wz

John Roy Robert Searl

NEOBYČEJNÝ PŘÍBĚH O VOLNÉ ENERGII

Reverend George Nicholson

(červenec 1975)

Píši o velkém projektu, jemuž byl zasvěcen celý jeden lidský život, a který bude mít nevyčíslitelný užitek pro všechny. Nejdříve vylíčím životní příběh tohoto člověka, abych jasně ukázal ruku Boží, která vedla jeho život.

Pouze na stránkách Písma můžeme nalézt události, kdy Bůh řídil běh lidského života pomocí snu. Můj přítel John Searl byl takový případ. Narodil se nepochybně pro určitý osud a věděl, že svou životní cestu musí následovat od svého raného mládí. Toto byl charakteristický rys jeho života. Překážky, které ohrožovaly jeho život, a jeho životní poslání, dávají tušit, že se proti němu spojily síly zla, aby zmařily jeho úkol, ale John tyto překážky překonal s pomocí „Síly“, která u něho byla vždy přítomna již od dětských let. Byla to jeho vnitřní osobní zkušenost s Bohem – neviditelná síla, která řídila jeho život a kterou později poznal jako Boha.

Johnův otec byl seržant, který sloužil v armádě britské Indie, a narodil se v jednom domě ve Wantage 2. května 1932. Porod byl předčasný a měl podváhu. Lékař řekl, že bude žít pouze několik hodin. K dalšímu ohrožení jeho života došlo, když vypadl z indického šátku. Předurčení je biblický fakt a tyto první Johnovy nepříznivé zkušenosti dokládají, že nemohou zmařit osud, který je řízen Neviditelným a který se má naplnit.

Když jsem ho viděl poprvé, byl pro mě pouze neznámé dítě, trpící oboustranným zápalem plic, zabalené do šátku a svírající matčin prs jako jediné místo v skličujícím životě, kde mohl dostat něco teplého, v prastaré, opuštěné chatrči v mé farnosti v Burghfieldu. Venku byl sníh a led. Chatrč neměla žádné vytápění a teplota uvnitř musela být blízko bodu mrazu. Bylo to v zimě 1938-39.

Byl jsem hluboce otřesen, když jsem ho našel za takových tragických okolností, o nichž jsem se domníval, že pro dítě znamenají jistou smrt a měl jsem silný pocit, že musím udělat, co je v mých silách, abych zachránil jeho život. Zatelefonoval jsem lékaři, abych ho informoval ho o této zoufalé situaci, a obrátil se na něho s prosbou o pomoc jako na jediného člověka, který je schopen změnit nepříznivý osud tohoto dítěte. Chlapec se uzdravil a krátce poté byl matce odebrán a umístěn do Domovů dr. Barbadose. Nikdy se ke své matce nevrátil a od té doby jsem s jeho rodinou ztratil všechny kontakty.

Když chlapec dorůstal, byl předán do pěstounské péče do jedné rodiny v Suffolku, a v tomto období jeho života měl velmi významný sen, který se mu neustále vracel. Vlastně musel se svým snem žít. Byl to sen o tom, jak jde do školy s ostatními dětmi v přítomnosti drtivé síly ve formě obrovského parního válce, který mu sděloval, že má vyvinout větší sílu než jaká byla dosud známa, a že pro naplnění svého osudu se bude muset být odločit od svých sester, spolužáků a od všech, které miluje.

Později byl tento sen nahrazen jiným neustále se opakujícím snem, který doplňoval ten předchozí. Nyní mu bylo naznačeno, že síla, kterou měl vyvinout, byla něčím, co mělo stoupat nahoru do (kosmického) prostoru. Pomocí vize dostal přesné instrukce, jak postavit kosmickou loď pro tento účel. To bylo zcela jistě předběžné vzdělávání pro tuto práci, protože nasměrovala jeho myšlenky správným směrem. Pochopil, že bude mít těžké časy a bude muset překonávat překážky, ale nesmí se vzdát, ať se stane cokoli.

John se svými pěstounskými rodiči strávil zhruba 12 let, z nichž část byla během války. Žili v domě nedaleko letiště, které bylo bombardováno nepřítelem. Byl také nedaleko, když jeden z našich bombardérů při startu havaroval. Dopadl se všemi bombami na palubě na školním hřišti, ale bomby nevybuchly. Na Johna tento únik před nebezpečím udělal velký dojem a nabyl přesvědčení, že všudypřítomná Vyšší Moc mu zajišťuje ochranu, ale vždy ve smyslu práce, kterou měl vykonat.

Ve věku čtrnácti let byl poslán do kasáren Námořnictva, aby zde byl vyškolen jako námořní radiový důstojník. Zde onemocněl nemocí, která byla označena jako „neznámá“. Lékař řekl, že nebude dlouho žít, a on dostal svolení jít domů. Byl velmi sklamán, protože se chtěl stát radiovým důstojníkem Námořnictva, ale tato kariéra by byla odchýlením od jeho linie osudu, a tak Moc musela tímto způsobem zasáhnout. Vrátil se ke svým pěstounským rodičům, kde se rychle uzdravil, ale bolesti jeho hlavy pokračovaly.

Potom v jeho životě následovala další podivná příhoda, o níž John nevěděl, zda ji má popsat jako trans (vytržení), či nikoli. Všechno, co věděl, bylo to, že se mu zdálo, že šel do kůlny na horním konci zahrady a zjistil, že je nacpaná knihami. Vzal jednu z knih a náhodně ji otevřel. Na stránce uviděl kotouč stoupající do kosmu a Moc mu současně vštípila, že si své sny musí pamatovat a vykonat, co mu bylo uloženo.

Později měl další sen, který se také nesmazatelně vryl do jeho paměti. Moc mu v něm dávala pokyny, jak zkonstruovat kosmickou loď, kterou měl postavit. Ve svém snu šplhal do podkrovní světnice stavení farmy a na podlaze uviděl stébla slámy pečlivě srovnaná do kruhu, ale vzájemně se nedotýkala, takže uprostřed obrazce byla prázdná kruhová plocha. To bylo přesné strukturální uspořádání hlavních částí jeho kosmické lodě.

Jeho první zaměstnání bylo u firmy Electrical Rewinds Limited of Gray's Inn Road v Londýně, kam ho poslaly Domovy dr. Barbada, a byl umístěn pod pravomoc ženy, které se nyní říká „poručnice“ a u které bydlel.

Bez obdržení souhlasu Domovů poručnice později Johna přesvědčila, aby se stal pomocníkem jejího známého chemika-farmaceuta. O několik měsíců později chemik řekl Johnovi, že se hodí pro lepší práci, než jakou mu mohl nabídnout on, a doporučil ho lékařům pro práci v nemocnici.

Také tuto práci dostal bez souhlasu Domovů a vykonával ji čtyři roky. Prováděl ji dobře ve všech směrech, a tak mu lékaři, s nimiž vedl diskuse o medicíně, navrhli, aby se dal zapsat na medicínu a stal se chirurgem. Ani kariéra lékaře se neměla stát jeho osudem, takže Moc musela opět zasáhnout. Protože by nemohl žít u své poručnice, u níž byl umístěn, Domovy nepodepsaly jeho přihlášku na lékařskou fakultu.

Domovy ho nyní umístily do podřadného postavení v ústavu pro staré a nemocné lidi, kteří potřebovali péči. Byl zde však pouze krátce, protože léčil případ nachlazení a předepsal pro ně léky, čímž obešel vrchní sestru a lékaře. Ti k tomu měli výhrady, když to zjistili, a oznámili to Domovům. Byl vzat zpět do Domovů v Ilfordu, Essex, a John měl nyní příležitost od dr. Barbada odejít.

V roce 1948 dostal práci promítače v kině v Midlands, ale brzy přišel čas jeho odvodu k vojenské službě. Byl odveden k RAF a umístěn na letiště v Suffolku, kde byly britské a americké eskadry.

Zde postavil několik věcí, jež později nazval „levitující kotouče“, které stoupaly do výšky, dokud nezmizely z dohledu a které důstojníci na stanovišti nazývali „světélkující sítě na motýly“. To vedlo k tomu, že byl vzat na strážnici a později do nemocnice. Nebylo to kvůli obvinění ze spáchání nějakého trestného činu, ale z důvodu obav před jeho podivnými schopnostmi. Nevěděli, co provede příště; zda je špion, nebo jestli potřebuje psychiatrické léčení. Na psychiatrii mu podávali drogy a bili ho ve snaze odhalit tajemství jeho podivné síly. Následkem tohoto špatného zacházení, kterého se mu dostalo, chtěl od RAF odejít. Uprchl na silnici do Liverpoolu, a tak se John stal dezertérem.

John had no money, and after four days without food, he met a devout member of the Pentecostal Church, who was driving a van for his firm, and who declared he had received a revelation from God in a dream telling him to go to a certain place to meet a young man. The Pentecostal perceived that John was a man 'on the run' and, in spite of this, befriended him and took him in the van to his own home at West Bromwich, having become convinced that the hand of God was with John in what he was doing.

John neměl žádné peníze a po čtyřech dnech bez jídla potkal zbožného člena Letniční církve, který řídil nákladní vůz své firmy a který tvrdil, že ve snu dostal zjevení od Boha, který mu řekl, aby šel na jisté místo, kde potká mladého muže. Zbožný muž si uvědomil, že John je mužem „na útěku“ a navzdory tomu mu pomohl a vzal ho svým automobilem do svého domova ve West Bromwich, jsa přesvědčen, že ho při tom vedla ruka Boží.

Po určité době, kdy pobýval v domě člena Letniční církve, se John chtěl vrátit do nemocnice RAF, aby si zde vyzvedl zařízení k výrobě svých levitujících kotoučů. Jeho přítel z toho byl velmi nervózní, ale protože věřil, že Bůh stojí při něm, doprovodil Johna na služebnu RAF, kterou John tak směle navštívil bez toho, aby byl vyslýchán policií, což zbožnému muži dalo přesvědčení, že se pohybuje pod ochranou božské moci. John šel do kanceláře správce nemocnice a přednesl svou žádost. Správce vyjádřil velkou lítost, že John uprchl. „Bylo to zbytečné,“ řekl a dovolil mu, aby si vzal svůj majetek a odešel. A tak skončila Johnova vojenská služba u RAF před řádným termínem.

Letničník potom Johnovi zajistil ubytování v domě svého přítele, kterému důvěřoval. Tento muž umíral na rakovinu, ale stal se Johnovi velmi prospěšným přítelem. Nechal v zahradě postavit kůlnu a zaplatil mu přístrojové vybavení, které Johnovi umožnilo pokračovat ve svých experimentech. Dožil se šesti experimentů a viděl nádherný světélkující kruh kolem lodě, který byl výsledkem účinků elektromagnetického pole, jež uvádělo loď do pohybu. To způsobovalo, že rozhlasové přijímače v okolí hrály, aniž je někdo zapnul. V té době byl John střelen vzduchovou puškou muže, který žil v sousedství a který si stěžoval, že Johnovy letecké experimenty plaší jeho holuby.

Tyto experimenty, prováděné díky pomoci umírajícího přítele, byly počátkem jeho vědeckého chápání letu jeho lodí, jejichž konstrukce byla inspirována jeho sny. Bylo to přibližně v době, kdy John svému projektu dal název „LUNIC Enerprises“, což byla počáteční písmena slov „Launch Unit Navigable Individually Controllable“.

Po smrti tohoto přítele byl John zaměstnán u Midland Electricity Board, kde prováděl další výzkumy elektřiny převážně inspirované jeho sny.

Vyrobil experimentální generátor na novém principu. Tento generátor vyráběl vysoké napětí a měl úžasnou schopnost zvednout se do vzduchu. Tento neočekávaný výsledek mu potvrdil věci, k nimž ho směrovaly jeho sny. Generátor také sloužil k demonstraci principů na nichž byla postavena jeho kosmická loď.

V roce 1953 se oženil a v roce 1955 a v následujících letech žili v Pangbourne v Berkshire a byl zaměstnán jako promítač v Rex Cinema v Readingu.

Po dohode s místním vlastníkem nemovitosti měl možnost používat prostory částečně chráněné dřevěnými stěnami před očima veřejnosti, kde mohl pokračovat ve své práci na levitujících discích. Zde vyzkoušel mnoho tvarů za letu. Z techto zkoušek se v jeho mysli postupně zrodila optimální konstrukce jeho lodě a získal vědomosti o doprovodných elektrických jevech. Později je uplatnil při konstrukci větší lodě, kterou vypustil z kopce ve Warminsteru. To nemělo žádnou souvislost s některou ze skupin UFO, které často chodily na tento kopec o několik let později.

V Pangbourne měli další zkušenosti s lidmi, kteří bylo velmi vylekáni příchodem něčeho, co jim připadalo jako nadpřirozené. Lidé žijící blízko si stěžovali na jeho práci a pokoušeli se ho přimět, aby se odstěhoval. Obtěžovali jeho manželku a bojovali proti němu a krev tekla na obou stranách.

John a jeho rodina se nakonec v roce 1958 usadili v Mortimeru, jehož farnost sousedila s mou farností v Burghfieldu, v níž se narodil a kde pokračoval ve své práci na vývoji atmosferické a kosmické lodě.

Za svoji snahu získat veřejné uznání a podporu pro svoji práci se setkal pouze s diskreditujícími články novinářů, kteří jej velmi poškodili. V roce 1963 uspořádal veřejné předvedení letu svého levitujícího disku na Mortimer Common, na něž pozval vysoce postavené lidi z vlády, politiky, vědy, úřadů a průmyslu, ale žádný z nich nepřišel. Dostavili se pouze místní vesničané, ale ti mu nijak nemohli pomoci. Byla to katastrofální situace, protože si najal velký stan a pro své důležité hosty objednal nákladné pohoštní, což mu způsobilo vážný dluh.

John nebyl uvězněn dokud soudní procedura neodhalila fakta o jeho dezerci a tím se soud musel zabývat nejdříve. Byl uvězněn a zůstal ve vězení dva týdny, zatímco soud zkoumal fakta týkající se ukončení Johnovy vojenské služby, ale RAF odmítla poskytnout jakékoli informace. Protože proti němu nikdo nevznesl obvinění, musel být propuštěn. Soud se potom zabýval jeho zadlužením, které v době psaní tohoto článku dosud splácí.

Následující rok se mu podařilo získat třináct pomocníků, kteří společně vyrobili 41 experimentálních studijních struktur. Zaplatili za materiál, ale příliš mu nepomohli, protože o projekt měli zájem pouze pro zábavu. Postupně odpadli, když zjistili, že jeho záměrem je vyvinout plně komerční zařízení pro přepravu osob a nákladu.

Od zimy 1938-39, kdy jako dítě vážně onemocněl, jsem se s ním setkal až v roce 1968, aniž jsem o tom věděl. Výsledkem tohoto setkání byl článek o něm v Reading Evening Post. Velmi mě to zajímalo, protože – inspirován příchodem létajících talířů – jsem přetím napsal dva články pro svůj Farní magazín o pasážích Písma, kde se hovoří o tom, jak Bůh v době Starého zákona používal kosmická plavidla a o jejich budoucím použití při „velkém a strašlivém dni PÁNA“, kdy se vrátí se svými svatými, aby „soudil všechny“ a kdy, jak prorocká slova žalmisty říkají, „Božích vozů je dvacet tisíc, tisíce andělů, PÁN je mezi nimi.“

Když jsem Johnovi ukázal tyto články, byl ohromen a povzbuzen k tomu, aby našel více než pouhou podobnost mezi těmito „vozy“ Boha a konstrukčními problémy při stavbě svého atmosferického a kosmického plavidla. Některá slova proroka Ezechiela pro něho byla přesnými instrukcemi, které mu pomohly řešit problémy jeho vlastního výzkumu.

To mě také přesvědčilo, že při této výzkumné práci byl John ve styku s božskou Pravdou, která ho vždy vedla, a od té doby jsem cítil, že jsem povolán, abych mu při této práci pomáhal. Ještě více jsem si to uvědomil později, když jeho matka viděla, že články ve farním magazínu jsem psal já, a byla schopna mu říci to, co nikdo z nás nevěděl, že jsem to byl já, kdo mu zachránil život, kdy jako dítě trpěl vážnou chrobou.

V následující době se John stále snažil překonat předsudky a pouze pomalu získával podporu od lidí, kteří byli ochotni převzít podíly na jeho dluhu bez úroků a kteří tím získají podíly na projektu až se stane ziskovým podnikem. Současně se mu zvolna dařilo vytvářet kontakty s vědci, firmami a s lidmi, zabývajícími se letectvím, včetně americké NASA. Ministerstvo obrany plně uznalo jeho práci a poskytlo mu kopie celé jeho dokumentace a informace o něm. Ministerstvo obchodu a průmyslu mu nyní také poskytlo technické informace svého výzkumného oddělení, které se týkaly zejména průmyslu.

S pomocí týmu lidí zkostruoval „Demonstrační loď číslo 1“, která měla v průměru 21 stop. Jejím účelem bylo otestovat konstrukci, na niž byla použita překližka a plastový potah. Tato konstrukce se ukázala být úspěšnější, než se očekávalo, protože musela být postavena tak, že způsobovala boční napětí. Konstrukce se však ukázala být dokonale tuhá s několika lidmi, kteří na ní stáli.

Na zasedání členů v červnu 1970 bylo rozhodnuto, že společnost by nyní ponese jméno SEARL NATIONAL SPACE: RESEARCH CONSORTIUM.

V srpnu téhož roku John vydal první ze série Žurnálů, jejichž smyslem bylo ukázat práci a pokroky Konsorcia. Přibližně v této době se k němu připojil také William T. Sherwood z USA. On a jeho žena paní R. G. Sherwoodová vyčlenili jednu místnost ve svém domě jako kancelář Konsorcia, jejímž účelem bylo udržovat záznamy Konsorcia a představovat projekt lidem z USA a z celého světa.

Když se přestěhoval do Mortimeru, John získal zaměstnání u jedné strojírenské firmy v Maidenheadu, kde neustále pracoval na noční směnu a denní čas věnoval práci pro Konsorcium. Na spánek mu zbývalo pouze několik hodin týdně. Jeho práce je pro něho jako život sám.

Abych dotáhl vylíčení jeho života a práce doby psaní tohoto článku (červenec 1975), musím s velikou lítostí dodat, že během posledních let se u něho vyvinula vážná nemoc hlavy, která způsobila, že přestal slyšet na jedno ucho. Podstoupil dvě operace, které ukázaly, že jeho nemoc je nevyléčitelná. Musí brát neustále prášky na zmírnění bolesti hlavy.

Navenek nedává najevo téměř žádné známky toho, že trpí, přestože dlouhé hodiny pracuje: ve dne pro Konsorcium a v noci pro výdělek. Jeho neutuchající energii, s níž provádí svou práci pro Konsorcium si dovedu vysvětlit pouze tím, že mu sílu pro jeho poslání dává Bůh.

Během posledních šesti let výzkumné práce John vypracoval celou techniku levitujícího disku se všemi požadavky na atmosferickou a kosmickou loď do nejmenšího detailu.

Jeho původní projekt byl nyní dočasně odložen, protože je finančně velmi náročný a proto, že se zjistilo, že Searlův generátor může být upraven pro jiné účely, z nichž některé se zdají být velmi lukrativní a mohly by poskytnout prostředky pro původní záměr.

Jedním z těchto použití je výroba energie. V poslední době se John, jak prostředky dovolí, věnuje stavbě generátoru dodávajícího elektřinu pro domácnost a průmysl. Jako první krok vyrobil velmi malý generátor o výkonu 200 wattů na napětí 240 voltů. Mám privilegium používat tento zdroj volné energie pro záznam zvuku. Když si zvukové záznamy potom přehrávám, zjišťuji, že funguje dokonale.

Musím někde s psaním přestat, protože tento příběh neskončil, ale pokračuje dál. Zdá se mi, že toto je pravé místo, protože tento moment je milník. Můj genertor vyrábějící zdarma energii a využívající energii kosmu, která způsobuje hromy a blesky a udržuje pohyb planet po jejich drahách, znamená, že začala NOVÁ EPOCHA, kdy budeme pro všechny účely používat volnou energii.

Toto dává Johnovu celoživotnímu dílu pečeť úspěchu, ale nemůže odhalit konečné důsledky, které jsou za hranicí naší představivosti. Je to pouhý začátek NOVÉ EPOCHY, která od základu změní způsob našeho života a doufáme, že John se bude dlouho těšit z plodů své práce.

Ti z nás, kteří rozpoznali v Johnově životě ovládající ruku Boha, který ho vede k naplnění jeho osudu, budou považovat tento dar materiálního požehnání pouze za součást vyššího Božího záměru a uvidí, že se kryje s rostoucími známkami blížícího se návratu Krista, kdy „vláda (světa) bude spočívat na jeho ramenou... a bude nastolena rozvážně a spravedlivě od nynějška až na věky. Úsilí PÁNA zástupů to vykoná.“

Překlad z angličtiny: Ladislav Kopecký