citim skutecnou nevolnost. Nedobrovolne je pak obratim jinym smerem a jsem prekvapen svezesti me mysli a lehkosti, s jakou prekonavam prekazky, ktere me predtim matly. Po tydnech nebo mesicich se ma vasen pro docasne opusteny vynalez vraci a ja definitivne naleznu odpovedi na vsechny tryznive otazky a bez velkeho usili. V teto souvislosti budu vypravet o jedne neobycejne zkusenosti, ktera by mohla zajimat studenty psychologie.

S mym uzemnenym vysilacem se mi podarilo vyvolat pozoruhodny jev a ja se snazil zjistit jeho skutecny vyznam pro proudy sirici se skrze zem. Zdal se to byt beznadejny podnik a vice nez rok jsem bez oddechu pracoval, ale marne. Toto dukladne studium me tak uplne pohltilo, ze jsem zapominal na vse ostatni, dokonce i na sve podkopane zdravi. Nakonec, kdyz jsem byl ve stadiu zhrouceni, priroda me obdarila letargickym spankem. Kdyz jsem znovu nabyl smysly, uvedomil jsem si se zdesenim, ze si nedokazu vybavit sceny z meho zivota krome meho detstvi. V mysli se mi vynorovaly vzpominky z meho velmi raneho detstvi. Je zvlastni, ze se v mi pred mym dusevnim zrakem vynorovaly s prekvapujici zretelnosti a plasticnosti. Noc za noci, kdyz jsem odpocival, se mi odkryvalo stale vice z meho predesleho zivota. Obraz me matky byl vzdy hlavni postavou v tomto divadle, ktere se prede mnou zvolna rozvinovalo, a ja citil stravujici touhu znovu ji videt. Tento pocit vzrostl natolik, ze jsem se rozhodl odlozit vsechnu svou praci a uspokojit svou touhu, ale zjistil jsem, ze je velmi tezke zanechat vsi prace v laboratori a ubehlo nekolik mesicu, behem nichz jsem si dokazal vybavit vsechny dojmy ze sveho minuleho zivota, do jara 1892. V nasledujicim obraze, ktery se vynoril ze zapomneni, jsem se videl v Hotelu de la Paix, jak se prave probouzim z jednoho ze svych kouzelnych snu, ktere byly zpusobeny prodlouzenou namaho meho mozku. Predstavte si bolest a uzkost, ktere jsem citil, kdyz mi hlavou problesklo, ze mi byl dorucen telegram, ktery obsahoval smutnou zpravu, ze ma matka umira. Vzpomnel jsem si, jak jsem podnikl dlouhou cestu domu bez jedine hodiny odpocinku a jak odesla po tydnech agonie.

Zvlaste bylo pozoruhodne, ze behem celeho tohoto obdobi castecne vymazane pameti jsem byl plne cinny ve vsem, co se tykalo meho vyzkumu. Mohl jsem si vybavit nejmensi detaily a nejbezvyznamnejsi pozorovani z mych experimentu a dokonce recitovat stranky textu a slozite matematicke vzorce.

Pevne verim v zakon kompenzace. Skutecne odmeny jsou vzdy umerne vynalozene praci a prinesenym obetem. To je jednim z duvodu, proc si myslim, ze je jiste, ze ze vsech mych vynalezu se jako nejdulezitejsi pro dalsi generace ukaze byt zesilovaci vysilac. K teto predpovedi me nevede pouze komercni a prumyslova revoluce, kterou jiste s sebou prinese, ale humanni dusledky mnoha vymozenosti, jez umozni. Brat v uvahu pouze uzitecnost znamena malo v porovnani s vyssim dobrodinim pro civilizaci. Stojime pred zlovestnymi problemy, jez nemohou byt vyreseny pouze zajistenim nasi hmotne existence, jakkoli by bylo hojne. Naopak, pokrok v tomto smeru je plny rizik a nebezpeci, jez nas neohrozuji mene nez nouze a stradani. Kdybychom byli s to uvolnovat energii atomu nebo nekde na zemi objevili nejaky jiny zpusob neomezeneho ziskavani levne energie, tento vysledek, misto aby se stal pozehnanim, by lidstvu mohl prinest katastrofu, diky vzrustajicim rozbrojum a anarchii, jez by vyustila v zavedeni nenavideneho totalitniho rezimu. Nejvetsi dobro prijde od technickych zdokonaleni, jez budou mit sklon k unifikaci a harmonii, a muj svetovy system je prave takovy. Temito prostredky bude moci byt lidsky hlas a obraz kdekoli reprodukovan a tovarny pohanene tisice mil od vodopadu, dodavajicich energii. Vzdusne stroje budou moci byt pohaneny kolem zemekoule bez zastavky a slunecni energie bude rizena tak, aby vytvarela jezera a reky pro ucely ziskavani energie a premenu vyprahlych pousti na urodnou zem. Jeji zavedeni pro telegraficke, telefonicke a podobne ucely automaticky odstrani staticke a jine interference, ktere v soucasne dobe znacne omezuji aplikace bezdratoveho prenosu. Toto je aktualni namet, o nemz nekolik slov nemuze byt na skodu.

Behem uplynuleho desetileti rada lidi arogantne tvrdila, ze meli uspech pri odstranovani teto zavady. Peclive jsem prozkoumal vsechna popsana zarizeni a vetsinu z nich jsem otestoval drive, nez byly zverejneny, ale zjisteni byla vesmes negativni. Nedavne oficialni prohlaseni americkeho namornictva muze mozna osalit nejakeho redaktora od novin, ktery neodhadne jejich skutecnou hodnotu. Zpravidla jsou tyto pokusy zalozeny na tak mylnych teoriich, ze kdykoli si jich vsimnu, nemohu se ubranit pocitu marnosti. Docela nedavno byl ohlasen novy objev, ktery byl s ohlusujici slavou vytrubovan do sveta, ale opet se ukazalo, ze je to pouze dalsi mydlova bublina. To mi pripomina vzrusujici prihodu, k niz doslo pred rokem, kdyz jsem provadel sve pokusy se stridavymi proudy o vysokych frekvencich.

Steve Brodie prave skocil z Brooklynskeho mostu. Tento vykon byl pak vulgarizovan napodobovateli, ale prvni zprava vzrusila New York. Na me tato zprava silne zapusobila a casto jsem hovoril o smelem rekordmanovi. Jedno horke odpoledne jsem citil potrebu osvezit se a vstoupil do jedne z triceti tisic oblibenych instituci v tomto meste, kde podavali lahodny dvanactiprocentni napoj, ktery je nyni dostupny pouze v chudych a zdevastovanych zemich Evropy. Hostu tam bylo hodne, ale ne prilis vybranych, a hovorilo se o tematu, jez me primelo pronest nedbalou poznamku, "To jsem si rikal, kdyz jsem skocil z toho mostu." Jakmile jsem pronesl tato slova, citil jsem se jako spolecnik Timothenskych z Schillerovy basne. Za okamzik nastala vrava a tucet hlasu kricelo, "To je Brodie!" Hodil jsem ctvrtak na pult a spechal ke dverim, ale dav mi byl v patach s jekotem, "Stuj, Steve!", a snazil se me zadrzet, zatimco ja se mu snazil uniknout. Ohanel jsem se kolem sebe lokty a nastesti se mi podarilo uniknout pozarnim vychodem a dostat se do laboratore, kde jsem odhodil kabat, predstiral, ze jsem tvrde pracujici kovar a rozdelaval vyhen. Ale tato opatreni se ukazala jako zbytecna, nebot jsem svym pronasledovatelum unikl. Potom po mnoho let v noci, kdy je predstavivost pustena z otezi, jsem si predstavoval, kdyz jsem sebou hodil na postel, jaky by byl muj osud, kdyby me dav byl dohonil a zjistil, ze nejsem Steve Brodie!

Inzenyr, ktery nedavno prenesl zpravu pred technickym organem o novem prostredku proti statickemu ruseni, zalozenem na "dosud neznamem prirodnim zakonu", se zda byt stejne unahleny, jako jsem ja, kdyz tvrdil, ze tyto poruchy se siri pricne, zatimco vlny z vysilace se siri podelne. To by znamenalo, ze kondenzator, jakym je zemekoule, se svym plynnym obalem, by mohl byt nabijen a vybijen zpusobem, ktery je zcela v rozporu s teorii, jez je obsazena v kazde zakladni ucebnici fyziky. Takovy predpoklad by byl povazovan za chybny dokonce i za casu Franklina, tehdy byla dobre znama totoznost mezi atmosferickou elektrinou a tou, ktera se vyrabi pomoci stroju, jez byly v te dobe jiz dostupne. Je zrejme, ze prirodni i umele poruchy se siri zemi i vzduchem naprosto stejnym zpusobem a obe zpusobuji elektromotoricke sily v horizontalnim i vertikalnim smeru. Z toho je zrejme, ze navrhovanymi metodami nemohou byt interference odstraneny. Pravda je tato: Ve vzduchu se potencial zvysuje v mire okolo padesati voltu na stopu ve vertikalnim smeru, vzhledem k tomu muze byt rozdil potencialu az dvacet, nebo dokonce ctyricet tisic voltu mezi hornim a dolnim koncem anteny. Masy nabite atmosfery jsou neustale v pohybu a predavaji elektrinu vodicum ne spojite, ale spis prerusovane, coz v citlivem telefonnim prijimaci zpusobuje monotonni sum. Cim vyssi je terminal a cim vetsi prostor obklopuje draty, tim je tento efekt zretelnejsi, ale musi byt chapano, ze je pouze lokalni a ma malo co delat se skutecnymi potizemi.

V roce 1900, kdyz jsem zdokonaloval svuj bezdratovy system, mela jedna forma pristroje ctyri anteny. Tyto byly peclive kalibrovany na stejnou frekvenci a paralelne spojeny s objektem pro prijem z kterehokoli smeru. Kdyz jsem chtel zjistit puvod prenaseneho impulsu, byl kazdy diagonalne umisteny par zapojen do serie s primarni civkou, napajejici obvod detektoru. V prvnim pripade byl zvuk v telefonu hlasity; v druhem pripade ustal, jak jsem ocekaval - tyto dve anteny se vzajemne neutralizovaly, ale v obou pripadech se manifestovala staticka elektrina a ja musel vymyslet zvlastni preventivni opatreni, zalozene na odlisnych principech. Vyuzitim prijimacu, pripojenych ve dvou bodech na zem, jak jsem navrhoval pred mnoha lety, tyto potize s nabitym vzduchem, jez jsou velmi vazne u konstrukci, ktere se nyni stavi, ustaly a krome toho nachylnost k interferencim vsech druhu se snizila zhruba na polovinu z duvodu smeroveho charakteru obvodu. Toto bylo zcela evidentni, ale mnohym jednoduchym "bezdratovym" lidem, jejichz zkusenost se omezovala na pristroje, jez mohou byt zdokonalovany sekerou, to pripadalo jako zjeveni. Kdyby to bylo snadne zbavit se statickych poruch pomoci takovych saskovin, bylo by mozne se jich zbavit prijimanim bez anteny. Podle tohoto nazoru by drat zapichnuty do zeme mel byt absolutne imunni, ve skutecnosti je vsak citlivejsi na vnejsi impulsy nez drat umisteny vertikalne ve vzduchu. Po pravde receno, bylo dosazeno mirneho pokroku, ale ne nasledkem pouziti urcite metody nebo pristroje. Byl dosazen jednoduse pouzitim ohromnych konstrukci, ktere jsou dost spatne pro vysilani, ale naprosto nevhodne pro prijem, a zavedenim vhodnejsich prijimacu. Jak jsem jiz rekl predtim, abychom se zbavili techto potizi, musi byt provedena radikalni zmena v systemu a cim driv se to udela, tim lepe.

Bylo by skutecne katastrofalni, kdyby v soucasne dobe, kdy technika je ve svych pocatcich a prevazna vetsina, nevyjimaje dokonce ani odborniky, nema ani poneti o jeho nekonecnych moznostech, byl prijat zakon zajistujici monopol vlade. Toto pred nekolika tydny navrhnul ministr Daniels a neni pochyb o tom, ze vyznamni urednici se s jeho zadosti obrati na Senat a Dum reprezentantu s uprimnym presvedcenim. Ale celosvetove dukazy neomylne ukazuji, ze nejlepsi vysledky jsou vzdy dosazeny ve zdrave komercni soutezi. Existuji vsak vyjimecne duvody, proc by bezdratovemu prenosu mela byt dana vrcholna svoboda rozvoje. V prvni rade nabizi vyhlidky nezmeritelne vetsi a zivotne dulezitejsi pro zlepseni lidskeho zivota nez kterykoli jiny vynalez nebo objev v historii cloveka. Dale musi byt pochopeno, ze tato uzasna technika byla zcela vytvorena zde a muze byt nazyvana "americkou" vetsim pravem nez telefon, zarovka nebo letadlo.

Agenti podnikatelskeho tisku a burzovni makleri byli tak uspesni v sireni dezinformaci, ze dokonce tak vynikajici periodikum, jako je Scientific American, poskytuje hlavni kredit cizi zemi. Ovsem, Nemci nam dali Hertzovy vlny a rusti, anglicti, francouzsti a italsti odbornici je rychle pouzivaji pro signalni ucely. Byla to zrejma aplikace noveho cinitele, ktera byla uskutecnena pomoci stare klasicke a nevylepsene indukcni civky, stezi cokoli vic nez dalsi druh heliografie. Radius prenosu byl velice omezeny, vysledky byly velice slabe a Hertzovy oscilace, jako prostredek predavani zprav, mohl byt s vyhodou nahrazen zvukovymi vlnami, ktere jsem obhajoval v roce 1891. Navic, vsechny tyto pokusy byly cineny tri roky po objeveni zakladnich principu bezdratoveho systemu, ktery je dnes obecne pouzivan, a jehoz ucinne nastroje byly jasne popsany a vyvinuty v Americe.

Po techto hertzovskych zarizenich a metodach nezustavaji dnes zadne stopy. Postupovali jsme naprosto opacnym smerem a to, co bylo vytvoreno, je produktem mozku a usili obcanu teto zeme. Zivotne dulezite patenty vyprsely a prilezitost je otevrena pro vsechny. Hlavni argument ministra je zalozen na interferenci. Podle jeho tvrzeni, jez prinesl 29. cervence New York Herald, signaly z vykonneho vysilace mohou byt zachyceny v kazde vesnici na svete. Z hlediska tohoto faktu, ktery byl demonstrovan pri mych experimentech v roce 1900, by restrikce ve Spojenych statech byly malo ucinne.

Pri teto prilezitosti bych se rad zminil, ze nedavno me navstivil podivne vyhlizejici pan ktery me zadal o pomoc pri stavbe svetoveho vysilace v jedne vzdalene zemi. "Nemame penize," rekl, "ale mame spousty zlata a dame vam ho stedre." Rekl jsem mu, ze nejdrive bych rad vedel, co bude s mymi vynalezy v Americe a tim nas rozhovor skoncil. Ale jsem presvedcen, ze v zakulisi pracuji jiste temne sily, a s postupem casu bude udrzovani komunikace stale obtiznejsi. Jedinym lekem je system odolny proti preruseni. Byl dokoncen, existuje a vsechno, co je treba, je uvest jej do provozu.

V myslich lidi je dosud ziva vzpominka na hroznou valku a mozna nejvetsi dulezitost bude mit zesilovaci vysilac jako stroj pro utok a obranu, zvlaste ve spojeni s TELEAUTOMATIKOU. Tento vynalez je logickym vysledkem pozorovani, jez zacala v mych chlapeckych letech a pokracovala po cely muj zivot. Kdyz byly publikovany prvni vysledky, Electrical Review v uvodniku tvrdil, ze se stane jednim z "nejmocnejsich faktoru v pokroku civilizace a lidstva." Jiz neni daleko doba, kdy tato predpoved bude vyplnena. V letech 1898 a 1900 jsem tento vynalez nabidl vlade a mohl by byt prijat, kdybych byl jednim z tech, kteri se stali soucasti Alexandrova stada, kdyz usilovali o jeho prizen!

V te dobe jsem si skutecne myslel, ze by mohl skoncovat s valkami z duvodu jeho neomezene nicive sily a vylouceni lidskeho prvku z boje. Prestoze jsem neztratil duveru v jeho moznosti, me nazory se od te doby zmenily. Valce se nebudeme moci vyhnout, dokud budou existovat fyzicke priciny pro jeji recidivu a techto pricin, podle posledni analyzy, je na planete, na niz zijeme, stale velmi mnoho. Jedine pomyslne odstraneni vzdalenosti v kazdem ohledu, jako je sireni informaci, preprava cestujicich a zbozi a prenos energie prinese s sebou jednoho dne podminky, ktere zajisti trvale pratelske vztahy. Co nyni chceme, je blizsi kontakt a lepsi pochopeni mezi jednotlivci a komunitami na cele zemi a eliminace fanaticke oddanosti vynasenym idealum narodniho egoismu a pychy, ktera je vzdy nachylna uvrhnout svet do pravekeho barbarstvi a svaru. Zadna liga nebo parlamentni zakon nemuze zabranit takove pohrome. To jsou pouze nova zarizeni pro vydani slabych na milost silnym.

V tomto smyslu jsem se vyjadril pred ctrnacti lety, kdyz byl navrhovan spolek nekolika vedoucich vlad, urcity druh Svate aliance. Obhajoval jej Andrew Carnegie, ktery muze byt muze byt povazovan za otce teto myslenky, nebot ji dal vice publicity a hybne sily nez kdokoli jiny, drive nez se o to zacal zasazovat prezident. Ackoli nelze poprit, ze takove vyhlidky mohou mit materialni vyhody pro nektere mene stastne jedince, nemuze splnit hlavni pozadovane cile. Mir muze prijit jedine jako prirozeny dusledek vseobecne osvety a splynutim ras a my jsme dosud daleko od tohoto blazeneho stavu, protoze skutecne velmi malo lidi si pripousti skutecnost - ze Buh stvoril cloveka k Svemu obrazu - v niz si jsou vsichni lide na Zemi rovni. Ve skutecnosti existuje jedina rasa s mnoha barvami. Kristus je jenom jedna osoba, presto je tu pro vsechny lidi, tak proc se nekteri lide povazuji za lepsi nez ostatni?

Jak pozoruji dnesni svet, ve svetle gigantickeho zapasu, jehoz jsme svedky, jsem naplnen presvedcenim, ze nejlepe by poslouzilo zajmum humanity, kdyby Spojene staty zustaly verny svym tradicim, vire v Boha, v nehoz predstiraji verit, a drzely se stranou od "pochybnych alianci". Svou geografickou polohou, vzdaleni od hrozeb blizicich se konfliktu, bez pobidek k teritorialni expanzi, s nevycerpatelnymi zdroji a s obrovskou populaci, dukladne prostoupenou duchem svobody a spravedlnosti, ma tato zeme privilegovane postaveni. Je tudiz schopna vynalozit, a to nezavisle, kolosalni silu a moralni vliv pro blaho vsech, moudreji a efektivneji nez jako clen nejake ligy.

Rozhovoril jsem se o okolnostech meho raneho zivota a povidal jsem o utrpeni, ktere me dohnalo k nepolevujicim cvicenim v obrazotvornosti a sebepozorovani. Tato dusevni cinnost, zprvu nedobrovolna pod tlakem choroby a stradani, se postupne stala moji druhou prirozenosti a nakonec me privedla k poznani, ze jsem pouhy automat zbaveny svobodne vule pri mysleni a jednani a me cinnosti jsou pouze reakcemi na sily prostredi. Nase tela maji tak komplexni strukturu, pohyby, ktere koname jsou tak cetne a komplikovane a vjemy nasich smyslovych organu jsou do takove miry jemne a neuchopitelne, ze pro prumerneho cloveka je tezke tento fakt pochopit. Presto neni nic presvedcivejsi pro zkuseneho vyzkumnika nez mechanisticka teorie zivota, kterou do urcite miry chapal a predkladal pred tremi sty lety Descartes. V jeho dobe bylo mnoho dulezitych funkci naseho organismu neznamych, zvlaste s ohledem na povahu svetla a konstrukci a cinnost oka, takze filozofove byli nuceni tapat ve tme.

V poslednich letech pokrok vedeckeho vyzkumu na tomto poli byl takove povahy, ze nenechal zadny prostor pro pochyby ohledne tohoto pohledu a na toto tema bylo publikovano mnoho praci. Jednim z nejzdatnejsich a nejvymluvnejsich zastancu teto teorie je mozna Felix le Dantec, byvaly asistent Pasteura. Profesor Jacques Loeb provadel pozoruhodne experimenty v heliotropismu, jasne stanovil ridici moc svetla na nizsi formy organismu a jeho nejnovejsi kniha "Forced Movements" je objevna. Ale zatimco muzi vedy prijimaji tuto teorii jako mnohe dalsi, pro me je to pravda, kterou kazdou chvili demonstruji kazdym svym cinem a hnutim mysli. Vedomi, ze kazdy vnejsi dojem me podnecuje k nejake cinnosti - fyzicke nebo dusevni - je v me mysli stale pritomno. Pouze v ridkych pripadech, kdy jsem ve stavu vyjimecne koncentrace, mam potize s urcenim puvodu impulzu. Naprosta vetsina lidskych bytosti si neni nikdy vedoma, co se kolem nich deje a miliony z nich padnou za obeti chorobam a predcasne zemrou prave z tohoto duvodu. Nejbeznejsi kazdodenni udalosti jim pripadaji zahadne a nevysvetlitelne. Jeden muze citit nahlou vlnu smutku a lamat si hlavu s vysvetlenim, pritom si nevsimne, ze to zpusobil mrak, ktery pretal slunecni paprsky. Muze se mu vybavit obraz draheho pritele za okolnosti, ktere se mu zdaji byt podivne, kdyz jej kratce predtim potkal na ulici nebo nekde videl na fotografii. Kdyz ztrati knoflicek k limci pobiha hodinu a kleje a neni schopen si vybavit svou predchozi cinnost a primo jej lokalizovat. Nedostatecna schopnost pozorovat pouze formou nevedomosti a je zodpovedna za mnoho chorobnych predstav a prevaznou vetsinu posetilych myslenek. Existuje vic nez jeden z deseti lidi, kteri neveri na telepatii a dalsi psychicke manifestace, spiritismus a komunikaci s mrtvymi a kteri by odmitli poslouchat vedome nebo nevedome podvodniky?

Abych ilustroval, jak hluboce je zakorenena tato tendence dokonce mezi vzdelanou casti americke populace, mohu se zminit o jedne komicke prihode. Kratce pred valkou, kdy exhibice mych turbin v tomto meste vyvolala mnoho komentaru v technickych casopisech, jsem predvidal, ze mezi vyrobci bude o tento vynalez tahanice a ja mel pripravenu specialni konstrukci pro toho muze z Detroitu, ktery mel zahadnou schopnost vydelavat miliony. Mel jsem takovou sebeduveru, ze jsem to oznamil jako hotovou vec sve sekretarce a asistentum. A jednoho krasneho rana me prisel navstivit sbor inzenyru z Ford Motor Company s zadosti o projednani jednoho duleziteho projektu se mnou. "Nerikal jsem vam to?" poznamenal jsem triumfalne k svym zamestnancum a jeden z nich rekl, "Jste uzasny pane Teslo. Vsechno probiha tak, jak jste predpovidal."

Jakmile tito prakticti muzi usedli, zacal jsem samozrejme vychvalovat bajecne vlastnosti me turbiny, kdyz me jejich mluvci prerusil a rekl, "Vime o ni vsechno, ale jsme tady v jine zalezitosti. Zalozili jsme psychologickou spolecnost pro vyzkum psychickych fenomenu a chteli bychom, abyste se tohoto podniku zucastnil." Tito inzenyri jiste netusili, jak malo schazelo, abych je vyhodil ze sve kancelare.

Vzdy mi nejvetsi muzove te doby, vudci osobnosti vedy, jejichz jmena jsou nesmrtelna, rikali, ze jsem nadan neobycejnou mysli, a ja venoval vsechno sve usili reseni velkych problemu bez ohledu na obeti. Mnoho let jsem se snazil vyresit zahadu smrti a dychtive jsem sledoval kazdou znamku spiritualismu. Ale jen jednou v zivote jsem zazil zkusenost, ktera mi tehdy pripadala jako nadprirozena. Bylo to v dobe smrti me matky.

Byl jsem tehdy uplne vycerpany bolesti a dlouhym bdenim. Matka byla jedne noci prenesena do budovy asi dva bloky od naseho domu. Jak jsem tam beznadejne lezel, rikal jsem si, ze kdyby ma matka zemrela, zatimco bych byl pryc od jejiho luzka, urcite by mi dala znameni. O dva nebo tri mesice drive jsem byl v Londyne ve spolecnosti meho pozdejsiho pritele Sira Williama Crookese, kde jsme diskutovali o spiritismu a ja byl temito myslenkami uplne pohlcen. Vubec jsem nevenoval pozornost ostatnim muzum, ale byl jsem pristupny jeho argumentum, protoze to byly myslenky z jeho epochalni prace o vyzarujici hmote, kterou jsem cetl jako student a ktera zpusobila, ze jsem se dal na elektrotechnickou zivotni drahu. Uvazoval jsem, ze podminky pro pohled na druhou stranu byly priznive, protoze ma matka byla genialni zena a zvlaste vynikala silami intuice. Kazdou noc byla kazda nitka meho mozku napnuta ocekavanim, ale az do casneho rana se nic nestalo. Kdyz jsem usinal nebo mozna upadal do bezvedomi, uvidel jsem oblacek, ktery nesl andelskou bytost neobycejne krasy, ktera se na me uprene a s laskou divala a postupne nabyvala rysy me matky. Zjev pomalu proplul pokojem a zmizel. Hned nato jsem byl probuzen nepopsatelne krasnou pisni, kterou zpivalo mnoho hlasu. V ten okamzik jsem si byl naprosto jist, ze ma matka prave zemrela. A byla to pravda. Nemohl jsem unest tu obrovskou vahu bolestne pravdy, kterou jsem prijal predem, a napsal jsem Siru Williamu Crookesovi jeste v zajeti techto dojmu a v ubohem telesnem stavu. Kdyz jsem se zotavil, hledal jsem dlouho vnejsi pricinu teto podivne manifestace a ke sve velke uleve jsem po mnoha mesicich neplodneho usili dosahl uspechu.

Videl jsem obraz slavneho umelce predstavujici alegoricky jedno z rocnich obdobi ve forme oblaku se skupinou andelu, kteri se zdali plout vzduchem, coz me silne zasahlo. Byl naprosto stejny jako ten, ktery se objevil v mem snu, s vyjimkou obrazu me matky. Hudba vychazela z choru v nedalekem kostele pri ranni velikonocni msi, coz uspokojive vysvetluje vse ve shode s vedeckymi fakty. To se stalo jiz velmi davno a od te doby jsem nemel nejmensi duvod menit svuj pohled na spiritualni fenomen, pro ktery neexistuji zaklady. Vira v nej je prirozeny vysledek intelektualniho vyvoje. Nabozenska dogmata nejsou jiz prijimana v jejich ortodoxnim vyznamu, ale kazdy jedinec inklinuje k vire v urcity druh vyssi moci.

Kazdy z nas musi mit nejaky ideal, aby ovlivnoval nase jednani a zajistil nam spokojenost, ale neni podstatne, zdali je to vira, umeni, veda nebo cokoli jineho, pokud to plni funkci dematerializujici sily. Pro mirovou existenci lidstva jako celku by mela prevladnout jedna spolecna koncepce. Zatimco jsem nemel uspech pri ziskavani dukazu, ktere by podporovaly tvrzeni psychologu a spiritualistu, podarilo se mi ke sve plne spokojenosti dokazat automatismus zivota nejen prostrednictvim neustaleho pozorovani jednotlivych cinnosti, ale dokonce presvedciveji pomoci urcitych generalizaci. Tento objev povazuji za nejvyznamnejsi moment pro lidskou spolecnost.

Prvni tuseni teto uzasne pravdy jsem mel jeste jako velmi mlady muz, ale po mnoho let jsem to jednoduse povazoval za nahodu. Zejmena kdykoli jsem byl urcitym zpusobem zranen bud ja, nebo osoba, k niz jsem byl pripoutan, nebo ktere jsem byl oddan, druhymi lidmi zpusobem, ktery bychom mohli nazvat jako nefer, pocitoval jsem zvlastni nedefinovatelnou bolest, kterou jsem - z nedostatku lepsiho terminu - oznacil jako "kosmickou". Kratce potom pravidelne ty, kdo ji zpusobili, postihlo nejake nestesti. Po mnoha takovych pripadech jsem se s timto poznanim sveril nekolika svym pratelum, kteri meli prilezitost se presvedcit o platnosti teorie, kterou jsem postupne formuloval, a jiz bychom mohli vyjadrit temito slovy: Nase tela maji podobnou stavbu a jsou vystavena stejnym vnejsim silam. To ma za nasledek podobnost reakci a shoda obecnych aktivit, na nichz jsou zalozena veskera nase spolecenska a dalsi pravidla a zakony. Jsme automaty zcela rizenymi temito silami, jsme zmitani sem a tam jako korek na vodni hladine, ale tyto vnejsi impulsy povazujeme za svobodnou vuli. Pohyby a dalsi cinnosti, ktere vykonavame, jsou vzdy urceny k zachovani zivota a ackoli jsme zdanlive navzajem nezavisli, jsme spojeni neviditelnymi vazbami. Dokud je organismus v bezvadnem stavu, reaguje presne na podnety, ale v momente, kdy u jednotlivce dojde k nejake poruse, jeho sebezachovne sily se narusi.

Kazdy samozrejme chape, ze pokud clovek ohluchne, oslabi se mu zrak, nebo si poskodi udy, jeho sance na pokracujici existenci se zmensi. Ale rovnez je pravda, a mozna jeste ve vetsi mire, ze jiste defekty mozku, ktere ridi tyto automaticke, vicemene zivotne dulezite kvality, zpusobuji, ze se jednotlivec riti do zahuby. Nejaka citliva a pozorna bytost se vsemi vysoce vyvinutymi a neporusenymi mechanismy, je obdarena dokonalymi mechanickymi smysly, ktere ji dovoluji vyhnout se nebezpecim prilis zakernym na to, aby mohla byt vnimana primo. Kdyz se dostane do kontaktu s ostatnimi, jejichz ridici organy jsou znacne poskozene, tato bytost to pozna a citi "kosmickou" bolest.

Tato pravda se potvrdila ve stovkach pripadu a uvital bych, kdyby ostatni studenti prirodovedy tomuto problemu venovali pozornost. Verim, ze spojenym systematickym usilim bude dosazeno nevycislitelne hodnoty pro svet. Myslenka konstrukce automatu, potvrdi moji teorii, kterou jsem vymyslel jiz davno ve svem mladi, ale jiz jsem se nevenoval pred rokem 1895, kdy jsem zacal sve vyzkumy bezdratoveho prenosu. Behem nasledujicich dvou nebo tri let jsem zkonstruoval nekolik automatickych mechanismu, ovladanych na dalku, a predvedl je navstevnikum v me laboratori.

V roce 1896 jsem vsak zkonstruoval kompletni stroj schopny mnozstvi operaci, ale dokonceni teto prace se protahlo do konce roku 1897.

Tento stroj byl vyobrazen a popsan v Century Magazine z cervna 1900 a v dalsich periodikach te doby a kdyz byl v roce 1898 poprve predveden verejnosti, zpusobil senzaci jako zadny z mych vynalezu nikdy predtim. V listopadu 1898 mi byl udelen patent na nebyvalou techniku, ale az potom, co do New Yorku prijel hlavni examinator a videl ji v cinnosti a prohlasil, ze je to neuveritelne. Vzpominam si, ze jsem pozdeji volal jednomu urednikovi ve Washingtonu s nabidkou sveho vynalezu vlade a kdyz jsem mu pozdeji vypravel, jak jsem pochodil, dal se do smichu. Nikdo netusil, ze pro zdokonaleni tohoto pristroje jsou nejlepsi predpoklady. Je nestastne, ze v tomto patentu, ktery nasledoval po rade mych pravnich zastupcu, jsem uvedl, ze rizeni je provadeno prostrednictvim jednoho obvodu a dobre zname formy detektoru. Z tohoto duvodu mi dosud nebyla udelena patentova ochrana na mou metodu a pristroj. Me lode byly ve skutecnosti rizeny spolecnou cinnosti nekolika obvodu a jakakoli interference byla vyloucena.

Proste receno, vytvoril jsem prijimaci obvody ve forme smycek, vcetne kondenzatoru, protoze vybijeni meho vysokonapetoveho vysilace ionizovala vzduch v laboratori, aby i mala antena mohla pritahovat elektrinu z okolni atmosfery.

Abych to nejak priblizil, objevil jsem napriklad, ze banka o prumeru dvanact palcu, z niz byl silne vycerpan vzduch a s jednim terminalem, k nemuz byl pripojen kratky drat, vydala tisic zablesku nez byl vsechen nabity vzduch v laboratori neutralizovan. Smycka, tvorici prijimac, nebyla na takoveto poruchy citliva a je zvlastni, ze nyni, po tolika letech, se stava popularni. Ve skutecnosti odebira mnohem mene energie nez anteny nebo dlouhy uzemneny drat, ale rovnez odstranuje radu nedostatku soucasnych bezdratovych pristroju.

Pri demonstraci pred obecenstvem jsem navstevniky vyzval, aby pokladali otazky jakehokoli obsahu a automat jim odpovidal znamenimi. To bylo v te dobe povazovano za magii, ale bylo to velice proste, protoze jsem to byl ja, kdo jim prostrednictvim pristroje daval odpovedi.

Ve stejne dobe byla postavena dalsi vetsi teleautomaticka lod, jejiz fotografie se objevila v rijnovem cisle 1919 casopisu Electrical Experimenter. Byla rizena smyckami, ktere mely nekolik zavitu umistenych v trupu lodi, coz ji cinilo zcela vodotesnou a schopnou ponoru pod hladinu. Pristroj se podobal tomu, jenz byl pouzit v prvnim pripade s vyjimkou nekolika novych prvku, napriklad jsem pouzil zarovky, ktere poskytovaly viditelny dukaz radne funkce stroje. Tyto automaty, rizene na vzdalenost viditelnosti operatorem, vsak byly prvnimi, ponekud hrubymi kroky ve vyvoji techniky teleautomatu, kterou jsem vytvoril.

Dalsim logickym vylepsenim byla aplikace automatickych mechanismu za hranici viditelnosti a na velke vzdalenosti od ridiciho centra a od te doby jsem obhajoval jejich nasazeni jako valecnicke nastroje misto strelnych zbrani. Jejich dulezitost se nyni zda byt rozpoznana, pokud mohu soudit z prilezitostnych zminek v tisku o vymozenostech, ktere jsou pry neobycejne, ale neobsahuji nic noveho. Nedokonalym zpusobem je to proveditelne, s existujicimi bezdratovymi zarizenimi vypustit letadlo, nechat jej sledovat urcity priblizny kurz a vykonat nejakou operaci na vzdalenost mnoha set mil. Stroj tohoto druhu muze byt rovnez rizen nekolika zpusoby mechanicky a nepochybuji o tom, ze by mohly prokazat urcitou uzitecnost ve valce. Ale podle mych nejlepsich vedomosti dnes neexistuji pristroje, s nimiz by takoveho cile mohlo byt dosazeno presnym zpusobem. Venoval jsem roky studiu tohoto problemu a vyvinul jsem zpusoby, jak tyto a jeste vetsi zazraky snadno realizovat.

Jak jsem jiz drive tvrdil, jako student na univerzite jsem vymyslel letajici stroj zcela nepodobny tem dnesnim. Jejich podstatnym principem byl zvuk, ale nebyl realizovatelny, protoze nebyl dostupny pohon o dostatecnem vykonu. V poslednich letech jsem tento problem uspokojive vyresil a nyni planuji letajici stroje bez podpurnych ploch, kridel, vrtuli a dalsich vnejsich zarizeni, ktery by byl schopen vyvinout nesmirnou rychlost a je velmi pravdepodobne, ze by se stal mocnym argumentem pro mir blizke budoucnosti. Takovy stroj, udrzovany ve vzduchu a pohaneny vyhradne reakcnimi silami, je vyobrazen na jedne z mych stranek s prednaskami a predpoklada se, ze bude rizen bud mechanicky, nebo bezdratovym prenosem energie. Po instalaci prislusneho zarizeni by bylo proveditelne vrhnout strelu do vzduchu a upustit ji temer presne na miste, kam ma dopadnout, ktere muze byt tisice mil daleko.

Ale tim to neskonci. Nakonec budou vyrobeny teleautomaty schopne jednat tak, jako kdyby mely vlastni inteligenci, a jejich prichod zpusobi revoluci. Jiz v roce 1898 jsem navrhnul zastupcum jednoho velkeho vyrobniho koncernu konstrukci a verejne predvedeni samohybneho vozidla, ktere by samocinne provadelo mnoho ruznych operaci vcetne neceho, co se blizi vlastni inteligenci. Ale muj navrh byl v te dobe pokladan za chimericky a nic z toho nebylo.

V soucasne dobe mnoho nejschopnejsich lidi se pokousi navrhnout opatreni, ktera by zabranila opakovani toho strasneho konfliktu, ktery skoncil jen teoreticky a jehoz trvani jsem predpovedel v clanku otistenem 20. prosince 1914 v SUN. Navrhovana Liga neni lek, ale naopak, podle nazoru rady kompetentnich muzu, muze prinest vysledky zcela opacne.

Obzvlast politovanihodne je, ze v ramci slov o miru byla pouzita politika trestani, protoze za nekolik let budou narody moci bojovat bez armad, lodi nebo strelnych zbrani, zbranemi mnohem strasnejsimi, jejichz niciva sila je opravdu neomezena. Kterekoli mesto, jakkoli vzdalene od nepritele, muze byt jimi zniceno a zadna moc na Zemi jim v tom nemuze zabranit. Jestlize chceme odvratit hrozici katastrofu a stav veci, ktery muze zemekouli zmenit v peklo, meli bychom se pricinit o vyvoj letajicich stroju a bezdratovy prenos energie, bez zbytecneho otaleni a se vsemi silami a zdroji naroda.

Preklad z anglictiny: Ladislav Kopecky